Daleká cesta za domovem

fandom: Daleká cesta za domovem (R.Adams)
poznámka: Kurzíva patří geniálnímu autorovi. Konec je parafráze.
Vítr vane a vane hebkou trávou,
jehnědy se chvějí, listy stříbrem třpytí.
Lískaran sedí venku, poškubává ušima a obhlíží, jak si malí králíčci hrají ve večerním slunci.
Kam vaneš, větře?
Je starý. Unavený. Rádi si na něj vzpomenou, ale jen jako na hrdinu z minulosti.
Nikdo nic neříká. Jen Pětík se vždycky nejistě usměje, když ho vidí.
Už tuší. I Lískáč to ví.
Že je čas odejít.
Odhopká do své nory, aby se uložil na noc.
Vanu do dáli, přes vrchy vanu –
Usmívá se ze spánku, sní.
Klidně umírá v záplavě zlatého světla.
Zbývá jen obloha, hvězdná obloha a králík.

fandom: Daleká cesta za domovem
poznámka 1: jak jsem uviděla tohle téma, tak to udělalo 'komu není rady - to se rovná El-hrér-an. blik!'
poznámka 2:
----
Frix zapadá, oblaka kolem rudnou.
Tady jsem, pane, v trávě vysoké.
Vezmi mě sebou, pane, za obzor chci klesnout,
v samém středu světla a ticha spočinout,
svůj dech i život rád ti odevzdám.
Bude jen slunce, zářivé slunce, a králík.
----
Richard Adams
Jednou si El-hrér-an usmyslel, že ochutná mrkev ze zahrady Duhového prince.
Urazil již přes polovinu cesty, když ho zastavil neznámý králík.
„Kam kráčíš, El-hrér-ane?“ otázal se.
„K Duhovému princi,“ odpověděl bezstarostně.
„A to se nebojíš stráží?“ podivil se.
„Na mou chytrost, odvahu a hbitost nikdo nemá,“ holedbal se.
„El-hrér-ane, El-hrérane,“ vzdychl králík a zlatě se roztřpytil. „Kdybych ti řekl, že jsou na tebe všude v zahradě nastražená oka, neodradilo by tě to, viď?“
„Jak řekneš, pane, tak učiním,“ zachvěl se.
„Neučiníš,“ zavrtěl hlavou králík. „Již zítra tě uvítám ve své Ousle.“
Pak zmizel.
A El-hrér-an dál hopkal vstříc slunečnímu světlu.

Je v každé králičí kolonii, objeví se brzy po jejím založení. Málokdo si jí všimne. Vypadá jako zpola zavalený vchod do neužívané nory nebo nikdy nedokončená mělká chodba, kde se neotočí ani králíče. Jen ty nejvnímavější se u ní občas roztržitě zastaví a zbystří slechy. Jen ty nejvnímavější slyší ve snech hrabání obrovských černých běhů.
Hrabání se ozývá hlasitěji, když udeří kruté mrazy a hlad. Když ramlice zemře při porodu a v celé kolonii není nikdo, kdo by dal jejím dětem napít. Když přijde bílá slepota.
Tehdy Černý králík prohrabává cestu a vede El-hréránovy děti do Inlé skrze noru prázdnoty.