Dreamer's Ship

"Tony, já-"
"Nezačínej s tím," přerušil ho.
"Ne, poslouchej, já-"
"Nech to být, Crisi."
"Tony! Já se ti chci-"
"Já vím a chápu to," pošeptal Tony, zatímco zíral z okna.
"Vážně? Stejně. Nechtěl jsem, aby nás zatkli a už vůbec ne, aby nás zítra popravili."
"To je v pohodě," pousmál se. "Aspoň umřeme spolu." Cris si ho smutně prohlédl.
"Víš, ptal jsi se, proč jsem si vybral zrovna tebe..."
"Protože jsi mi zničil dům," zasmál se.
"Ne, protože od první chvíle jsem věděl, že jsi moje spřízněná duše. Patříme k sobě."
"Prrr! Stačila by mi omluva! Teď vstávej! Vypadneme odsud!"

"Jste obklíčeni!" zaječela osoba s hlodavčími předky.
"No ne, to jsme si nevšimli," řekl Tony ironicky a zvedl ruce nad hlavu. Cris udělal to samé.
"No tak, tohle přeci není nutné ne? To bude jenom jedno velké nedorozumění!" říkal Cris.
"Máte právo na oddělenou klec."
"Díky Bohu! S Crisem bychom se porvali o seno." Tony toho měl po krk.
"Lehněte si na zem!"
"Ani mě nehne!" zakřičel celý bez sebe, až to Crise vyděsilo. "Mně nebude žádná pitomá punková nutrie říkat, co mám dělat!"
"Punková nutrie?" řekl zmateně Cris.
"To číro," řekl a rukama ho naznačil. To ale neměl říkat...

V místnosti dva stoly stály,
každý s šuplíky, jež bez dna se zdály,
mezi nimi tři lidé stáli,
hru hloupou dva z nich hráli,
kdo vytáhne ten nejzajímavější,
předmět nejdokonalejší, nejvzácnější.
První tahá ze šuplíku věci,
"Lepenka! Kamínek! Šneci!"
Druhý tahá také,
"Dráťenka! Jehlice! Saké!"
Třetí jen stojí opodál, hlavou kroutí,
ta spousta vzduchem létajících věcí ho rmoutí.
První dál volá:
"Kelímek, udice, houbařský nůž!"
Z druhé strany nic se neozývá.
"Kleště,
klipsa,
otvírák-"
"Erm, Erwin."
"Co?"
"Erwin!
"Co je Miku!? Guma! -"
"Ten chlap má kudlu v zádech!"
"No a koho to zajímá! Pojď se kouknout co všechno tu je!"

"Promiňte, ale nebolí vás náhodou záda?" zeptal se najednou Cris pána před nimi.
"Ano! Jak to víte?" zeptal se a otočil se na ně.
"A není to pulzující bolest, skoro až bodavá?" pokračoval Cris.
"Ano!" vykřikl nevěřícně pán.
"A máte někdy pocit, že máte něco zaseknutého v zádech?"
"Neustále!"
"A co kdybych vám řekl, že vám mohu pomoct?"
"Vážně?"
"Jen se na chvíli otočte."
Pán se otočil a bolest přestala.
"To je zázrak!" zvolal.
"A máte teď pocit, že vám odtéká veškerá krev z těla?" ozval se podle Tony.
"Vy musíte být čarodějové!"
"Přesně," řekli a schovali kudlu za zády.

"Chceš mi říct," začal Tony opatrně, "že tohle je umění?"
"Všechno na téhle planetě je umění. A proto mají galerie úplně všude... I na ulici," pokrčil rameny Cris.
"Hele, Street Art chápu, ale mít na vchodových dveří pověšený obraz s krávou...?"
"Á, vidím, že máte zájem o tento mistrovský kousek," řekl vousatý pán za nimi. "Skvělá volba! Je to od umělce, který rád kreslí pole a oblohu. Proto je tento obraz tak dynamický!"
"Dynamický?" zeptal se nevěřícně Tony.
"Mě se to líbí," přiznal Cris.
"Koukám, že pán je znalec! Víte, já si myslím, že by obyčejní lidé neměli umění provozovat."

"Tak, kam poletíme teď?" zeptal se Tony, zatímco si louhoval čaj.
"Co třeba planeta Aaquater? Slyšel jsem, že tam žijí mořské panny."
"Ne, moc vody."
"Co planeta Triliteraturen? Je plná tygrů!" řekl nadšeně Cris.
"Nah, moc nebezpečné," odbyl ho.
"Planeta Anyrila? Vlaky na duhových kolejích?"
"Wow, Thore, zpomal," rozesmál se.
"Planeta Karoten?"
"Ta je plná mrkví, ne?"
"Aren?"
"To je měsíc."
"Tak kam tedy chceš?" zeptal se Cris, mávl rukama a přitom omylem posunul a ulomil páčku. Loď nabrala plnou rychlost a oba dva sebou trhli.
"Pro Boha, Crisi, zastav ji!"
To už se ale loď řítila k neznámé planetě.

"Okay Tony, hlavně klid, ano? Nepanikař!" říkal Cris, zatímco se k němu pomalu přibližoval.
"Nepanikař? Stojím na pitomý mině! Když se hnu, urve mi to nohu!" rozkřikl se.
"Zůstaň v klidu," opakoval Cris.
"Jak mám zůstat v klidu, když nejsem v klidu?" odsekl.
"T-to bude v pořádku, ano? Neboj se! Já se o to postarám!"
"To mě má jako utěšit?"
"Já nevím, kdo stoupl na tu minu!" bránil se Cris.
"Kdybych nešel první, tak už nemáš nohu!" okřikl ho.
"Počkej, zkus rychle odskočit," napadlo ho.
"Co?!"
"Věř mi."
Tony rychle uskočil a spadl na Crise. Mina se ani neobtěžovala bouchnout.

"Tony! Pojď sem!" zavolal Cris zpoza rohu. Tony se ani nepohnul.
"Je to opravdu nutný? Já jen, že se sem dobývá asi tucet zabijáků... Našel jsi cestu ven?" zeptal se naivně.
"No... Něco takového..." Tony rychle vstal a přiběhl k němu. Jenže, když uviděl, co to Cris drží v rukou, zarazil se. Jak jsem si mohl myslet, že opravdu našel cestu ven? zeptal se sám sebe.
"Co to sakra má znamenat?"
"Koukej na to! Je to úplně dokonale kulatý!" vydechl Cris.
"Je to pitomý jabko! Navíc je to určitě umělý!"
"Tak se klidně zeptej toho červa!"
"Trhni si!" řekl červ.

"Erwin, já si myslím, že tohle není zrovna dobrý nápad."
"Ale Miku, neboj se, nech to všechno na mně."
"No právě o tom mluvím!"
"V tom případě nechápu, co ti na tom přijde špatného!"
"'Ale vůbec nic! Co by taky mělo! Vždyť jenom máme na povel jednu celou armádu kterou máme vést do války!"
"Jo, no není to super!"
"Erwin! Ty dokážeš obrátit v naprostou katastrofu daleko lehčí věci. Jak, prosím tě, chceš zvládnout tohle?!"
"Miku, přestaň vyšilovat. Obleč si svou zbroj, postav se do čela vojska a hlavně, velení nech na mě."
"Ale já-"
"Dopadne to dobře. Věř mi."

"Okey Crisi, cokoliv teď děláš, okamžitě přestaň!" rozkřikl se Anthony.
"Ale já nic nedělám!" odporoval mladší rudovlasý muž.
"Tak proč jsme právě na můstku velící lodi?" zeptal se naštvaně Tony.
"Spíš by mě zajímalo, kde jsou všichni..." přemýšlel nahlas Cris.
"Velící lodi, ozvěte se! Jsme připraveni na boj. Velící lodi, čekáme na Vaše rozkazy!" ozvalo se v lodi. Cris a Anthony ztuhli.
"Neříkej mi, že teď budeme muset vést bitvu," zakňoural Tony.
"To zvládneme!" usmál se Cris a poplácal ho po zádech. Pak vzal vysílačku, ale naštěstí mu ji Tony zase hned vzal.
"No dobrá. Ale velení nech na mně!"