Střední škola elitního vražednictví

Fandom: Střední škola elitního vražednictví – příběhy Malvíny Zoubkové
Poznámka: Malvína je moje zachránkyně, dá se na ní napasovat skoro všechno. :D
Nevím, kdo vymyslel tu ubohost. Školní výlet! Celá třída někde, odkud se nedá utéct...
Ředitelka se vyvaluje na zádi a chytá bronz. Vitriol posedává na pravoboku, hledí do vody. Spolužáci sedí kousek ode mě a hrají „ruskou ruletu“. Kdyby si na to aspoň vzali pistoli, pitomci! Ale ne, oni mají lahvičky s obarvenou vodou, mezi kterými je jedna naplněná jedem. Všichni zešíleli. Udělali by líp, kdyby naskákali do zčeřených vln a utopili se.
„Malvíno, pojď si taky zahrát!“ zavolal na mě spolužák. Pokrčím rameny. Přejdu po palubě, sednu mezi ně a uchopím jednu z lahviček. Koneckonců, já jsem stěží normální…

Téma: Výbuch (23)
Fandom: Střední škola elitního vražednictví - příběhy Malvíny Zoubkové
Po písemné zkoušce jsme se přesunuli do laboratoře. Jeden kluk si vybral stůl hned vedle mě. Chtěla jsem ho upozornit, že rozhodně nehodlám zkoušky složit, a tím pádem se pokusím vyhodit celou školní laboratoř do povětří, ale pak jsem si to rozmyslela. Vypadal velmi nervózní a já ho nechtěla ještě víc děsit. On tu evidentně být chtěl a nemohl za to, že jsem tu nechtěla být já. Postavila jsem se k baňkám a chemikáliím a přečetla si zadání. Zklamaně jsem zasténala. Můj plán na výbuch totálně vybuchl. Z toho, co jsem měla vytvořit, se vážně výbušnina ani zázrakem vyrobit nedala…

Fandom: Střední škola elitního vražednictví - příběhy Malvíny Zoubkové
Poznámka: Dneska mi to ne a ne jít, takže nastoupila Malvína.
Speciálně pro Profesora - mělas pravdu! :D
Byly to myslím mé desáté narozeniny…
Tatí mi věnoval malou harpunu a mamka sadu Mladý chemik. Babička mi jako obvykle darovala panenku Barbie. Pak Bárbíny navlékla do šatečků, vytáhla křesílka, která mi dala kdysi, a panenky do nich posadila.
„Panenky mají bál, pěkně si hraj,“ řekla mi a odešla na kávu.
Byla jsem poslušná a hrála si. Po svém. Pokoj brzy začaly plnit výpary, já vesele pokašlávala. První výstřel z harpuny přesně zasáhl hlavu jedné z panenek, moje „koktejly“ dílo zkázy dokonaly. Hned byly krásnější, obludy.
Ten den se babička definitivně vzdala myšlenky na to udělat ze mě normální dítě...

Fandom: Střední škola elitního vražednictví – příběhy Malvíny Zoubkové
Poznámka: „navazuje“ na Umučení beznadějné travičky a na Radost školních dní
Smutně jsem předala třídní učitelce svou přihlášku.
„Tak nakonec přece jen travičství, Malvíno?“ zeptala se.
„Máti na tom trvá,“ řekla jsem zhnuseně.
„Třeba ti umožní přestup. Nevzdávej se naděje, ta umírá poslední,“ řekla mi. Její optimismus bych chtěla sdílet. Máti mou naději zavraždila docela lehce. Posadila jsem se zpátky ke Kristiánovi do lavice.
„Takže jdeš opravdu k jedovatcům?“ zeptal se smutně.
„Jo, matka si to pojistila a napsala mi na obě kola travičství,“ přiznala jsem neochotně.
„A táta tě nepodpořil?“
„Ale jo,“ připustila jsem.
„A?“
„Od neděle nejíme doma. Máti to bere jako spiknutí a oba se nás pokouší otrávit...“

Fandom: originální (stále uvažuji o názvu)
Poznámka: „navazuje“ na Umučení beznadějné travičky
„Nervové jedy jsou jedy ovlivňující nervové impulzy. Tyto jedy rozdělujeme na jedy přírodní a jedy syntetické,“ drmolila jsem si pro sebe. Profesor jedologie, kterému nikdo neřekne jinak než Vitriol, si na mě již delší dobu brousí zuby. Zítra mě určitě vytasí.
„Tohle je normálně mučení nešťastných malých dětí!“
„Jdeme na tu střelnici?“ zeptal se otec, který strčil hlavu do pokoje.
„Jasné, hned jsem dole,“ potvrdila jsem a sáhla po svém naleštěném Glocku.
-*-
„Malvíno, můžete mi vysvětlit, čemu jste se věnovala místo přípravy na dnešní hodinu?“ ptal se mě Vitriol, když mi psal další potupnou kuli. Nejradši bych mu to ukázala...

Poznámka: Tak dlouho jsem mlátila hlavou o stůl, až nakonec něco vzniklo - BJB jako prase!
„Jak bylo ve škole?“ zeptala se matka. Otráveně jsem protočila oči. A zkusila zmizet.
„Povídej, máte úkoly?“ zastavila mě.
„No jo,“ zahučela jsem.
„Ukaž,“ poručila. Vytáhla jsem sešit a podala jí ho. Po přečtení zadání se na mě zářivě usmála.
„Co navrhuješ?“
„Cyankáli,“ zavrčela jsem.
„Voní po hořkých mandlích,“ připomněla a zavrtěla hlavou.
„Rulík?“
„Je zima!“
„Oleandr?“
„Neoriginální.“
„Inzulin?“
„Zadání říká: Jed má být v jídle.“
„Muchomůrka?“ navrhla jsem nadějně.
„Objekt nejí houby! Holka nešťastná, jak chceš z travičství odmaturovat?“ zeptala se.
„Nemohla bych přestoupit do střelecké třídy?“
„Jen přes mou mrtvolu!“
Že bych se těm jedům nakonec začala věnovat?