Mayovky

Měl sbaleno dřív, než ostatní pochopili, že obchod skončil. Koberce byly svinuté v řadách jako poslušní hadi a mezi nimi ležel ještě jeden, ne tak docela perský kus. Když sebou uvnitř trhl, přidřepl si a pohladil uzel.

„Klid,“ řekl téměř něžně. „Dobré zboží se při přepravě nepoškozuje.“

Lidé vidí to, co čekají: bohatého obchodníka, měkké vzory, vůni vlny a orientu. Nevidí krev, pokud se vsákne dost hluboko. Nevidí člověka, pokud ho správně zabalíte.

To je celé umění. Mít vše pohotově. Karavanu, lež, rukojmí i vlastní jméno.

Je bohatý obchodník. Ale taky je Žut. A Žut si bere vše, co chce.

Návštěvy starých přátel potěší.
"... řeknu ti, sidi, jsem toho drzouna ztrestal, jak se patří! Sebral si své směšné saky paky, které chtěl nám, prý nevzdělaným barbarům, draho prodávat. Utíkal, jako by ho hnal sám šajtán prokletý. A jak se pořád ohlížel, jestli ho nepronásledujeme - kdo by se za ním hnal, za psem prašivým - zakopl a natáhl se jak široký tak dlouhý do písku. Druhý den šla má Hanne, můj pouštní květ, i ve svém věku pružná jako gazela, pro vodu. A neuhodl bys, sidi, co našla. Jednu z těch cetek. Prý "pružný provázek, vydrží léta". Pár dnů a úplně zpuchřel..."

Ve stanu bylo dusno. Samozřejmě mu svázali ruce; ale stačí jeden z mnoha jeho klasických triků a bude volný. Tak co zkusíme dneska?
Přetržení pout pomocí nadlidské síly zamítl, to je příliš nepohodlné a bolestivé. Dobrá, co tedy nechat oteklou ruku splasknout ve vodě a z pout se vyvléci? To nepůjde. Ruce nejsou nijak zvlášť oteklé a pouta jsou natěsno. Takže tu máme tu možnost najít nějakou drobnou čepel a proříznout pouta zručnými pohyby.
To by šlo, kdyby někde nějaká čepel byla. Tady ale nebylo nic.
Kara ben Nemsí se rozhodl, že pouta bude prostě muset rozdrtit silou svého charizma.