Černokněžník

V Návu pršelo, místy sněžilo. Někde možná padaly i kroupy, ale pokud ano, bylo to daleko a Rogan je neviděl. Co viděl, byla pára jdoucí mu od pusy a skvrnky rzi, objevující se na Krutomoru.
"Jak to můžeš vydržet?" otřásl se a pokusil se zavrtat ještě víc do hromady kožešin na Morenině loži.
"Co myslíš?" zeptala se.
"Tu strašnou zimu. Máme takové přísloví a já ho teprve teď začínám chápat."
"Jaké přísloví?"
"Březen - za kamna vlezem."
Morena zamrkala a pak nakrčila čelo.
"Co jsou kamna?"
Rogan se zazubil.
Za dva dny se z nového komína na Morenině domě začalo kouřit.

"Rogane," zasípal udýchaně Ještěk, "nemohl bys zpomalit, prosím? Chlapi to nezvládají."
Rogan se otočil. Zbytek skupiny se potácel dost vzadu a bojoval s pralesem.
>> Bratříčku, opravdu bychom měli zpomalit. Ne všichni jsou tu polobozi. Dobrá, už mlčím. Ehm... myslím, že na to už je pozdě.

Morenina říše byla velká. Od částečně prosluněné mýtiny u zákrutu řeky Duší, přes stinné palouky až po smrdutý, temný močál, kde trávily věčnost zatracené duše.
Rogan se nudil. Celý Náv prošel už třikrát a toužebně hleděl nahoru, kde se k nebi zvedaly větve Veledubu.
Snad by to v záhrobí bylo lepší, kdyby mu, jako ostatním mrtvým, zmizela pamět. Ale jako Černobohův potomek v to nemohl doufat.
"Už se tu nudíš?" zeptala se ho Morena a objala ho.
"Nedá se říct, že by ta tvoje říše byla zajímavá," znovu pohlédl nahoru.
Morena se usmála.
"Dobrá, můžeš jít, ale brzo se vrať."

Žrecovi pomocníci přivlekli k obětnímu oltáři kozu a stařec sám vykonal příslušné obřady. V obětním ohni, náhle zrudlém, se objevily dvě siluety. Mužská a vlčí.
"Ó mocný vládce Krvavého ohně! Vzýváme tě a prosíme o pomoc!"
"Mluv, žreci." pronesl Černý Rogan.
"Nevíme si rady! Naše vědma statečně bojovala, ale včera jsme ji našli mrtvou!"
>> Co vás ohrožuje?

Vznáším se na perutích větru, rychlá a silná. Moje oči dokáží spatřit všechno. Polní myši rejdící dole v trávě i lidi, spěchající po nedaleké stezce. Pronikavě vykřiknu a naberu jiný směr. Pátrám po nepříteli.
Rogan netrpělivě přešlapoval před sedící vědmou.
>>Bratříčku, uklidni se.Možná se díky tobě měním.Velení nechte na mně.

>>Bratříčku,<< šťouchl Goryvlad Rogana do boku, >>kdy už to začne? Tohle čekání je k zbláznění.<<
"Musíme vydržet," odpověděl Černokněžník.
Gorja tiše zakňučel a odevzdaně položil hlavu na přední packy. Měsíc konečně vyšel nad jezero a ze stínů stromů vyšel jelen. Třásl se a kroutil tak dlouho, až se na něm začala trhat srst. V jelení kůži ležel sotva patnáctiletý mladík. Rogan na nic nečekal a vyběhl mu vstříct.
"Jetiši?"
"Kdo jste?"
"Tvůj otec nás najal. Zbavíme tě té kletby, neboj se."
"Ale to byste museli spálit tu kůži."
"To nebude problém," řekl Rogan a v očích mu zaplál Krvavý oheň.