Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Třetí dekáda a třetí jedenáctka plus jedno navíc :)
Mordomor Jedna cesta výtahem žít ve své kleci.
Kleio Šeptající les jednou za dvanáct let...
Aveva Tanec kouzlo zrození i zmaru.
eliade Mykologická poezie a teď už vím, co jím.
Tenny Šla slovo proti zbrani.
Chudoš Brkoslav Orloj a kapesní hodinky zajímavé podobenství.
Bestie Stíny na obloze zatím jen vzhlížím k oblakům.
Doktor Bilblické znalosti kočičí tak to bylo a basta fidli.
Aries Se zlatou liškou ve znaku místo pro liškomágy.
Layla TB Kola osudu nikoli kostky jsou vrženy, ale nitky jsou nataženy.
Pan Vrchni Babička probouzí nostalgické vzpomínky.
Na závěr ještě jednou kočičky, protože za dobu, co jsem psala, jsem se snad dvacetkrát zvedla:
Tora Krátký proces jednoduše "mňáu"...
Tora Až na dno duše "vrni, vrni" prostě funguje a léčí.
Tirik Ty Bláho! velice pobavilo, jak si Živatní směšiště donese kostýmy ze smétiště.
Peggy Vzorná matka čtení etiket je nutné, ovšem někdy velmi zábavné.
Doktor SOSácké kachny jsou od Babiše! skandální bulvární odhalení kachnózní.
Dain Barevné vnímání Zuzanka má pastelky od dědečka a dědeček je...
Keneu Zlámané pastelky ještě jednou pastelky, tentokrát hodně silné téma.
Peggy Tail Rys síla a ušlechtilost šelmy nezmizí ani za mřížemi.
Eurydiké Důležité maličkosti maminka vždycky ví.
Queen24 Kdyby koně mohli křičet poutavá povídání ze stájí a dálek.
Scully Prvotřídní péče mám husí kůži.
Macalaurë Osamělí běžci sice neběhám, ale procházím se a tak chápu.
Květen se otočil do své poslední části a já si uvědomuji, že je nejvyšší čas na výběry.
Nejprve bych chtěla ještě jednou vysmeknout hlubokou poklonu Niftedil a KaTužce. Přečíst a zhodnotit 4208 drabblat, jak ukázalo závěrečné počítadlo. No páni!
4208 – takové číslo. Přiznám se, že jsem je ani sama nestihla všechna přečíst. Budu mít co dělat přes celé prázdniny.
I tak jsem jich přečetla moc a moc a tak jsem se rozhodla, že udělám výběry tři:
3 dubnové dekády, 30 témat a čtyři bonusy, takže 3 x 11 a jedno navíc...
Když jsem vloni s drabble začínala, padly mi do oka kočičky. A to hned ve dvojím kouzelném provedení Hotelu u devíti koček a Košína a Želvína. Těšila jsem se na ně celou dobu a hned na začátku přišly:
Tora a její Poslouchat za dveřmi se nemá s létajícími slony.
Doktor Vy znáte nás, my chceme znát vás Košín a Želvín a jejich malá seznamovací.
A pak už to jelo:
Martian Stopovaná okouzlující poláčkovské vyprávění.
Rya Vzpoura najít sebe sama.
Eurydiké Krusta krutá realita života.
Doktor (na jinou notu) Ne tak lecjaká kroužková košile a už jsem šla do knihovničky pro Waltariho Pád Cařihradu.
Dain Smaragd chtěla bych jednou vidět úžasné kouzlo.
Faob Vzkaz ze záhrobí až mrazí v kostech.
Dain Přilétlo jaro z daleka... jemná krása drsné krajiny.
Katty Malý zahradní horor další mě milé kočičí příběhy.
kytka Viktoriánská etuda žena a algoritmy, žena a její život.
Na místě protočit své tělo, aby všechno v jediné se slilo.
Stát v ledovém větru, dokud tváře neshoří teplem krve. Dokud ve mně netepá život a nade mnou je čisté nebe.
Hádat se, křičet na všechny kolem tebe. O slovu, o trýzni, dokud nezpochybním sebe.
Lehnout k spánku, kámen na rty. Ať kočky kolem bloudí, než se mé tělo zhroutí.
Stromy-
Do plic mi vnikl dým ze zhaslé svíčky. Víčky překvapeně mrkám a pohledem hledám, kdo zhasl svíc.
"A pro co všechno?" Pro krásné nic.
"Nevzchopíš se - nikdy víc."
Času mám však stále dost, pro nic, a i pro radost.
Nemohla jsem se rozhodnout, které zveřejnit. Tak nakonec to, které, i přes prvotní naprostou nespokojenost, se prokázalo docela přijatelným. Pořád mi z něj vyskakují v hlavě ty stejné pocity jako při psaní, což by se dalo pokládat za pádný důvod.
Přeji vám krásný zbytek roku, snad se uvidíme na pikniku.
(Stále jsem všechno nepřečetla, čtu a budu číst. Ale pokud to nestihnu do konce měsíce, hodím sem jen prozatimní seznam oblíbených.)
Protože je hodně o mně. Nebo spíš o někom, kým bych chtěla být.
Ovládl tě strach a to je zlé. Paralyzuje tě, ale to není zdaleka to nejhorší. Relativizuje.
Existují věci, pro které stojí za to zemřít? Tážeš se na otázku, kterou jsi nikdy dříve nepoložil.
A strach odpovídá rozhodně: ne. Nenaslouchal bys mu, ale jeho odpověď je podepřena realitou hlavně, jejíž ústí spočívá na tvém zátylku.
Zaslechneš zuřivou otázku a víš, že se musíš rozhodnout. Z nadcházejícího bezvědomí tě probere záblesk vzpomínky na den, kdy ses Mu odevzdal. Na nesmazatelný kříž na tvém čele.
Odkudsi tiše, chraplavě zazní: "Credo... Credo in unum Deum."
A ty se modlíš, aby ten hlas byl tvůj.
Výběr tentokrát jednoznačný, toto havraně spíše zapadlo, přitom v kostce a snad laskavě shrnuje opakující se (jediné?) téma mých drabblat: nežijme křivdami... Ale v aktuální krajině po bitvě těžko říci, zda povytažení ze závěje přinese nějaké ohlédnutí, když náš pohled stržen vpřed, k jednolitě bílému obzoru namrzlého sněhu, k prázdnotě nepopsaných listů.
Návraty. Zpět. Ke křižovatkám, kdy.
Pravou, levou, prostřední. Vydal se jednou, která vyústila.
Vaře se v kotli, vzpomínal.
Ale kde první chyba, fatální omyl?
Rozpraskané rty. Chtěl je políbit, jizvy zacelit svými slinami.
Je hříchem povznesený, ješitný soucit?
Nejdete dohromady, děly růží nezastřené brýle přítele.
Je zločinem slepota?
Nesnáším omezení, pravila, když přespala u spolužáka.
Nebo hluchota?
Hluchý, slepý, pyšný?
Není teď?
Zajat v minulém, svou potencí dalšího vyčerpaném?
Ale poručte Rakovi.
Stopy korýšů nevymýtíš myšlenkou.
Kdo se ohlíží, není způsobilý, pravil plod dávného tudy, a ne tudy.
Spásná to idea nácků a estébáků!, oponoval.
To je z Bible, otče.
„Holky, jak funguje ta nová seznamka pro princezny,“ zeptala se Locika.
„Zadáš si inzerát v Královských novinách, odpovědi ti chodí esemeskou. Ale je to podvod,“ odpověděla Zlatovláska. „Já to zkusila a tohle je výsledek.“
Pět hlav se sklonilo nad mobilem. „Tenhle se už vidí na svatební hostině,“ konstatovala Růženka a četla nahlas. „Na svatební přípitek prosím Martini. Protřepat, nemíchat.“
„Jé, někdo poslal fotku i nějakého stromu,“ rozněžnila se Popelka. „A napsal k tomu já jsem Groot.“
„Tady se do tebe už zamiloval,“ vykřikla Lada. „Oslovuje tě můj milášku!“
„A co teprve tohle,“ řekla Zlatovláska. Na displeji svítilo jediné slovo. Hodor.
Naše akce je zaplněna talentovanými pisateli a jejich hodnotnými díly, a proto nebylo lehké vytvořit spravedlivý výběr. Nakonec se mi však přece jen podařilo vybrat několik výtvorů, které mne pobavily, a nebo naopak nějak hlouběji zasáhly. Určitě se nedostalo na všechny autory, kteří by si to zasloužili. Řazeno podle abecedy.
Alasdair MacColla - autor, v jehož fandomu Naslouchej hlasu přírody stojí každé drabble za zamyšlení, nejvíce mne ale zasáhlo Filemon a Baukis
Azereth - její HAM, to prostě není možné neocenit, neboť to vyžaduje kreativitu a jazykovou vybavenost
Esclarte - její drabblata z historie mne zaujala vždy, do výběru jsem nakonec zařadil V Kapucínské kryptě
Ioannina - má pokaždé hodnotné výtvory, ale nejvíce oceňuji ty, kde si ve středověkém fandomu dokáže poradit s tématem z doby moderní, což letos reprezentuje Sami chodí pastelky
Keneu - přestože její Vzpomínky do sedla zvou zařadil do výběru již někdo přede mnou, já to tam dávám též, neboť dokázala snad jako jediná využít slovní hříčky, která při vyhlášení tématu napadla asi většinu z nás
Martian - její fandom Bylo nás pět mne pobavil pokaždé, za všechny tedy Bajza jako Bajza
mila_jj - fandom Věda ve sto slovech, který založila, zejména pak její osobní drabblata, by si již zasloužily knižní vydání, do výběru jsem se rozhodl zařadit jedno méně typické drabble, a to PET není jenom plastová láhev
Peggy Tail - v jejím případě vybírám Sníh na jihu, protože to mne opravdu zasáhlo, takové jevy mezi nebem a zemí člověk nevymyslí
Skřítě - velmi talentovaná básnířka, jejíž veršovaná drabblata mají vždy šťávu, už by z nich byla čtivá básnická sbírka, dlouho jsem váhal, které vybrat, takže nakonec to, které pravděpodobně zatím v žádném výběru není: Rodina je základ státu, nevdávej se, než znáš tátu
Tirik - při jeho drabblatech se vždy pobavím, letos nejvíce při tomto: Tragédova tragédinečka
Tora - její Hotel u devíti koček mám v trvalé oblibě, letos mne v něm nejvíce zaujal příběh Jen tak si trochu šplouchnout (aneb na rumové vlně)
Drabble jsou v absolutně náhodném pořadí, jak se mi to zrovna hodilo, takže to prosím nikdo neberte osobně.
I. Pověst o očistě národa od Liall. Protože jednoduše Deutschland, Deutschland über alles, über alles in der Welt.
II. O osudu jednoho Anděla od Wendyses. Jelikož je tam Lea, Mary Sue, jedna pěkná smrt a spousta debat okolo. A to já ráda.
III. Úmorné útrapy od Liall. Protože Россия – любимая наша страна.
IV. Bletchley Park od Wendyses. Jelikož věřím síle člověk, vědě a absolutně zbožňuji ten film, že ano. A také ovládání světa, jen tak mimochodem.
V. Osud dokonalé bolesti od Liall. Protože nenávidím sraby. A mám ráda vodku.
VI. Předškolní výchova od Wendyses. Jelikož se tady opět objevuje Lea. A děti. A Ardeny.
VII. Smetánka od Liall. Protože někdy je lepší nevědět. A za informace se platí.
VIII. Počty od Wendyses. Jelikož je tam zrzek! A voják! A kulky!
IX. Byl jsem v pekle od Liall. Protože to musím milovat. A nepotřebuji k tomu důvod.
X. Opilá Smrt od Wendyses. Jelikož je to neuvěřitelně krásné. A to mi stačí.
umíráš bez ní, bez víry,
a fosfor už není ze síry.
(Zadání: Inspirace - Kaisa)
Z filmu Nausicaa from the Valley of the Wind (česky Naušika z Větrného údolí). Pokus vydělat nějaké kachny méně známému fandomu, i když z drabble se toho o filmu moc nedozvíte a ostatně kvalita je přinejlepším průměrná (toho drabble).
Film se odehrává v době několik tisíc let poté, co většinu Země zničila válka. Zničenou zemi zabrala Pustina, tvořená jedovatými rostlinami a zmutovaným hmyzem (i když Ohmu jsou spíše korýši). Místa, kde žijí lidé, jsou od sebe daleko a o vzájemném přátelství jednotlivých osad nemůže být řeči.
Princezna Naušika je obyvatelkou celkem prosperujícího Větrného údolí a má jisté důvody k tomu, aby zjistila, co se vlastně v pustině děje.
Kiršana je velitelkou torumekijské okupační armády, která obsadila Údolí větru a má velmi pádné důvody Pustinu zničit.
Oproti původnímu drabble jsem trochu pozměnil název.
Po šíleném úniku z létající pevnosti a hladkém přistání na jezeře se Kirštana cítila opět paní situace. Vytáhla pistoli a vystřelila do vzduchu. "Tady rozkazuji já!"
Trup malého letadla se rozkymácel. Vynořili se Ohmu, obrovští korýši, strašliví vládci Pustiny.
Kirštaně se zvedl žaludek. V bitvě s Ohmu kdysi přišla o ruku a nohu a málem vykrvácela.
Princezna Naušika roztáhla ruce a šeptala slova omluvy. Ohmu jí zkoumavě ovíjeli zlatými chapadly.
To není možné, pomyslela si Kirštana, copak se s těmito tvory dá vyjednávat?
Konečně Ohmu stáhli chapadla a odpluli.
"Tu pistoli si, s dovolením, vezmu," řekl jeden z princezniných mužů.
