Drž hubu

„Máte právo nevypovídat,“ informoval komisař zadrženého zloděje o jeho zákonných právech, zatímco ho tlačil na zadní sedadlo auta.

Zabouchl dveře a zloděj vystrčil hlavu okýnkem. „To já budu vypovídat rád, pane komisaři.“

Komisař si sedl na místo spolujezdce a sotva jeho podřízený nastartoval, pasažér na zadním sedadle se dal do řeči: „Víte, já si strašně rád povídám, ale nikdy jsem neměl moc kamarádů…“

*****

Než dojeli na stanici, komisaři třeštila hlava. O zadrženém se dozvěděl vše od jeho dětství v Montargis až po jeho sen provozovat bistro. Došel k přesvědčení, že někteří podezřelí by měli mít ne právo, ale povinnost nevypovídat.
 

Quentin se neustále oháněl okolo zákazníků a svým tupým vzhledem a úsměvem úplného vola, promíjel skoro všem veškeré placení. " To je nejlepší podnik. Sem musíme zas!" prohodí jeden z fajnšmekrů.

Quentin se otočí směrem k baru a podívá se na obrovského muže v černém roláku.

Za ta léta, co jsou z lochu venku, Ruby pořád vypadá jako krvelačný vrahoun.
"No tak Ruby! Usměj se, krásnýýýýý den!" zavolá směrem ke kamarádovi, co má oči jako Furioso.

Ruby je ale stále v tenzi, oči spíše jako býk v koridě.

"Drž hubu! S tímhle tvým přístupem nás fakt čeká totální krach!" křikne Ruby.

Postával za kasou. Občas z nudy počítal, kolik bankovek a mincí tam je. Díval se na bistro, které bylo z poloviny jeho, na hosty, kteří po občerstvení odcházeli bez placení, a na Quentina, který vlastnil druhou polovinu.
Ten se právě s úsměvem od ucha k uchu přichomýtnul k pokladně.
„To nám to dneska jde, viď? Nepřestávám se otáčet a takhle mě to baví nejvíc. Copak jste měl? Tuhle naši specialitu? Na účet podniku, přijďte zas!“
Ruby na něj pouze upřel své koňské oči.
„Nevyděláváme.“
Quentin zakroutil hlavou. „Ale Ruby, vždyť ještě máš ty svý milióny!“
„To bylo před dvaceti lety.“

Nejprve na jejím stole přistane lákavý hotdog. Hned vzápětí se před ní objeví velký rozesmátý obličej.
"Ahoj, jmenuju se Quentin a jsem z Montargis. Tohle je naše bistro ,U dvou přátel´. Protože Ruby a já jsme přátelé. Ruby má takový hluboký oči, jako kůň. Vy je máte spíš jako kočka. Tajemný.
Než jsme si tohle bistro otevřeli, museli jsme utéct z vězení, ukrást pár aut, nějaké oblečení, a já zastřelil člověka. A teď musím dát těm vedle ty sendviče. Tak ahoj!"
Dobromyslný muž se přesune k vedlejšímu stolu.
"Ahoj, já jsem Quentin a..."
"Drž už hubu!" ozve se od kasy.