Sňatky z rozumu

Bětuše byla dobře vychovaná dívka z lepší rodiny. Věděla, že se má dobře vdát a starat se o domácnost. Něco jiného by bylo nemyslitelné.

Co ale zbývá, pokud věno není a nápadníci se nehrnou? 

A potom vysvobození. Vyučila se účetnictví, dostala místo. Už nebyla jen marná stará panna, postarala se o sebe. Nemusela závidět úspěšnější sestře.

Na svatbu už nepomýšlela, a přece svitla naděje. Laskavý muž, nebyl úspěšný ani bohatý, ale měli se rádi.

A zčistajasna ji právě on postavil coby pracující ženu naroveň služkám a dělnicím! 

Osudné nedorozumění. Odešel, než se mohli smířit.

Z téhle rány se vzpamatovávala těžko.

Hana Bornová odedávna snila o Paříži. Když se její sny nenadále naplnily, byla okouzlena.

Ovšem salón paní Oloronové… Napoprvé se tam cítila venkovsky a uboze.

Nechala si ušít šaty a trochu té společnosti přivykla.

Ale i když si to naplno nepřiznala, cítila zklamání.

Bohatství, dobrý vkus, vybrané způsoby.

Jenže co vylouplo z jejich rozhovorů? Jen prázdné tlachání, drby. 

Společnost u Halánků nebyla zdaleka tak vznešená, přesto se po ní Haně stýskalo.

Utěšovala se myšlenkou, že se v Paříži najdou i jinačí salóny.

Cestou domů přemýšlela o tom, jak si zařídí salón v Praze. A jaká společnost se tam bude scházet.

Chtěla Nedobyla nenávidět kvůli Pecoldům, tedy ho nenáviděla. K čertu s jeho jiskrnýma očima a hrubými způsoby, ona si může vybírat! Docent Schönfeld byl veskrze nepraktický člověk, ovšem jeho sliby platily a dcery nepochybovaly. Laura obdržela tisíce pro svého Helebranta. Marie věřila v totéž. Pád banky ji netrápil; měli pozemky, peníze – a ona především měla slovo (nepraktického) otce.
Postupně nezbylo nic.
„Mrzí mě to, Marie,“ naříkal Schönfeld.
Už nemohla vybírat a Nedobyl natahoval své silné ruce. Nepožadoval věno, naopak nabízel docentovi apanáž. Ač nerada, souhlasila.
Z rodného domu si nakonec místo peněz odnesla otcovu knihu Základ filosofie individuality a strach.