Muži v černém

Sice ta naše poslední hádka byla pěkně drsná, ale usmiřování stálo za to.

Dívka, Hispánka, loupla očima po zvláštní květině s fialovým středem a modrými zakončeními.

Nechal mi památku. Jasně, že vim, že je to mučenka, a přitom z bižule čtverec. Zase zdrhnul.

Zavřela oči, pak zaslechla kroky a nejisté zavírání dveří.

„Jeremy?“

„D! Odtáhni ji!“

Vyjekla, když ji muž v černém saku přitáhl ke stěně. „Můžem, J!“

Cizáci vytáhli pistole a začali jako smyslů zbavení pálit po její ozdobě parapetu. Kroutila se, sténala, kvílela, až vydechla naposledy.

„Sorry, madam.“ Chlápek vytáhl tyčku s modrým světlem, blikla. „Je to nutné!“

,,Táákže než vyletíme ujasníme si pár pravidel, jak máte použít vaše obleky."
,,Červené tlačítko na pravé straně zmáčkněte pouze v nouzi, vypne oblek a vystřelí vás i s padákem do vzduchu."
,,Na co je tohle?"
,,Uuuuh, na to pozor, vystřelí to mini miny, které máte umístěné v dolní části obleku."
,,Takže až odpočítám, tak všichni naráz odstartujeme. Startuje se červeným tlačítkem na levé strané."
,,Tři!"
,,Dva!"
,,Jedna!"
,,Start!"
Uuuuuughguuuuhghh
,,Zatraceně"
,,Červené tlačítko na levo, druhé na pravo. Kdo se v tom má sakra vyznat."
Heej Marvine, to se tak bojíš výšek, že si padák vystřeluješ i na souši?"

Zažil jsem toho se svým parťákem už hodně, ale vždycky, když na to dojde řeč, ze všeho nejdřív si vzpomenu na ten první případ.
Stáli jsme v obrovské díře kdesi na venkově, K. se chvíli hrál s nějakým technickým superudělátkem, pak si sundal brýle, kouknul na mě a povídá:
„Varuju tě, J., tohle není jen tak nějakej obyčejnej šváb, co jich v každým motelovým pokoji najdeš dvanáct do tuctu, tohle je brouk, jakýhos ještě nepotkal.“
Když si vybavím toho farmáře, co ho ten emzák vymáčknul jak pastu z tuby a pak nosil jak panička norkovej kožich, měl teda sakra pravdu.