Vilda a Tilda (Originální fandom)

„Tak co škola, Vilíku?“
„V pohodě,“ huhlá vnuk s pusou plnou koláče. „Dneska jsme kupříkladu měli sexuální výchovu.“
„Sexuální výchovu?! Co vás tam učí?“
„No třeba o antikoncepci.“
„Není to spíš antisexuální potom?“ vloží se do hovoru děda. „ A vůbec. To je pořád samej kondom a pilulka a pak brečej, že klesá porodnost.“
„Ty aby ses neozval,“ zamračí se babička. „Ty bys je nejradši učil jak na to, co? Rovnou i s praxí.“
„Lepší než pěstitelky,“ odsekne děda. „Mám recht, Vildo?“
„Já nevím. Když si představím megeru Málkovou jak nás učí správnou polohu,“ otřese se vnuk. „To bysme asi vymřeli.“

V nákupním centru postavili piáno. K volnému použití.
„Mamí, můžu?“
Na židličku se souká roztomilá, zhruba sedmiletá dívenka. Bezchybně přehraje Pro Elišku. Pár lidí se zaposlouchá. Maminka se spokojeně usmívá.
„Jede jede mašinka, kouří se jí z komínka,“ zanotuje náhle holčička hlasitě. Publikum se zvětšuje a matce tuhne úsměv. Ví proč.
„Jede jede do dáli, veze samý vožralý,“ stihne ještě to zlatíčko, než jí rodička sundá ze stoličky.
„Už musíme,“ velí nekompromisně a táhne dívenku pryč.
„Kdo tě to naučil?“ syčí, jakmile se dostanou jakž takž z doslechu.
„Adam.“
„Že mě to překvapuje,“ zavrčí matka a její pohled věští zkázu.

„Seru na to!“ Načatý dopis skončí v cárech na zemi. Zase. Adam složí hlavu do dlaní.
„Dyť to byla jen sranda.“ Postěžuje si do prázdna.
„Blbá.“
Adam naskočí. Kdy sem to mrně vlezlo?
„Houby víš,“ utře ségru.
„Lída říkala.“
Jasně, Lída, ségřina učitelka klavíru. Paní chytrá.
„Láska je magické pouto. Přežije požár, ale jediné slovo ho přetrhne jak proužek papíru,“ odrecituje prcek zjevně naučený proslov.
Ále zmlkni. Ani spolu ofiko nechodíme.
„Tak sorry. Můžu si vzít?“ píchne prstem k hromádce.
„Nač?“
„Morčeťákovi na pelech.“
„Klidně. Hlavně vypadni.“
Vypadne. Bohužel brouka nasadila a ten teď hlodá. Adam sáhne po dalším papíru.

Půlnoc na spadnutí, ale na mýtině je překvapivě živo. Několik chlapíků právě vztyčuje žebřík u starého posedu. Nahoře se krčí vyděšená zrzka.
„Jak ses tam dostala?“ pátrá jeden.
Mlčky ukáže.
„Po tomhle?“ netají muž údiv. Celý posed je rozvrzaný, ale žebřík je jen ztrouchnivělá troska. „Proč?“
„Šel po mě vlk. Obrovskej. Svítili mu voči.“
„Vlk? Tady?“ ušklíbne se jiný. „Cos pila Karkulko?“
„Víno pro babičku,“ přisadí si druhý.
Zrzka mlčí. Třeba je alespoň nenapadne pátrat, co tu dělala. Už tak ji doma přetrhnou, zjistit že kouří, raní rodiče mrtvice. Jenže..., nervózně se ohlédne přes rameno, po trávě halušky nejsou, ne?

„A to nemohla nechat ani vzkaz?“
„Třeba mohla. Třeba jen nechtěla,“ krčí Vilda povzneseně rameny. „Ale víš co? Můžeš jí napsat.“
„SMSky ignoruje.“
„Dopis, vole.“
Adam nelichotivé oslovení raději přehlédne.
„Kam?“
„Sem. Předám.“
„Trochu překomplikované, ne?“
„Tak si jdi za zrzkou. Ta je zjevně jednoduchá dost.“ utne Vilda diskusi nekompromisně.
---
„Stejně mi to na Tildu nesedí. Že by prostě sbalila kufry a vyklidila ring,“ poznamená Dáša, když Adam vypadne. „Spíš bych sázela, že tu ochechuli zabije.“
„To i jiní,“ kývne Vilda nečekaně vážně. „Odjezd nebyl její nápad.“
„Myslela jsem to s nadsázkou,“ pozdvihne Dáša obočí.
„Já ne, lásko,“ povzdechne Vilda.

„Nikam nejdu! Co škola?“
„Je polovina června. O nic nepřijdeš.“
„No právě, polovina června. Do prázdnin by to nepočkalo?“
„Ne, nepočkalo. Nehádej se, Tildo.“
Tilda zatne zuby. Nezáleží, jak moc se vzpírá. Rodiče jsou rozhodnutí. Uvnitř se rvou dvě Tildy a jedna jasně prohrává. Cítí jak ji začínají svědit boltce. Z kuchyně vybíhá ještě dívka, z domu už vlk. Noří se do houstnoucího šera, smysly splývají v jeden, větší, jasnější, ostřejší.
„Neměli jsme...“ ozve se v kuchyni Rebeka tiše.
„Naopak,“ nesouhlasí muž. „Měli jsme mnohem dřív. Neboj, postarám se.“
Jemně ji políbí a za okamžik dům opouští druhý vlčí stín.

Tilda proletí kuchyní jak fúrie, ani nepozdraví.
„Načapala cizí babu, jak se lepí na Adama,“ osvětlí Vilda překvapeným rodičům.
„Ouvej,“ zamračí se otec.
„Přejde ji to,“ zadoufá Rebeka. „Na Dášu si taky zvykla.“
„Dáša není sokyně. Vlci se partnerů rozhodně jen tak nevzdávají.“
„Tilda není vlk!“
„Zrovna teď? Vsadíš si, kdo bude mít navrch?“
Rebeka znejistí. Měsíc je skoro v úplňku.
„Co můžeme dělat?“
„Hlídat,“ povzdechne muž. „A až půjdu... Zvaž to, lásko, prosím.“
Rebeka stiskne rty. Návrh, že by se Tilda měla víc seznámit s dědictvím po otci není nový. Vlastně je docela starý. Zatím odmítala. Pomalu začíná váhat.

„Víš že to má zvukovou signalizaci?“ rýpne si Vilda, když sestra snad po šesté během deseti minut zkontroluje telefon. Kupodivu se místo sžíravého odseknutí dočká nervózního úsměvu.
„Ty brácha, kdyžs balil Dášu, jaks to dělal?“
„Pomalu. Pomalu a opatrně .“
„Takže třeba kino?“
„Někdo tě pozval?“
„Mhm.“
„Tak to je skoro jistý.“
„Skoro není úplně,“ povzdechne Tilda.
„Detektor citů nemám,“ pokrčí rameny Vilda.
„Škoda, hodil by se. I na mě.“ Z úvah ji vyruší zapínání telefonu. Tilda doslova rozkvete.
„Tak já běžím,“ hodí úvahy za hlavu, popadne mikinu a zmizí.
„Tak na tebe žádnej detektor nepotřebuju,“ zazubí se za ní Vilda.

„Vracím tepláky.“
„Pán si vzpomněl?“
Tildin výraz je dokonale vražedný.
„Já dřív nemoh. Táta mě načapal, když jsem se vracel. Zarach jak kráva. Do školy a domů.“
„Chudinko. Minutku bys nevyšetřil. Chápu.“
„Asi vyšetřil. Kdyby mě mezitím neskolil zápal plic.“
„Já ti říkala, že nastydneš,“ konstatuje Tilda skoro spokojeně.
„No jo, no. Každopádně mámu chytla panika a z do školy a domů bylo do postele a ani na krok. Ona se děsně bojí. Brnknul bych, ale jaksi nemám číslo. Promiň.“ nasadí Adam psí oči.
„Budiž ti odpuštěno,“ smiluje se Tilda. „A tady máš můj mobil. Kdybys zase měl morovou karanténu.“

„Něco bych zakousla.“
„Já taky,“ kývne Tilda. Hlavou jí probleske pár značně nekonvenční zákusků. Vildova fiflena, nebo blbeček, co neumí vrátit tepláky, by jí asi neprošli.
„Co dorta?“
„Ani náhodou,“ otřese se Péťa.“ Samý cukr, žádné vitamíny. Naprosto kaloricky nevyvážené.“
Tilda se ušklíbne. Posedlost zdravou stravou se kamarádky zjevně drží. Takže cukrárna je pasé. Žužlat mrkev zas ale nehodlá ona.
„Zmrzku v Ovocném ráji?“ navrhne kompromis.
„Hmm, to by šlo. Nebo fresh, ten by byl asi lepší.“
„Jasně, dej si fresh. Jen nevím, jak ho chceš zakousnout,“ uchechtne se Tilda. Maně ji napadne, jak asi vypadá vyvážený jídelníček pro vlkodlaka.