The Scum villain's self-saving system

Pozorovat malého Bingeho bylo k pláči. Všichni viděli drobné děcko, které nemělo žádné kamarády, kterým pohrdal i jeho vlastní učitel. Viděli terč. Ale chlapec nekřičel, neprotestoval, nic. Všechnu bolest nesl stoicky, jako správný hrdina.
V tom bylo právě jádro problému! Vy hloupá NPCčka, copak nevidíte, jak si ničíte budoucnost? Takový hrdina potom vyroste, získá OP sílu a vrátí se vykonat pomstu! Čím víc ho týráte, tím víc si podepisujete rozsudek smrti!
Shen Qinggui nemohl proti šikaně promluvit otevřeně, ale v rámci pudu sebezáchovy začal největší provinilce posílat na dlouhé mise a Bingeho držel u sebe. To se přece vymstít nemůže...

Ještě roky poté, co byl nedobrovolně vytržen ze svého světa a vtažen do knihy z fantasy verze staré Číny, měl Shen Qingqiu občas pocit, že jeho život není reálný.
Byly chvíle, kdy nemohl spát a snažil se vybavit si detaily originálního příběhu, porovnával změny.
Sledoval svého spícího manžela a hledal v něm známky démonického císaře, který měl původně mít harém se stovkami manželek a snažil se přijít na to, proč se místo toho zamiloval jen do něj. Čím jej k sobě připoutal.
Na jak dlouho.
Styděl se za ty myšlenky. Byly nefér a on to věděl.
Přesto se jim neubránil.

Určitě se vrátí. Musí. Bylo to v knížce a byl hlavní hrdina, hrdinové neumírají. Jenom to bude trvat pár let a pak...
Meč leží roztříštěný v tvých rukou. Poslední vzpomínkou je zrazený pohled plný bolesti.

Na hudbu není žádná odpověď. Nehynoucí ticho. Rituály volají jeho duši bez úspěchu. Možná není mrtvý. Možná se vrátí, možná znovu uslyšíš jeho smích. Roky ubíhají a ty stále čekáš.

Kolikrát můžeš vytesat tu samou tvář do kamene? Kolikrát zachytit něžný úsměv? Kolikrát můžeš prolít krev těch, co ho ponížili? Víš, že se jednou vrátí. Znovu povstane na nebesa. Tentokrát mu budeš stát po boku.

Schovávám tvář za vějířem a snažím se potlačit svoje nadšení. Postava Shen Qingqiu, do jehož těla jsem se transmigroval, je vzorem důstojnosti.
Ale… ALE! Přenesl jsem se do fantastického knižního světa! I vzduch je tu jiný, čistý. Krystalické vodopády obklopené mystickou mlhou, půvabný bambusový les, kde mám svůj domek…
Je tu tolik neskutečných věcí, které chci vidět… spirituální jeskyně, ano, ty, ve kterých měl Liu Qingge zemřít! Tak krásné, hluboké, tiché! Smrtící Nekonečnou propast, do které za pár let budu muset shodit svého nicnetušícího učedníka, která je domovem úžasných nebezpečných monster, démonů a rostlin s magickými účinky!
Miluji to tu.

"Je tu taková vzácná bylina, co by nám mohla zachránit krky," navrhl Letadlo.
"Beru cokoliv! Kytky, magický artefakty, svitky..."
"Jako, nezaručuju, že si to dobře pamatuju!"
"Můj život by byl o dost jednodušší, kdybys nebyl idiot a pamatoval by sis, co si sám napsal!"
Letadlo naštvaně zrudl. "Jak jsem měl tušit, že skončím ve vlastní knížce?"
"Co mám říkat já, když jsem skončil v cizí knížce a ještě tak mizerné? A jako záporák, kterého hlavní hrdina odkrágluje na cestě za slávou?"
"Když tak kytka bude fungovat, oba přežijeme! Jak se jmenovala... Pleblyněk?"
"Tímhle stylem už se vážně loučím se životem."