Skalpy

Než překročil hranice rezervace Prérijní růže, myslel si Dashiell Zlý kůň, že ví, proč byl vybrán. Ze všech agentů CIA mu ta maska nejlíp přilnula k tváři. Z rezervace zdrhnul ve třinácti, odkroutil si svoje v Kosovu a vrací se zpátky jako profesionální zabiják lačnící po uznání… Dokonalé krytí.
Jenže sotva zabořil nohu do červený hlíny, cítil, jak se mu přisává k masu. S každým dalším kopnutím a krví, s každým pohledem do očí Rudé vrány, s dalším kousancem od Carol, s další dávkou metamfetaminu se rozvinula nová vlásečnice a prorostla jeho tvář a masku v jedinou nerozlišitelnou tepající věc.

Bolest je hlavním kořenem zavrtaná někde uprostřed hlavy a prorůstá celým tělem. Má spoustu zdrojů, ale vždycky nějak souvisí s ním. Proto se provdala za prvního pochcanýho bělocha, kterej si o ni řekl. Aby se odřízla, aby už nemusela nosit jeho jméno.
Když nechá bolest chvíli růst, promění ji ve skučící balíček na motelovym hajzlu. Naštěstí se dá tlumit, škrtit. Sexem. Kdo v rezervaci ještě Carol neojel, ten byl prostě jen línej si říct. Drogama. A díky tomu zkurvysynovi žije uprostřed nejpestřejší nabídky za diskontní ceny. Takže občas skoro zapomene, jak ho kdysi milovala.
Zasranýho náčelníka Lincolna Rudou vránu.
Tátu.

Vyšetřovací spis z roku 1975 byl po těch letech ohmatán tak, že připomínal středověký grimoár. Agent Nitz ho bral do rukou několikrát denně. Vražda dvou nejlepších mužů FBI v rezervaci Prérijní růže. Pachatel neznámý. Čtyři podezřelí mlčí i po třiceti letech. Kdysi indiánští radikálové, dnes… Nitz se vpíjí pohledem do tváří mladých tak, jak byl tenkrát mladý on. Gina Zlý Kůň. Lincoln Rudá vrána. Arthur Pendergrass. Lawrence Belcourt. Čtyři tváře. Dávno v nich nevidí lidské rysy. Je to zvěř. Lovná zvěř, kterou stopuje třicet let. Maně se dotkne zbraně v pouzdru. Cítí v kostech, že hon je téměř u konce.

Být posledním nezkorumpovaným policistou v policejním sboru indiánské rezervace byl dost nevděčný úkol. Kolegové na něj hleděli jako na idiota se sebevražednými tendencemi. Do některých akcí ho nikdo nechtěl za parťáka ani za nic. Policista Volný pád to vnímal, přesto dál umanutě trval na dodržování postupů, bránil překrucování důkazů a vůbec se tvářil, jako by všem policajtům v téhle prohnilé rezervaci osobně nevládl šéf podsvětí, náčelník Rudá vrána. Věděl, že za to dříve nebo později schytá kulku, ale nemohl si pomoci. Od smrti Sherry v něm zemřelo všechno kromě jeho svědomí. Poslední živé svědomí mezi policajty má bohužel svoje závazky.

Náčelník Lincoln Rudá Vrána křesťanství nenáviděl. Dětství v misijní škole z něj doslova vymlátilo jakýkoliv záblesk sympatie k víře bílých. Přesto se z hlubin jeho paměti v těch nejnevhodnějších chvílích vynořovaly příběhy, které před padesáti lety zaslechl. Když pozoroval, jak se z prachu rezervace zvedá nablýskané kasino, nemohl si nevzpomenout na muže, který pečlivě počítá své náklady, než se pustí do stavby věže. Účty, které se mu míhaly před očima, neměly podobu čísel. Zrada ideálů, odcizená dcera, pohřbená láska. Mrtví, zmrzačení, zfetované trosky…
Stále věřil ve výhody a vítězství, které kasino jeho lidu přinese. Ale cena byla čím dál vyšší.

Málokdo si ho všiml napoprvé. Náčelník Rudá vrána, hrozivě se tyčící za mahagonovým stolem, byl příliš omračující osobnost, než aby návštěvník vnímal někoho jiného. Šunka byl stín v jeho stínu, nehybný, o polovinu mladší. Tichá hrozba, hlas rozumu, muž na špinavou práci, Rudé Vráně už několikrát zachránil život i pověst. Nezdálo se, že stojí o náčelníkův vděk, stačilo mu dýchat stejný vzduch. Rezervací se o něm šířily různé fámy. Vrána ho prý v pěti vyškrábl z drogového doupěte, byl jeho utajený levoboček…
Babička Zakrslý medvěd měla svůj názor. Sám Šakalí bůh zachraňuje Rudou vránu a jeho lid před nimi samými.