Heaven Official's Blessing

Xie Lian seděl ve své Kaštanovém chrámu a držel se rukou za hlavu. Dnes přišli na návštěvu Mu Qing a Feng Xin, ale jako obvykle se po několika minutách začali hádat o úplně bezvýznamných věcech.

Xie Lian byl samozřejmě rád, že se situace mezi nimi třemi uklidnila a opět si k sobě našli cestu. Opět z nich byli přátelé.

Jediný problém byl, že byl dnes velmi unavený a neměl energii se postavit mezi dva bohy, aby hádku zastavil.

„Mu Qingu, Feng Xine, dost.“

Bez úspěchu. Jeho přátelé se na něj ani neotočili. Ztratil trpělivost.

„A šmitec. Běžte se hádat ven!“

Xie Lian a San Lang se plahočili pustinou. Šli už kdo ví kolik hodin, a stále nenarazili na žádné známky přítomnosti vody. Museli ještě dál.

Na cestu se vydali už před drahnou chvílí, když Xie Lian obdržel modlitbu z městečka, kde se ze dne na den ztratila všechna voda. Řeka vyschla a obyvatelé byli zoufalí.

„San Langu, co myslíš, že za tím může být?“ zeptal se Xie Lian.

„Nikdy jsem o ničem podobném neslyšel,“ přiznal San Lang. Když nevěděl on, tak nikdo. „Uvidíme, až tomu přijdeme na kloub.“

Nakonec museli dojít až k pramenům řeky. A na nich seděl žabák.

Xie Lian seděl naproti Shi Qingxuanovi a doslova mu visel na rtech: „A na nic jsi zatím nepřišel? To nevadí, vyhledal jsi toho pravého, já vím o nenalezených pokladech všechno.“

Xie Lian horlivě pokýval hlavou a už pobízel svého přítele, aby mu o těch ztracených pokladech řekl více. Alespoň jeden z nich se určitě bude hodit jako dárek, který bude moct dát Hua Chengovi k narozeninám.

„A co kouzelné zlaté rouno?“

Xie Lian zavzdychal. Měl Shi Qingxuan na mysli to, co jim doma viselo jako ručník na nohy?

Po tisícovce návrhů si Xie Lian uvědomil, že musí vymyslet jiný dárek.

Xie Lian se zvedl z prachu cesty. Přejel rukama přes své kdysi bílé roucho a snažil se z něj setřást to nejhorší. Po chvilce snahu vzdal, stejně to nemělo cenu, oblečení už nezachrání.

„Cizinče, jste v pořádku?“ zeptal se ho muž, do kterého málem vrazil. Málem, tedy kdyby byl Xie Lian nezakopl o své vlastní nohy ještě před tím, že se jejich cesty střetly.

„Ah, to nic, to nic. Jsem v pořádku,“ usmál se Xie Lian. Byl na své neexistující štěstí zvyklý. „To se stává dnes a denně.“

Muž se na něj podíval podivným pohledem a raději se rychle vzdálil.

Potom, co Xie Lian a jeho přátelé opustili Horu Tonglu, si všichni oddychli až po notné chvíli. Stalo se toho tak moc!

Xie Lian seděl trochu opodál a díval se na své ruce. Byly prázdné.

Ještě před několika chvílemi v nich držel svého milého. Ale teď byly prázdné. Hua Cheng ho opustil poté, co mu předat veškerou svou životní sílu.

Xie Lian tomu nemohl uvěřit. Když se jeho prokleté okovy rozskočily, cítil se jako znovu zrozený. Do okamžiku, než pochopil, že jeho milý se pro něj obětoval.

Neztrácel ale naději. Hua Cheng se k němu vrátí. Znovu povstane.

Slíbil to.

„Tvůj generál jeho Výsost opustil!“ zavrčel Nan Feng na Fu Yaa.

Fu Yao se samozřejmě nedal a hned se osočil zpět: „Jako by ho tvůj generál taky nenechal na holičkách.“

Mračil se na celý svět. Hádka byla v plném proudu a jen blázen by teď měl odvahu se do ní míchat. Nebo se ji snažit zastavit.

Nan Feng vypadal, že každou chvíli buď vybuchne, nebo se někam zaleze schovat ze samotného studu. Fu Yao na tom nebyl o moc lépe.

Xie Lian si povzdechl. Co jen s nimi bude dělat? On už dávno prominul oběma, že ho před staletími opustili.

Xie Lian se nahnul nad propast. Neviděl na její dno. Bylo to, jako by zíral do chřtánu nějaké obří bestie. Připomínala Horu Tonglu.

Otřásl se. Najednou si připadal, že to hrozné místo nikdy neopustil.

„Vaše Výsosti!“ ozývalo se bez přestání z hlubin propasti.

Xie Lianovi naskočila husí kůže. Věděl, že to volání nepatří jemu, ale jinému princi, který nedokázal pomoci svému lidu. Přesto ho to ale přeneslo ve vzpomínkách několik století zpět. Do dní vedoucích k zániku království Xianle.

„Vaše výsosti,“ hlas se změnil. Byl teď Hua Chengův.

Xie Lian otevřel oči ve své posteli. Bylo to jen noční můra.

„…a pak… pak jsme se drželi za ruce,“ Xie Lian konečně dokončil svoji větu. Po několika neúspěšných pokusech.

Mu Qing se na něj díval poněkud znuděným pohledem. Když za ním Xie Lian přišel a tvrdil, že mu musí říct něco, s čím se nikomu jinému svěřit nemůže, Mu Qing očekával něco víc. Třeba že už se s Hua Chengem alespoň políbili.

„Takže…,“ zeptal, když bylo jasné, že Xie Lian nic víc nedodá, „jste se drželi za ruce. Chtěl jsi po mně radu, jak pokračovat, ale vy jste ještě ani nezačali! Co bych ti měl říct? Dobrá práce, jen tak dál?“

Clara skákala nadšením. Konečně se jí podařilo koupit vstupenky na koncert svého idola, Hua Chenga. VIP lístky, setká se s ním po vystoupení!

Koncert si užila naplno a pak se zvedla a spěchala do zákulisí. Toto si nemůže nechat ujít! Musí tam být první a potřást svému idolu rukou. Je Hua Chengova největší fanynka!

A už je tu. Clara si razí cestu kupředu. Stojí přímo před zpěvákem.

„Hua Chengu, já jsem…“ začala.

Ale svoji větu nikdy nedokončila. Její idol se na ni ani nepodíval a prošel kolem.

„Xie Liane!“ zavolal na kytaristu. Něco mezi nimi musí být, uvědomila si Clara.

Xie Lian stál nad malým poupětem rostoucím před jeho chaloupkou. Našel jej už před několika dny. A stále tam byl, když dnes ráno přišel s konvičkou, aby jej zalil.

Byl okouzlen jeho nezdolností a tvrdohlavostí. Ještě nikdy neviděl, že by takto malý kvítek odolával všem živlům takto sveřepě.

Ale přesto tu stále byl. Ne o moc více než sotva se rozvíjející poupě. Byl krásný a Xie Lian doufal, že jej brzy uvidí v plném květu. V duchu poupě povzbuzoval.

Až konečně jednou ráno kvítek rozkvetl. Byl rudý a krásný. Jako San Lang. Kdy už se mu jeho démon konečně vrátí?