Kletba (vlastní fandom)

V minulosti měli zeměpisci hodně práce. Postupně se objevovaly všechny světadíly a i menší ostrovy a souostroví. Tohle všechno museli zaznamenat do map.
Ve 20. století se vypustili satelity do vesmíru. Od té doby bylo možné vyfotit rovnou celou planetu. Prakticky všechno už bylo objeveno.
Tak se spojili s vědci. Vymysleli si prakontinet Pangeu, který kdysi spojoval všechny světadíly. Bohužel netuší, jak moc jsou mimo.
V polovině 21. století nastal zvrat, když se světy spojily. Najednou nastala zemětřesení, změny počasí, bouře éteru, upřostřed Atlantiku přibyl obrovský kontinent a pár menším uprostřed Tichého oceánu.
Zeměpisci už mají zase co na práci.

Vyhostili mě ze země. Soudili mě za velezradu. Přišla jsem o své dědictví. Vlastní otec se mě zřekl.
Ale že jsem v cizí zemi, bez peněz, bez domova mi nevadí. Se svojí magií bych si poradila. Jenže tu mi taky vzali.
Tak využívám své reflexy z boje ke kapsářství a bojové dovednosti v noci v parku, když mě přepadnou.
Proto když se objevila nabídka přidat se k družině lovkyň Artemis, neváhala jsem a šla tam.
Bohužel to byl prank. Dost zrádný. Pár lidí z mé minulosti mě chce mrtvou a tohle byl podlý trik, jak mě vlákat do smrtelné pasti.

31. prosince 1999
Doufali, že je spasí. Jejich země válčily, mír v nedohlednu. Obrátili se proto k legendám. Bílá by je mohla zachránit, kdyby žila. Musel by se stát zázrak.
"Oheň je začátek. V ohni se Bílá znovuzrodí," začala zaklínat draconka.
"Voda je dar. Ve vodě se Bílá znovuzrodí," pokračoval hydromor.
"Země je naše spása. V zemi se Bílá znovuzrodí," říkal sylvatik.
"Vzduch je svoboda. Ve vzduchu se Bílá znovuzrodí," zakončila zaklínání banshee.
S úderem půlnoci nové tělo polklo Bílou krev.
Zázrak se stal, probrala se.
Ale spletli se. Nezapomněla, jak ji jejich lid před staletími upálil. Pomoct jim odmítla.

Mami, proč tak křičíš?
Je tu tolik krve. Hodně krve. A nová miminka! Jeden bráška, druhý bráška, třetí bráška... a ještě jedna sestřička.
Mami, ty už nekřičíš. Proč se nehýbáš?
Maminko, probuď se! Bratříčkové a sestřička brečí. Asi něco chtějí. Musím je uklidnit, než přivolají ty zlé pány.
Mami, nenechávej je tu s nimi. Už jsem je uklidnila, ale nechci tu s nimi zůstat sama v kleci. Co když sestřičku-sovičku dají někam jinam jako brášku-orla? Raději je někam schovám.
Ti zlí pánové už jdou! Našli tě tu ležet nehybnou. Neboj, malé nenašli. Ale kam tě teď nesou?
Maminko, kdepak jsi?

Asi jsme kdysi měli domov. Bylo to před únosem, než máma umřela při porodu čtyřčat.
Zůstala jsem pak jen já, moje trojče a mrňata, o která jsme se začali starat. Jsme animágové, stačilo jen nalovit v džungli dost masa pro mě, jednoho orla, tři lvíčata a jednu malou sovu.
Když bylo čtyřčatům deset, začali jsme cestovat po Zemi. Sice jsme nikdy nechodili do školy, ale zvládáme mluvit hodně jazyky. Bavíme se tím, že vládneme cestám.
Ale někdy si říkám, jestli není na čase se někde zastavit a poslat je do školy. Třeba v ČR, kde jsme tehdy s mámou bydleli?

Prý se o animázích povídá, že mají velké rodiny. Není to pravda, žijí totiž ve smečkách.
Napřed je alfa máma, která s někým otěhotní. Může to být jednorázovka nebo se její partner přidá do smečky.
Podstatné je, že u animágů se stává velmi ojediněle, aby těhotná čekala jen jedno dítě. Takže má alfa máma třeba třikrát trojčata.
Bohužel je nepravděpodobné, že všechny přežijou.
První dítě je třeba po mámě lvice, druhé po dědovi orel a třetí bez schopnosti měnit se v člověka. Máma se pak musí rozhodnout, jestli rodit v lidské nebo lví podobě. Buď zemře orlí anebo lví dítě.

Celý svůj život nic nevidím. Proto mám svého opičího společníka, stejně jako vy máte slepecké psy.
Kdysi jsem se vydala pro bájnou látku, která by mě uzdravila - Bílou krev. Ale můj bratr, mocný čaroděj, ji potřeboval taky. Chtěl zachránit svou milovanou ženu. Jenže jsem věštkyně a viděla jsem, že to nestihne včas.
K vysněné lahvičce jsem se dostala první. Čelila jsem rozhodnutí. Zachránit švagrovou, svůj zrak anebo svého zraněného společníka?
Od té doby není jen obyčejný. Žije tak dlouho jako já a my věštkyně žijeme (skoro) věčně. Je částí mé mysli, prodlouženou rukou a němým svědkem všeho v mém životě.