Divoká banda

Byli jsme jako děti.
Divocí, krutí, nespoutaní.
Za námi vykradené banky, krvavé stopy.
Ale doba se změnila, stali jsme se anachronismem.
Do země přišla dospělost a s ní zákon.
Z honu na nás jsme unaveni.
Zbyli jsme čtyři. A Angel, kterého zajali Mexikánci. Žije ještě vůbec?
Jsme na konci cesty. Náš život prázdný a beznadějný. Nechtěli jsme dospět a neuměli se usadit. Ale přijde čas a muž se musí...
Ano, jsme muži, vždycky jsme byli, krutí, násilní a sveřepí.
Angela v tom nenecháme. Čtyři proti stovkám?
Musíme, je náš.
Možná to bude ta jediná správná věc v našem zpropadeném žití.

... netušíce, co toto rozhodnutí přinese za zkázu.
Když po letech Butch, obklopen káčátky, vzpomínal, neubránil se dojetí.
"Vaše máma byla skvělá káčanda!"
Neměl se pustit do dobrodružství bez Sunkáče!
Kde jemu konec?
Odletěl někam k Medníku a tam si ho prý urožnila babička Mary, postrach to nejen plchů a skunků, ale i nebohých kachen.
I když Chris mu onehdá tvrdil, že ho snědl Calvera. Ale co věřit lysohlávkovi!
Třeba se zapletl s harmonikou a zamiloval do Claudie. Nebyl by sám.
Nebo si připojil k divoké bandě Pika Bishopa. Pak ale neskončil ani sněden. Příliš mnoho olova.
"Tatínku, pokračuj ve vyprávění!"