Věčná jízda

Sledoval jsem z povzdálí toho člověka, měl na sobě hnědý klobouk a režnou košili. Tvářil se poněkud unaveně, právě se pokoušel domluvit s jistým obchodníkem. Už mi zbývalo jen posledních pár chvil, po jeho odjezdu by bylo pozdě. Přiblížil jsem se, abych slyšel jejich rozhovor. Zřejmě to byl jeho známý. Rozprávěli o daňovém přiznání. Čas běžel a byli jsme na žalostně špatném místě. "No tak ať to máme rychle za sebou!" loučil se konečně majitel podniku. "Hele já to vidim, že se na to letos vy*eru. Stejně dneska umřu..." Zůstal jsem stát na ulici, sám, s těžkou zbraní v kufru.