Budeč: Liškomág Evžen

Konečně měl Evžen vyčerpávající úkol za sebou a mohl se přemístit do své ulice.
Noc pokročila, půlnoc minula před pár hodinami. Unaveně se loudal podél temných fasád. Očistit ten strašidelný dům a usmířit zoufalého ducha bylo těžší, než čekal. S tak silnou negativní energií se setkával spíš výjimečně. Před pár lety to bylo utýrané dítě, to bylo příšerné. Tentokrát zase základy stavení vypáleného žhářem, celá rodina tam zůstala… Cítil se jako vyždímaný hadr a oči měl ještě plné stínů.
Z oken jeho domu se linulo měkké přívětivé světlo. Xénie nespí a čeká.
Pousmál se a spokojeně zaškrábal drápky na dveře.

V mechu leželo jako hromádka neštěstí drobné zrzavé tělíčko s hlubokou rozervanou ranou v hrudníku.
„Kdo se opovážil zabít lišku?“ vydechl Martin Rapos zděšeně. „Tady u nás?“
Evžen něžně přejel dlaní po rezavém kožíšku a zamračil se: „Ukradli jí srdce.“
„Zaživa?“ zděsil se Martin. „U krále Zikmunda, k čemu?“
Evženovou hlavou prolétla strašlivá vzpomínka na okamžik, kdy sám stěží unikl stejné příšerné smrti. Liščí srdce jako jádro ničivé magie… Takže doufal marně. Zběsilé vraždění zdaleka neskončilo.
„Spletli se,“ řekl zachmuřeně. „Tohle byla obyčejná liška. Příští oběť bude liškomág.“
Nebe se náhle zatáhlo hrozivě těžkými mraky. Na stromě skřípavě zakrákal havran.

Byl ze staré školy a hrdě ctil rodinnou tradici. Klást pasti bylo pod jeho úroveň. Před svítáním vyrážel na lov s puškou s upilovanou hlavní schovanou pod kabátem.
Les poblíž Lysolaj si důkladně obhlédl a v duchu jásal. Po hajném nebylo slechu dechu, zato liščí stopy ve sněhu budily touhu po trofeji v podobě pěkné kožešinky.
Ten lišák si snad hraje na živý terč. Stojí a tváří se jednoznačně znechuceně. Mávne tlapkou.
Kulka šla pánubohu do oken a divoká smršť zmrzlého sněhu, větví a kamení převrátila les vzhůru nohama.
Puška zůstala v křoví. Pytláka propustili z nemocnice po čtrnácti dnech.

Nejvyšší čas otevřít dům dokořán a vpustit dovnitř svěží vzduch. Zahnat hřejivým sluncem zimní chmury. Vysmýčit pokoje, strhat pavučiny, provětrat peřiny a vydrhnout podlahy. Vybrat starý popel z krbu a vycídit petrolejky. Vyleštit okna a pověsit čerstvě naškrobené záclonky.
Na stůl dát čistý zelenožlutě kostkovaný ubrus.
Vyzdobit dům březovými větvičkami, aby přinesly do domu zdraví, sílu a pohodu. Přidat jehnědy na ochranu před zlou magií a zlatý déšť jen tak pro radost. Obarvit vajíčka jako symbol nového života.
Xénie energicky vymetla z kuchyně další kupičku zrzavých chlupů. Už se vážně nemohla dočkat, až budou mít letošní jarní línání za sebou.

fandom: Budeč
poznámka: věnováno Aloisii Trpkošové
Nižší zrzavý muž se zaujetím naslouchal diskusi dvou kolemjdoucích mladíků.
"Ale houby, černá sanitka prej už ňáký pátek nejezdí," pravil pihovaný výrostek kamarádovi.
"Jako jak, nejezdí? Vona někdy vopravdicky jezdila?"
"Tak to si piš, že jo! A fakticky unášela lidi. Měli takovou laboratoř, a dělali pak s nima pak ňáký vohavnosti. Ale jednou jim tam prej naběh ňákej Zorro mstitel..."
"Počkej, Zorro, to jako lišák?"
"No to teda nevim, ale každopádně tam všechny padouchy pomordoval a vod tý doby je klid."
"Tos teda trefil, mládenče," pomyslil si pobaveně Evžen. "Jen by mě zajímalo, jak jsi na tohle u Želmíra přišel."
edit: Tým Bleskobrk