DMD č. 22 pro 22.4.2011 Téma: Bože můj Bože můj proč jsi mě opustil?

(Chtěly jste velikonoční příběh?)
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Předstup před faraona. Já jsem totiž učinil jeho srdce i srdce jeho služebníků neoblomné, abych mohl uprostřed nich provést tato svá znamení."
A tak Mojžíš přednesl svou žádost.
Ale Hospodin zatvrdil faraonovo srdce. A v zemi egyptské nebylo boha, který by Ramessovo srdce Hospodinovi vyrval zpět.
Takže farao Izraelce ze své země nepropustil.
Tu Hospodin seslal na něho a jeho zemi devatero těžkých ran, po každé zatvrzuje jeho srdce, aby farao Izraelce nepropustil.
I pobil Hospodin v egyptské zemi všechny prvorozené.
Ráno klečel Ramesse nad ložem svého syna. „Proč jsi mne nechal bohu Izraelitů napospas, Amone Re?"
> (Bible) 

„Bože… eh, teda u Merlina!“
„Hermiono, klidně říkej bože,“ usmál se na ní vědoucně Harry.
„Já vím, ale tady se to nehodí.“
„Tak já to klidně budu říkat za tebe,“ šklebil se Ron.
„Tvá volba. Pojďte, už bude snídaně, mám pro vás překvapení.“ Hermiona byla jako u vytržení.
„Proč jdeme do kuchyně, Hermiono?“
„Oh, já vím,“ Ron se tetelil blahem, „dostaneme něco extra dobrého! Miluju tě Hermiono!“
„Rone,“ Hermiona po něm hodila v kuchyni zástěru, „dneska vaří studenti. Skřítci mají volno.“
Trvalo hodnou chvíli, než Ron pochopil její slova.
Padl na kolena.
„Bože můj, bože můj, proč si mě opustil?“

Fandom: Harry Potter
Poznámka: Doufám, že nikoho neurazím. Zvláště nějaké přísně věřící jedince. Ještě dodatek. Tohle pro mě bylo nejtěžší. Vůbec jsem nevěděl co napsat. Proto taková slátanina.
„Bože! Bože! Proč! Proč jsi mě opustil! Proč!“ Křičel Voldemort na kamennou sochu kterou zakrýval svým tělem.
„Můj pane, neměla jsem ani potuchy, že jste nábožensky založený.“ Ozvala se Bellatrix jdoucí kolem komnat vůdce.
„Myslíš si, že když jsem zavraždil těch pár dušiček, že nejsem zbožný?“ Odsekl jí, aniž by odvrátil hlavu od sochy.
„Taky abys věděla. Já! Já! Já vyznávám jen jednoho boha. Jediného, milovaného úctyhodného a úžasného boha ve všech ohledech. Je naprosto dokonalý, a zbožňuji ho již po mnoho dlouhých let.“
Voldemort se zvedl, oprášil a otočil se zády k soše, kde byla vytesána jeho mladická tvář.

„Co to tady vyvádíte?“ zeptala se Agnes a zadívala se na Pana, který seděl uprostřed místnosti mezi prázdnými lahvemi od vína a rval si vlasy. Iason se ušklíbl a zkřížil ruce na hrudi.
„Došlo mu víno, tak běduje.“
„Kvůli vínu?“ zeptala se nevěřícně a zadívala se znovu na Zacha na podlaze. Zrovna se pokoušel vytřepat z lahve aspoň ještě jednu poslední kapičku.
Iason pokrčil rameny. „Je to zapřisáhlý dionýsovec.“
Zach vzdal svou snahu a mrsknul sklem proti zdi, až se lahev roztříštila na kusy. „Bože! Proč si mě jen opustil?!“ zaúpěl. Nebylo nejmenších pochyb, kterému z těch nahoře to patřilo.

Fandom: originální
Poznámka: Věnováno Lejdynce a všem ostatním ctitelům veselé, cynické a především nesvětélkující krvesajné komunity s patřičným nadhledem. Mám vás ráda!:)
Dobře, já si uvědomuji, že to bylo patetické. Nicméně fakt, že mi spousta věcí tenkrát ještě tak docela nedocházela, moji reakci alespoň částečně omlouvá.
Jistěže. Z dnešního pohledu je to trochu klišé. Spíš hodně, popravdě řečeno. Z větší části to nejspíš zavinily příběhy, samozřejmě. Ach ano... TY mohou za to, že je tahle scéna tolik zprofanovaná. A vůbec nezáleží na tom, jestli jde o román, nebo vymazlený celuloidový kousek studia Hammer. Já vím, tradice. Ale říkejte si co chcete - na čerstvě proměněném Nočním, který hystericky vrávorá po nádvoří, lomí rukama a huláká: "Bože, proč jsi mě opustil?", je něco... Ehm.

fandom: Námořní dobrodružství Jacka Aubreyho a Stephena Maturina (P.O'Brian)
A/N: Já vím, že jsem řekla, že už jsem Stephena trápila dost, ale to téma si o to přímo řeklo...
varování: násilí (tedy spíš jeho následky)
Ležel na podlaze schoulený do klubíčka. Jak dlouho? Nevěděl. Slyšel pravidelné kroky strážných. Klap. Klap. Odpočítávaly nekonečné hodiny. Nebo to snad byly dny? Všechno mu splývalo. Dlouhé řady výslechů... Jeho zarputilé mlčení... Bití, mučení. Už se ani nedokázal sám postavit na nohy. Ruce mu vypověděly službu už dávno. Byl slabý... Jak dlouho už? A jak dlouho ještě dokáže vzdorovat? Jak dlouho ještě dokáže mlčet, hrát svou roli? Nesčetněkrát v duchu prosil Boha, aby to už skončilo. Aby přišla smrt... milosrdné vysvobození. Ale ona nepřicházela. Čekal. Hodinu za hodinou, den za dnem. Nebál se smrti. Bál se že nevydrží... a promluví.

Fandom: historie
Poznámka: 15+
Poznámka 2: Byli lidé, kteří si dění v Judei v té době rozhodně nevšimli...
„Já jsem tvůj bůh, můj chlapče.“ Tiberius si liboval v oplzlém křiku. Líbilo se mu, že všichni slyší, jak si užívá. Byl bůh. Dostal, co chtěl. Poslední dobou chtěl mladého Caligulu.
„Jistě, bože,“ zamumlal smyslně Caligula. Dovedl starce k vrcholu.
„Jdi, drahý synovče, bůh tě propouští ze svých služeb.“
Caligula počastoval císaře falešným úsměvem.
Jeho příbuzní zaplatili císaři životem. Caligula se rychle naučil, co mu zaručí přežití. Párkrát uspokojit starého hlupáka. Nenáviděl ho, ale svého života si cenil víc.
Když císař skonal, ronil Caligula falešné slzy. Proč ho jenom bůh opustil?
Za pár chvil se vášnivě pomiloval s půvabným gardistou.

Pokračujeme v beznaději a zoufalství a jelikož je ten Velký Pátek, tak dnes pěkně v biblickém stylu. Ano, ano... dmd mě letos přimělo otevřít (rozumněj vygooglit) Bibli. Asi nemusím říkat, komu je tato věta přičítána:-) Pěkné drabblení!
Téma pro 22. 4. 2011: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Toto téma bude uzavřeno 22. 4. 2011 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat zde.
Avevin seznam fandomů můžete sledovat zde.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.