Bible

Rodokmeny v Bibli jsou jako zlatonosné řeky na Klondiku. Člověk z nich musí pracně vymývat písek slov, aby získal zrnko či valounek cenné informace.

Například se musíte prokousat matematikou, aby vám vyšel otazník nad tím, proč (a jak) Metuzalém zemřel zrovna v roce potopy.

V těch prvních devíti pokoleních, která žijí téměř milénium, je jen jeden, o kterém je napsáno, že "žil s Bohem" - a toho si Hospodin k sobě vezme už po 365 letech.

Možná se tím chce říci, že pro to, aby si nás našla věčnost, nezáleží na tom kolik dní strávíme v prachu země, pokud hledáme Hospodina.

Byl prvorozeným. Vymodleným. Tím dobrým, co vzešlo z poznání zlého. Matka ho pojmenovala "Zisk" - uprostřed ztráty byl splněním zaslíbení. Nositelem spásy, kterou ona měla být svému muži.

Jak by se tedy neměl vnímat s hrdostí a pýchou?

Jeho bratra pojmenují pára, rosa - jakoby jeho úkolem bylo se ztratit a rozplynout.

Pokorně slouží stále přítomnému Bohu.

Přijetí a nepřijetí oběti není o tom, co leží na oltáři. Je o srdci, které oltář zapaluje. 

"Cožpak tě nepřijmu, budeš-li činit, co je správné?"

Je výzva k zastavení, přehodnocení, změně kurzu.

Návrat do ráje neleží na tvých ramenou, ať už ti rodiče říkají cokoli.

Vyhnání z ráje je tradičně vnímáno jako trest - "výhružky" předtím, nutnost přesunu do nehostinné pustiny, výhled na smrt.

Výhružky jsou ale prostým konstatováním toho "zlého", co teď bude lidem v jejich existenci zřejmé - něco z toho v důsledku pokřivení jejich charakteru vlastním rozhodnutím, něco možná jen kvůli změně úhlu pohledu.

Bůh se nezavírá ve svojí dokonalé zahradě, ze které dostali jeho služebníci vyhazov. Jde s nimi, do světa, který celý stvořil jako "dobrý". 

Anděl se třpytivým mečem střeží cestu ke stromu života - dokud vidíš plamen, víš, že se může naplnit slíbená naděje návratu k věčnosti.

Množení SE konečně dostává prioritu.

Další z mnoha miskoncepcí příběhu o stvoření a pádu je slovo, překládané běžně jako "nahý".

Stejný výraz se v rámci téže kapitoly používá totiž i pro hada. 

A tam se překládá jako "vychytralý".

Možná by bylo lepším výrazem "odkrytý", "odhalený" nebo "rozumný".

Sama tato vlastnost (ať zvolíme jakoukoli variantu) také není popsána jako nutně negativní.

O člověku je dokonce řečeno, že se "za to nestyděl".

U fíkových listů není účelem zakrýt – to, co si Adam vyrobí, není sukně, ale pásek. 

Spíše odznak, viditelný projev uvědomění si té vlastnosti.

Skryjí se právě kvůli tomu viditelnému odznaku, ze studu nad porušením zákazu.

Každý z nás by měl zářit odrazem nebeského Světla dopadajícího na naši tvář a do našeho srdce. Neměli bychom se snažit naše odražené paprsky nijak 'cílit' nebo zvláštně směřovat jen k těm, kteří si to podle našeho názoru nejvíce zaslouží.

"Bůh nechává své slunce svítit na dobré i zlé."

Celí a úplní můžeme být jenom tehdy, pokud přijmeme, že každý, koho potkáváme, v sobě nese stejný Boží obraz, jako my sami - a proto je hoden lásky. Nezáleží na tom jak zvandalizovaný, nebo zakrytý se nám zdá. 

Pokud chceme svůj vlastní zachovat, pak naše světlo musí láskyplně políbit i tvář nepřítele.

Byl Svátek Světel. Jaká ironie, když to jediné Světlo svět opustilo ani ne před rokem.

Rodina se povzbudivě usmívá, když bere služebnou svíci, a jednu po druhé zažehne osm na svícnu.

"Pochválen buď Hospodine, králi světa, stvořiteli nebe i země, který nám daruješ život a který jsi nám přikázal rozžíhat světlo svic."

Třikrát nabere světlo do dlaní a přinese je k očím. V tiché modlitbě jí po tváři steče slza vzpomínky.

Mihotavé světlo hvězd a loučí, vůně sena a pachy a zvuky zvířat v těsné blízkosti. Zvuk pláče, který vykoupí všechnu bolest.

"Neopustil nás, mami," stiskne jí ruku adoptivní syn.

"Není dobré, aby byl člověk sám. Učiním mu spásu proti němu."

Ve stvoření je jen jednou hodnocení 'není dobré'. Když se pro člověka nenajde partner pro vztah. 

Žena je stvořena do vztahu. Muž má porovnání - život o samotě, versus život po něčím boku.

"Proto opustí muž svého otce i matku, přilne ke své ženě, a stanou se ti dva jedním tělem."

Navzdory staletím zdvižených prstů, tenhle text má pramálo společného se sexem. Sexualita je částí lidské osobnosti, jednou z fazet vztahu. Není však jediná, ani nejdůležitější.

Jde o to, abychom se jeden o druhého starali jako o součást vlastního těla.

Studujte! řeknou vám. Nestačí jen číst.

Bible byla napsána pro nás, ale ne nám. Spousta věcí dnes v kontextu západní civilizace vyznívá úplně jinak, než jak zněla tehdy na Blízkém Východě. Tradice někdy vysvětlují, jindy ovšem zahalují a zneprůhledňují.

Správný křesťan by měl přečíst celou Bibli alespoň jednou ročně. Ale na druhou stranu, pokud jdete do hloubky, může se vám stát, že strávíte rok v prvních třech kapitolách Genesis, a stále máte nové náměty k přemýšlení.

"Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha, zalíbilo se Bohu spasit svět bláznovskou zvěstí."

Hospodin naštěstí nezachraňuje jenom čtenáře. 

Na prvním místě nám připočítá víru.

Motto: 
Matouš 15:14
Nechte je být. Jsou to slepí vůdci. Pokud slepý vede slepého, oba spadnou do jámy.“

Terén se obtížně zdolává, když nevidíš. I menší prohlubeň nebo naopak nějaká hrouda, úzká stružka, či kamenitá stezka se stává nástrahou. Na každém kroku číhá nebezpečí. 

A tak klopýtáme životem. Nevidíme světlo. Známe jen tmu. Opatrně. Krok sun krok. Škobrtáme. Držet se toho, kdo jde před námi, nám dává pocit bezpečí. Zaslechl jsi výkřiky? To nic. Neboj se. Máme přece vůdce. Je někde vpředu.

Ouha! Rozšklebená ústa jámy zase někoho polkla. Past je téměř plná. Kolik z nás do ní ještě spadne?

"Denně jsme pro Tebe vydáváni na smrt, mají nás za ovce na porážku. V tom ale slavně vítězíme skrze Toho, který nás miluje."

Zdvižený prst. Nutné opatření. Napřažené žezlo milosti. Odpočinek. Poražený nepřítel, zlomená zbraň. 

"Žít – to je pro mě Kristus, a umřít – to je zisk!"

Věříme-li v Toho, kdo smrt přemohl, nemůže v našich očích být 'tím největším zlem'. Protože smrt nás nemůže oddělit od Něj - to zvládne pouze a jenom život.

Smrt je důsledkem, nikdy cílem. Proto po ní nedychtíme, nespěcháme za ní. Protože Jeho obraz v nás může ještě pomoci oslovit zbytek světa. Necháme-li zemřít své ego.