Píseň, která nezazní

Předchozí kapitola
---
A je to tady.
Zdi z netečného kamene… Vyšehrad byla ta lepší varianta.
V kuželu světla stála židle. Aspoň něco. Světlo byl exaltovaný oheň a oheň je síla, oheň je život…
„Posaďte se,“ řekl jiný hlas než prve. Přijde teď hra na hodného a zlého policajta?
„Znáte Jiřího Moruše?“
„Máte mě za blbce? Oddělali jste vlastního…“
„Nebuďte směšný! Něco vám dal.“
Mlčel.
„Tak to vysyp! Kde je?“
Pokrčil rameny.
Telepat na tlouštíka kývl, opravdu neví. Ušklíbnutí. Ne náhodou hadi platili za elitu…
„A tohle?“ zkoumali spáleninu.
„Pracuju s žíravinami. Můžu teď jít?“
„…někoho varovat? K čemu? Aby bylo víc mrtvých?“
---
Následující kapitola
------------------
Poznámka: Jiří Moruš (1940 – 1968), Mirkův kamarád, pracoval na Vyšehradě v oddělení zvědné magie, profesí zřec