dmd-2012

Fandom: Hellblazer - Ďábelský kabát
Varování: V příběhu se nachází jedno sprosté slovo a vražda
Přitahuju jí. Neví, jak je to možné. Ležím vedle muže, kterého srazila motorka. Nebyl mě hoden, už ho nepotřebuji. Je to láska na první pohled. Opatrně mě zvedá a prohlíží si mě, starý kabát ušpiněný od krve. Zkusí si mě obléknout, samozřejmě, že jen na zkoušku. Ale není to ona, kdo zkouší. Věřím, že ho dokáže nahradit. A kdyby ne, po světě chodí spoustu lidí. Zasraných šest miliard. Jeden z nich toho přece musí být schopný. Zkouška může začít. Zkouška, která o pár dní později skončí průstřelem hlavy. Po světě chodí spoustu lidí. Ale jenom jeden z nich je Podvodník.

Nech je toto drable na tému nula

Psal se rok 1940. Minerva se vracela domů na letní prázdniny. Auto hučelo, vždycky měla z toho zvuku husí kůži. Řidič byl zamlklý, možná tušil, že Minerva nechodí na elitní dívčí školu, nebo jen neměl svůj den.
Z rádia hřměl premiér. Blížila se domů.
Domov. Došková střecha, zdi porostlé břečťanem, kouřící komín, matčina otřesná kuchyně, otcovo věčné kázání a obrovská nemagická nuda.
Auto se zatřáslo. Minervě se udělalo špatně. Zaúpěla. Řidič zanadával.
Mudlovský svět pro ni byl rok od roku větší tajemstvím a celé to vracení domů, ji připadalo, jako otravná zkouška.
To ještě nevěděla, jak velká zkouška ji čeká.

Prostě tvůrčí absťák... Nemohla jsem si pomoct
-----
Když oznámil, že se hodlá oženit, způsobil tím doslova poprask. Místo, aby dal na rady své matky a vzal si příklad ze svých bratrů, kteří si našli slušná a spořádaná děvčata, jim přivedl do domu malou pohromu. Ta zrzavá cácora rozhodně nesplňovala představy jeho rodičů o ideální manželce a každý, otcem počínaje a mladší sestrou konče, se mu snažil sňatek rozmluvit. Vždyť je tolik jiných děvčat! Ale on si stál na svém a nesnažil se vysvětlovat, proč o žádnou z těch znuděných slečinek nestojí. Sám to vlastně nevěděl. Ale jedno věděl jistě. On se se svou nastávající rozhodně nudit nebude.

„Proboha kam to vlečeš?“
„Ben říkal, že člověk vydrží pod vodou dvě minuty. Chci to vyzkoušet“ vysvětlila důležitě. Nevěřícně zavrtěl hlavou.
„A máš to jak změřit?“
„Odpočítám si to.“
Nemohl se nezasmát.
„Počkej. Já ti to stopnu“ nabídl a vylovil z kapsy hodinky. „Tak se připrav.“
Z hluboka se nadechla.
„Pozór! Teď!“
Ponořila hlavu do vědra. A počítala. Jednadvacet. Dvaadvacet. Třiadvacet... Třicet. A znova. Jednadvacet. Dvaadvacet... Brzy ztratila přehled. S hekáním se vynořila.
„Tak kolik?“ zaptala se, zatímco lapala po dechu.
„Padesát dva vteřin.“
„Takže si vymejšlel!“ začertila se.
„No... Třeba jen musíš ještě trochu trénovat“ Protáhl a spiklenecky mrkl.

Fandom: Království ostrovů (Originální fandom)
Varování: brutalita
Když detektory začaly cinkat, zastavili se. K okraji Zóny jim zbývalo asi deset metrů. Příliš blízko. Začali vytahovat propriety k pokusu.
„Ty máš myš? Ta je uostomiuá!“
Černý čumáček zvědavě začenichal.
„Myš polní je škůdce. Není roztomilá. Ale teď bude užitečná. Člověk neprojde; co to udělá s ní? Změní se? Nebo umře?“
Lidi obvykle umřeli. Pokud neměli detektory a nakráčeli dovnitř.
Zavřeli hlodavce do krabičky na provázku a tu hodili do nebezpečného pásma. O hodinu a dva sendviče později ji vytáhli.
To, co bylo teď vevnitř, už nebylo roztomilé ani trochu, ale o to to bylo agresivnější.
Umlátili to kamenem.

„Nemůže to být těžké,“ pronesl Scorch, zatímco jeho kolega Sev seděl u stolu na palubě lodi El-Hréran, čistil si zbraň a mlčel. Scorch obstaral všechno mluvení za oba. Tak to mezi nimi fungovalo.
„Vezmi si příklad z těch citlivků z jednotky Omega. Nejsme o nic míň fešní než oni. Koneckonců jsme kloni. To by v tom byl sith, aby si každý z nás nenašel lepší partii. Na palubě jsou tři ženské, stačí si vybrat. Tak co říkáš? Chceš padawanku nebo mistryni? No dobře, že jsi to ty, nechám ti mistryni. Nebo radši pilotku? Ale neměl by sis klást malé cíle.“

Fandom: Království ostrovů
Jedná se o můj originální svět
„Máme jedno zrno ječmene. Když ho zasadíme, vyroste deset klasů. Pokud každý z klasů obsahuje osmdesát zrn a všechna sklizená zrna zasadíme, kolik jich budeme mít za dvanáct let?“
Caleb se trápil. Na počty byl už trochu starý, ale stejně se to chtěl naučit.
Jeho otec zádumčivě pozoroval synovo snažení při procvičování úloh. Ani on nebyl v počítání dvakrát zběhlý. V jiných věcech ale ano, opravdu.
V očích se mu raráškovsky zablýsklo.
„Když máš ten ječmen a dvanáct let, mladej, tak pro tebe mám jinej příklad.“
„Jo? Jakej?“ zmateně opáčil Caleb.
Přistála před ním sklenice poloplná živého zlata.
„Dvanáctiletá. Okoštuj.“

Brumbálovi jsem věřila. Že kdyby... Že by se o Harryho postaral. Že by ho chránil.
Jenže teď vidím, že pro něj je Harry především Vyvolený. Elitní zbraň proti Voldemortovi. A zbraň je potřeba vyzkoušet, jestli se osvědčí.
Přehlížet přitom, že je to jenom jedenáctiletý kluk.
A teď ten kluk jde chránit Kámen mudrců, protože si myslí, že v tuhle chvíli na něm závisí osud kouzelnického světa. Protože neví, že je to jen zkouška.
Kdybych u toho byla, nikdy bych tohle Brumbálovi nedovolila. Protože Harry není jenom Vyvolený, Harry je sakra moje dítě.
Jenomže já jsem pro svoje dítě nedokázala udělat nic víc, než umřít.

Mary Bennetová se zájmen sledovala diskusi mezi panem Darcym a Elisabeth, když ale rozhovor
přerostl v otevřenou hádku, opustila salón a vyšla do parku. Na Pemberley se jí vždy nejlépe přemýšlelo venku; kráčela po cestičkách vysypaných pískem a uvažovala o svém příštím románu.
Jakmile se zbavila zlozvyku, kterým trpěla v mládí, totiž předvádět své intelektuální schopnosti ve snaze upoutat pozornost, zjistila, že jí literatura i hudba přináší opravdové potěšení. Netoužila následovat příklad svých sester a staropanenství ji netrápilo. Byla naprosto šťastná, což se o Elisabeth žijící v nepodařeném manželství říci nedalo.
Nový příběh.Rodiče a pět dcer. Potřebují nějaké jméno.
Austenovi?