Alternativní historie (AU)

Hérakles se znovu a znovu oháněl mečem proti svému sokovi, kterým nebyl nikdo jiný, než strašlivá saň Hydra.
"Příšero příšerná, jen počkej!" Vrčel hrdina, zatímco zbavoval nestvůru jedné hlavy za druhou.
"A máš to, už ti ty tvý masožravky ubyly, co?!" řval hrdina vítězoslavně, když Hydře zbyla jen hlava poslední.
Jakmile byla i ta useknuta a pohřbena v zemi, Hérakles se usadil na břehu močálu, vytáhl z tlumoku pár rajčat, paprik a chléb a pustil se do jídla.
"Nechápu, proč všechny ty potvory žerou jen lidi a maso. Přitom zelenina je ták dobrá." zabručel si s plnými ústy pod vousy.

"Ne! Už zase to nepochopili." povzdechl si Shakespeare po premiéře Romea a Julie.
"Takhle to být nemá! Je sice pravda, že Romeo Julii miluje, ale pokračuje to jinak! Poté, co je otec Vavřinec oddá, zjistí Romeo Juliinu pravou povahu. Zlá a tyranská mlátička! A tak zabije Romeo Tybalta, aby už nemusel být s tou fúrií. Je vyhoštěn z města a konečně může svobodně dýchat. Aby dostala Romea zpět, narafičí Julie svou smrt. Romeo opravdu přijede, a když vidí »mrtvou« Julií, štěstím dostane infarkt. Následně Julie, utopená v dluzích, které měl splácet Romeo, spáchá sebevraždu."
"Ale Shakespeare, takhle jsi to nenapsal."

Čau babi!
Nečekala jsem, že to bude tak rychlé (snadné to teda nebylo), ale - NAŠLA JSEM JI!!! Tajemná A. (asi jako Anne?), celým jménem Marianne Josephine Strapfordová, narozena 1806. Provdána za Edwarda Phillipse, hraběte z Welthire, léta Páně 1823. Syn Nicolas se narodil do roka po svatbě (překvapivě), dcera Willow až tři roky po něm, nejmladší Elisabeth za další dva roky, takže jim to podle všeho nakonec docela klapalo. Bohužel ne moc dlouho, 1834 umřel Edward i s Elisabeth při epidemii záškrtu...
Pokračuju v pátrání a taky zkouším zjistit, co se vlastně stalo s její velkou láskou N.
xoxo
Diana

Cestu do dračí sluje našel statečný princ podle řevu. Ječela sličná panna, saň si přikládala obklady. Princ strnul: Když se vrátí sám, umře hanbou, když si vezme princeznu, umře taky, akorát pomaleji a v bolestech. Ve chvíli, kdy chtěl nalehnout na meč, se k němu drak naklonil: „Vždycky jsem si přál letět do Číny.“ Princeznu zachránil chudý vdovec. Královská právnická kancelář nepomohla, slib je slib, a tak došlo na morganatický sňatek. Týden poté přišla princezna o hlas během výchovy dvanácti vdovcových klackovitých dětí a položila základy znakové řeči. Cestopis vydaný princem a drakem pod pseudonymem Marco Polo šel na dračku.

Poprvé to za Husitů byla náhoda - onemocněl pacholek a na odklízení se dva týdny nedostalo...
Podruhé to vzdali Švédi až po měsíci, kdy se při obléhání zásoby začaly kazit a projevilo se to bohužel i na chrabrých obráncích rozličnými způsoby.
Pak se to rozkřiklo a žádné vojsko už do toho nešlo.
***
Z Velkého průvodce slavnými českými hrady, vydáno 2006:
Velká věž hradu karlštějnského disponovala vlastním opevněním a nebyla tak nikdy dobyta ani v bojích nejlítějších. To jen zlí jazykové tvrdí, že příčinou byla ona místnůstka sloužící obráncům ve chvílích nejnutnějších, umístěná na vnější zeď věže a ústící na přístupovou cestu...

Rodina se schází k obědu.
Je tu maminka, tatínek, dvě malé děti a mladík, který o sobě hrdě prohlašuje, že je již dospělý.
Z misek se kouří, krásně to voní. Maminka si dala záležet.
Dvě mladší dcerky dostaly každá jedno stehýnko, tatínek si přeje kousek krku, maminka si bere prsíčka.
Jedí a jedí.
Stála ale zbývá spousta masa.
"Kdo si dá nášup?" chce vědět maminka. "Co ty?" táže se staršího syna.
"Já bych snad / požil rád / více strýce / zpod poklice /" přeje si mladičký kanibal.
"Už zase mluví jako blázen," vzdychá tatínek. "Neměli jsme mu minulý týden dávat sníst toho Biebla."

Byla jednou jedna akce,
která nešla zcela hladce.
Je však fakt, že zpočátku
jelo to i pozpátku.
Lidé se tu veselili,
maso jedli, whisky pili,
tanec byl a obchod také,
prolily se litry saké...
Když tu náhle v okamžení
situace se dost mění -
kvůli jisté dohodě
končí ten bál na vodě.
Stačí chvilka, loď je v půli,
a to vše jen smlouvě k vůli.
Ledovce se dohodly,
že chtějí mít pohodlí.
Loď je trochu otrávila,
stačila však hrubá síla -
- proti vůli dopravce
změnila se trans-akce.
Malé čluny klepou kosu,
míří někam k Barbadosu.
Doktor říká: "Don't panic,
potopil se Titanic."

...jak dny plynou, tiší mé obavy z tohoto soužití. Můj choť, ač je starší, je ku mně milý a pozorný a nemá ani pakostnici, ani pleš, tedy se mohu těšit, že jsem dopadla hůře. Také navštívi-li mou ložnici, dá se jeho pozornost snésti. Já jsem mu reprezentativním doprovodem ve společnosti a velitelkou jeho domácnosti. Vím, že na výměnném obchodu tohoto druhu funguje většina manželství, a mohla bych tak být dokonce šťastná... kdybych nepoznala příslib skutečné lásky.
Jediné, co mne skutečně a bezvýhradně těší, jest dosud tajemstvím, které nechci zakřiknouti - dle všeho se kromě choti za několik měsíců stanu i matkou...

Bankovní úředník Wilfried Porsche nikdy nebyl protivnější, než když město navštívila inspekce z ředitelství Sanfranciský investiční banky, aby zkontrolovala stav pobočky a prověřila všechny ty neuvěřitelný ztráty bankovek, k nimž tu pravidelně docházelo.
Vešel do lokálu a zamířil rovnou k baru.
„Dvojitou režnou.“
„Tak to jsme asi dopadli špatně.“
„Kdyby existovala možnost udělení záporných bodů, dlouho by neváhali.“
Barman se podrbal na bradě.
„Hele, Wille, půjčil bys mi dvacku?“
Porsche chvíli váhal. Pak vytáhl ošoupanou bankovku.
„Tohle je moje poslední transakce. Vracím se do Evropy.“
„Máš recht, tati,“ ozval se malej Ferdinand. „Budoucnost je v kolech a ne v dolarech.“

Drahá W.!
Škoda, že Tvá účast nemohla prozářit ten chmurný den! Jak tedy popsat vlastní svatbu? Byla velkolepá. A fraška. Všichni jsme hráli své role, jako herci na jevišti. Při knězově kázání jsem se dívala na otce - vím, že on ví, že jsem se v noci vykradla z domu. On ví, že já vím, že to nikde šířit nebude, obzvláště ne před ženichem. Pohledem uhnul první.
Vlastně si ani nepamatuji, jak to celé probíhalo. Myšlenkami jsem dlela u N. - nyní už nás nedělí jen můj sňatek, ale i celý oceán. V den obřadu odplul do Indie...
Tvá již pro(v)daná,
A.