Ještě jednou

Přečetla ten dopis a zapomenutý cit jí zamlžil zrak.
Jen hovor s Natálií – Tamaro, jsi žena Sergeje a on tě potřebuje. – ji přiměl před hosty navenek zachovat dekorum, ačkoliv útroby jí svíraly obavy a marná touha.
Hlavně zachovat důstojnost... vždyť ani neví, že tady jsem, co když to vezme jako zradu? zoufala si, jak nesnesitelně dlouhé odpoledne pokračovalo k večeru.
Když služebná oznámila jeho příchod, dostála Tamara svému předsevzetí a s hlavou neochvějně vztyčenou prošla chodbou. Až když uviděla nevěřícný pohled v jeho tváři – ach tak strhané – sklonila svoji hrdou hlavu k jeho rukám a s výdechem „Lve...“ je políbila.