Levná, nikoliv však lehká

Víc o velkých želvách se můžete dočíst zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Giant_tortoise
Pro neangličtináře shrnu aspoň informace o Galapágách a jejich želvách.
Galapágy (známé též jako Želví ostrovy nebo Začarované ostrovy) jsou mladé sopečné souostroví (2,5-3,5 mil. let). Veškerý život sem byl zanesen mořskými proudy nebo hurikány z 1000 km vzdáleného jihoamerického kontinentu. Proto tvořily původní faunu ostrovů především bezobratlí, plazi a ptáci. Obojživelníci citliví na vyschnutí i mořskou vodu se na ostrovy nedostali vůbec a savce zastupovali před příchodem člověka pouze lachtani, netopýři a dva druhy drobných hlodavců. Tvrdý přírodní výběr a časté příbuzenské křížení v rámci malých populací pak vedly k urychlení evoluce, takže se na Galapágách vyvinul velký počet endemitů. Dokonce se mezi sebou liší i příbuzné druhy z jednotlivých ostrovů. Konkrétně želvy z vyprahlých ostrovů, které se živí okusováním opuncií, mají krunýř vepředu vykrojený, aby mohly zvedat hlavu do výšky. Naproti tomu populace z vlhkých ostrovů s dostatkem přízemní pastvy mají okraje krunýřů rovné.
Lidmi bylo souostroví objeveno v r. 1535. Ačkoliv zůstalo neobydlené až do 19. století, piráti a později velrybáři je používali jako základnu a místo pro doplnění zásob (viz drabble). Další ránu galapážské přírodě zasadili kolonisté. (V r. 1958 vysadil jeden rybář na ostrově Pinta dvě kozy a kozla. O třináct let později tam žilo odhadem 20000 koz!)
Ačkoliv Galapágy byly mezi prvními dvanácti památkami, které se v r. 1978 dostaly na seznam světového dědictví UNESCO, a v r. 2007 se ocitly na dalším seznamu UNESCO – tentokrát seznamu ohrožených památek, pro některé druhy už je pozdě. V r. 2012 zemřel bez potomků Osamělý George, poslední zástupce želv sloních z ostrova Pinta.