Píseň ledu a ohně

Kdysi milovala prince Joffeyho a obdivovala jeho matku. Královny a budoucí králové přece zasluhují úctu.
To „kdysi“ nebylo tak dávno, jak by si přála. Pořád ji bolelo srdce při vzpomínce, jak jí náklonnost oplatili tím, že popravili jejího otce.
Ser Loras jí na turnaji daroval růži. A do jejich dalšího setkání na to dočista zapomněl.
Lady Margaery se těšila, že budou sestry, až se Sansa přivdá do jejího rodu. Jakmile z toho sešlo, Tyrellové ji zapletli do královraždy.
Když ji teď její snoubenec Harry Hardyng nazval „Malíčkovým bastardem“, usoudila, že už se nechce zavděčovat.
A musí své srdce lépe chránit.

„Rád bych Tvému Veličenstvu pomohl více, ale musím dbát především o Noční hlídku,“ řekl Jon, když se Stannisem probíral detaily jeho odjezdu na jih.
Místo krále mu odpověděla lady Melisandra: „Ve skutečnosti je tu věc, kterou pro Jeho Veličenstvo můžeš udělat. Stačí, když mi Noční hlídka poskytne trochu prostoru a pár pomocných rukou.“
Jon neměl tušení, co rudá žena zamýšlí, ale pokud se mohl Stannisovi odvděčit za jeho pomoc způsobem, který by Noční hlídku nezruinoval, byl pro.
---
Ještě než král Černý hrad opustil, visela na jižní stěně Zdi stovky stop dlouhá rudá plachta hlásající: ,STANNIS BARATHEON – jediný pravý král Západozemí‘.

Selyse seděla u svého toaletního stolku. Otevřela důkladně nabroušenou břitvu a zamyšleně pohlédla do zrcadla.
Od dětství jí vštěpovali, že jejím úkolem je činit svého budoucího manžela šťastným a dát mu dědice. Jenže ani jedno se jí nedařilo, přestože se tolik snažila. Nechávala se česat tak, aby zakryla své velké odstávající uši. Pravidelně se holila, aby nebylo vidět, že jí roste knír. Nosila šaty, které měly na její vyzáblé postavě vytvořit aspoň zdání křivek. Všechno marně. Čím více úsilí vyvíjela, tím více se jí vyhýbal.
Mrštila břitvou do kouta. Ať Stannise vezmou Jiní! Že nemají syna není jenom její chyba!

„Lannister vždycky splácí své dluhy.“
Bezva, pár švihů mečem a budou chechtáky. Vyzraju na ryby, vyzraju na ptáky. Ať se ta hysterická matrona třeba pomine.
Cesta, pobudové, ocel, bitva. Prachy. Sem s nima. Tenhle chlap je zlatej důl.
Město, pletichy, dědek s uřízlýma vousama.
Spratek. Může bejt víc na přesdržku? Může. Jednou to evidentně bylo málo.
Přípravy, panika, zelená bitva. Peněz jak šlupek. Titul. Fajn, ale na nic.
Velká sláva, spousta žrádla.
Spratek pořád na přesdržku.
Ještě větší sláva, spratek, bezva kost. Fialová.
Průser.
Hora? Ani prd. Za to prachy nestojí.
Manželka. Blbá jak necky, ale těch chechtáků. Těch chechtáků.

Luthor Tyrell byl bezpochyby mužem, po jakém musely toužit všechny ženy. Zářil na turnajích, s obdivuhodným citem recitoval básně, byl pozorný a navíc až nadpozemsky krásný. Co víc, zůstal takový i po svatbě.
Brzy však Olenna zjistila, že její manžel je jako myrská váza – oslňující leskem a umně vyrytými ornamenty, ale uvnitř dutá. I proto si k její nelibosti úřad králova pobočníka místo něho uzurpoval prohnaný Tywin Lannister.
Když Luthor zemřel – stejně hloupě, jako žil – Vysokou zahradu zdědil jejich syn. Olenna dělala vše pro to, aby byl Mace úspěšnější než jeho otec, ale mělo to háček – byl celý po něm.

Hyle chápal, že mu Brienne zazlívá tu sázku o její panenství. Ale to bylo ještě v táboře krále Renlyho. Minulost byla minulost.
Hyle jí nabízel budoucnost. Sňatek, rodinu – jeho nemanželská dcerka byla důkazem, že v tomto ohledu nezklame; škoda, že po něm její matka házela tvrdými předměty, když chtěl tu malou navštívit. Briennina otce by potěšilo, kdyby se jeho jediné, nepůvabné dítě vrátilo domů se snoubencem místo toho, aby si hrálo na rytíře a pátralo po Sanse Stark.
Jenže Brienne zatvrzele opakovala, že splní slib daný lady Stark a Jamiemu Lannisterovi.
Jistě, byl za tím Jamie Lannister.
Ten okouzlující idiot.

Dany prožila už leccos, včetně doby, která silně zaváněla koncem světa, ale teď těžko hledala slova.
Hleděla na vejce, kolem nichž Rhaegal obcházel… tedy, obcházela, jako by se jimi napůl chtěla pochlubit a napůl by utrhla hlavu komukoli, kdo by se k nim nebezpečně přiblížil.
Drogon očividně nechtěl zůstat pozadu a začal si stavět hnízdo z větví a kostí, které tentokrát naštěstí nevypadaly lidsky. Ehm, nechtěla a začala.
„Kdo to mohl tušit?“ Dany našla konečně slova a podívala se na Viseriona, který vše sledoval s rozpačitým zájmem. „Kromě tebe,“ zabručela.
Takže teď z ní ještě ke všemu bude „babička draků“.

„Vrrr, nejsem kluk. Jsem vlk! Lovím jednorožce a polykám je celé!“ křičí Rickon a Chundeláč se k němu s vytím přidá.
„To není nejlepší nápad,“ poznamená Oša. „Ještěže jdeme jenom na ptáky.“
Ten ostrov není tak zlý. Místní se drží od ní a podivného chlapce s obřím zlovlkem dál.
Rickon obíhá sítě, které nastražili mezi skalisky. Dnes budou večeřet rybáky.
Oša doufá, že když se malý unaví, třeba se tato noc obejde bez živých snů o jeho matce s provazem v ruce, o sestře měnící tváře – bílou a černou, lidskou i zvířecí, o bratrovi, který na něj volá ze stromů…

Gendry si říká, že by zakázek na náhradní končetiny z automailu nemusel mít tolik. Jako mechanik by se uživil i jinak.
Vtom ho ale z úvah vytrhne zvuk těžkých kroků před domem a ten hlas…
Vrátili se.
Vyhlédne z okna.
„Tady jsi,“ řekne Arya. Zastíní si oči mechanickou rukou. Určitě by tvrdila, že slzí kvůli slunci. „Potřebuju servis.“
„Ahoj Gendry!“ spustí zvesela obří brnění vedle ní a zamává mohutnou rukavicí.
„Ahoj Brane! Aryo, vítejte zpátky!“ zavolá Gendry.
„hoj,“ zamumlá Arya.

Gendry jim pohrozí expresní sazbou za údržbu, ale bude na Aryině protéze pracovat celou noc.
Nakonec jim započítá sezónní slevu.

Ser Arthur Dayne dával přednost plamenům a slzám před pomalým neodvratným úpadkem. Bylo otázkou času, kdy z potlačované nenávisti a křivd vykvete zrada.
Nebál se. Nelitoval. Nebyla jiná cesta. Byl rytíř a nad to čestný muž. Přesto...
Teď, když umíral na rudém písku své domoviny, cítil, že k němu osud nebyl spravedlivý.
Nevěřil v proroctví. Nevěřil, že kdy bude poražen. Nevěřil, že kdy bude pochybovat, zda jednal správně.
Na jeho bílém štítě vykreslila krev znovu rodové znamení. Zdálo se mu, že slyší dětský pláč.
Ach, bohové, jste si jistí, že při narození toho, který byl přislíben, neměla krvácet jiná hvězda...