Útok

„Adame!“
„Co… moje hlava…“
„Máš lehčí otřes.“
Manévruji ho pod konferák s krvavou skvrnou na hraně. Opatrně vyhlédnu. Aspoň dvacet stínařů. Žádný lovec.
„Nezdržujte se ničím a nikým. Okamžitě zmizte. Najdu vás.“ Hlas Karolíny Solnické se mi odráží o stěny lebky.
Velemágové jako ona málokdy použijí své schopnosti naplno. Mohli by omylem srovnat se zemí průměrné okresní město.
Těsně vedle nás zapraská rodící se portál. Znak lasičky v trojúhelníku. Solnické trademark.
Neposlechnu Solnickou. Nemůžu. Beru Adama za paži a plazíme se k portálu.
„Jsou tady,“ hlesne on.
„To vím!“
„Ne… lovci. Čas se zamíchal… nevidíš to?“
Kolem nás zamrzl svět.