DMD č. 26. pro 26. 4. 2018. Téma: Pozor kouše

Záleží na spoustě faktorů, na přesném postupu zpracování, na délce a průměru vláken, a v neposlední řadě i na druhu a stáří "dárce". Tyhle věci jsou předem dané, ale jako další proměnnou můžeme přidat třeba teplotu a vlhkost vzduchu.
Pouhým okem nic neuvidíte, pokud se ovšem na vlákna podíváte mikroskopem, uvidíte, že povrch je (stejně jako u jakýchkoli jiných živočišných vláken) pokrytý jemnými odstávajícími šupinkami. Šupinkami, které se velice rády zachytávají za vnější pokožku.
Pokud má někdo opravdu jemnou a citlivou kůži, nebude spokojený, a je jedno, jestli zkusí ovčí, kozí, lamí, nebo velbloudí.
Prostě ho ten svetr bude kousat.

Pozor, pejsek kouše!
Nápadité uchopení šíleného tématu! Dobře vkomponováno!!!
Umřel mi křeček i dědeček.
Megavtipné! Spadl jsem smíchy ze židle...
Narodila se mi dcera, krásná a roztomilá!
Děsivé! Au. Brrr!
Z drtiče na odpadky kapala lidská krev.
Roztomilé. Malebně laskavé. Idylka!
Zombie mi ukousla hlavu a já se proměnila ve vraždící monstrum!
To nějak znám! Přesně ze života! Vzpomínám na podobné pocity...
Jiří a Marie, už třicet let manželé, si vyměnili významné pohledy.
Pozoruhodný popis setkání dvou vzájemně se neznajících lidí.
Šli dva a prostřední upadl.
Velmi originální! Kde na ty nápady chodíš? Gigazajímavé!
Bla ble blo.
Poučné! Perfektní úvaha!

"Takže co tu máme teď?" Amra ze sebe setřásl zbytky poslední pasti (mnohohlavé, mnohoocasaté a mnohošupinaté něco, co se naneštěstí pro něj ukázalo naprosto nechráněné proti jedijským Mind trickům a následnému rozporcování Amrou a jeho chlapci).
"No, je to... podívej se na to sám," ustoupil Mimas a Cimeřan pohlédl do chodby.
Ta byla plná... plná. O naplněnosti nemohlo být sporu. Prakticky přetékala. Bobtnala. Možná i kvasila.
"Co to je?"
Gwen sáhla do té hmoty a kousek utrhla, promnula mezi prsty a pak pohlédla na ostatní.
"Projdem to. Ale oblékněte se a dejte si roušky. Je to vlna a pěkně kouše."