Dekameron 1776

"Na americkou nezávislost!" pozvedl Washington sklenici portugalské madeiry propašované z Francie holandskými podloudníky. Pro dobrou věc se obvykle musí spojit celý svět.
"Na Jefferrrsona!" připojil Lafayette jméno autora deklarace.
Až časem se z tichého viržinského farmáře stane kontroverzní politická postava.
"Na Franklina!" přidal Hamilton dalšího spoluautora.
Ten byl kontroverzní vždycky, dokonce si v tom liboval. A všichni ho za to obdivovali.
"Na Johna Adamse!" doplnil Burr toho posledního.
Neoblíbeného, tvrdohlavého protivu a brilantního myslitele se sklonem poučovat.
"Kušuj, Aarone, když na Adamse, tak na Sama!" přebil Laurens trumfem.
Protože pokud jde o zanechání odkazu, zakladatele státu snadno překoná zakladatel pivovaru.

Theodosia seděla na verandě a poslouchala noční ticho. Vítr v listoví. Cinkání nádobí. Tichý zpěv...
Aaron si uvědomoval, že by neměl, ale vzal ji za ruku. Podívala se na něj, jako kdyby zapomněla, že tam je.
"Válka je prý boží trest za otrokářství... Říkají to v Bostonu."
"Pro Bostoňany je všechno boží trest."
Propletl prsty s jejími v náhlé připomínce jiné noci, kdy to byl on, kdo potřeboval mluvit o věcech, které mu brání v noci spát.
"Nikdy nezpívají svoje písně."
Protože ptáček v kleci zpívá jinak.
"Forgive the wretch that for a toy
Could sell a helpless Negro boy."

Generál Washington nikdy neměl valné mínění o morálce v kontinentální armádě. Poslední dobou upadal do chmurné deprese, že horší to být nemůže.
Hamilton toleroval podřízeným porušování subordinace, Burr předstíral úžeh a nechával se opečovávat, Lafayette zjistil, že domácnost paní Prevostové je frankofonní, a přestal používat angličtinu a Laurens...
"Podplukovíku Laurensi! Očekávám vysvětlení!"
"Neopatrnost, pane. Upadl jsem na schodech."
Měl odřené klouby na obou rukou, monokl na pravém oku, rozseklé levé obočí, ret a na bradě temně fialovou skvrnu.
"V jednopatrovém domě? Na těch třech schodech z verandy?"
Laurens vzpurně zvedl hlavu: "Ale měl byste vidět, jak dopadly ty schody, pane!"

"Pusťte mě! Budu křičet!"
"Nikdo nepřijde..."
George Washington vtrhl do místnosti jako ztělesnění spravedlivého hněvu. Dramatičnost situace však kazilo, že ani to nedokázalo odradit Aarona Burra od jeho počínání. Dál tiskl Theodosii do pohovky, zatímco jí volnou rukou šmátral pod sukněmi.
Jeho velitel se nezmohl na slovo, odtrhl provinilce od dámy a pro jistotu mu ještě párkrát vrazil.
Aaron se sbíral z podlahy s výrazem uražené nevinnosti.
"Já vím, jak to vypadá, pane, ale přísahám, neprověřuji počestnost této dámy, pouze její politické přesvědčení."
V ruce držel podvazek s blankytnou stužkou a vyšitým heslem: "Life, Liberty and the pursuit of Happiness."

Není větší potěšení v horkém letním dni, než nepozorovaně vklouznout do sklepa a ve sklenici pod schody ulovit nádherně studenou nakládanou okurku. Jedinou komplikací bylo, že šlo o cizí sklep a cizí okurky.
"Neučili vás, že krást se nemá?"
Laurens vzhlédl, ale zase pohled sklopil, protože Theodosia stála na schodech nad ním, a on nepatřil k těm, kdo by tajně koukali dámám pod sukně.
"Že já to na vás povím!"
"Nepovíte," opravil ji Laurens a labužnicky se zakousl do úlovku. "A já na vás zase nepovím, že si dáváte koprová semínka, abyste neusnula, když vás naše historky nudí k smrti."

Burr si byl jistý, že tentokrát to vyjde. Zatím byl pokaždé místo něj povýšen někdo mladší nebo méně zkušený, ale tentokrát zachránil celou jednotku před zajetím. Tentokrát...
"Alexandere, jsi v pořádku?" objal generál svého pobočníka. "Hlášení počká... Burre, vy jste ještě tady?"
Neodpověděl, veškerou vůli vyčerpával na zachování klidu. Pochopil, že se nedočká ani pochvaly, natož povýšení, a pokud to hlášení bude psát Hamilton, tak ani zmínky o tom, kdo je z té šlamastiky vysekal.
Rozhodl se, že večer sepíše další rezignaci. A tentokrát už si ji nenechá rozmluvit. Benedict Arnold ho přece varoval, ať si od Washingtona nic neslibuje...

Válečný nedostatek přinášel Theodosii starosti a přítomnost žádoucích mužů je stupňovala. Právě pomocí starobylé krejčovské magie přeměňovala své svatební šaty na dvoje moderní.
Mohlo se to zdát přízemní, ale Burr měl své zkušenosti: "Jedna dáma z Bostonu mě vyměnila za čtyři páry punčoch, střevíce a slamák."
"Měla vkus. Ty jsi zadarmo drahý," dával Hamilton najevo zběhlost v účetnictví.
Theodosia docela nesouhlasila: "Jediné muže, co mají větší cenu než hedvábné punčochy, vozí z Afriky. A podle mě je to ohavnost!"
Její pravdivý názor však byl, že svou roli sehrálo, že Burr už ve dvaceti plešatí. Tak jízlivá ale nebyla ani ona.

Dveře kajuty zavrzaly.
"Zkus něco a uvidíš!"
"To jsem já," zašeptal ženský hlas. "Taky se těch námořníků bojím... Můžu zůstat?"
"Ehm..."
Neznělo to přesně jako ano, ale příchozí si to tak vyložila.
"Hrozná sebranka. Po našem umí jen klít a klejou hůř než pradleny..."
Na podlaze postupně skončili dvě spodničky a kabátek.
"Co zmůže samotná ženská... Manžel utekl do Ameriky bojovat za svobodu. Vzala jsem děcka a jedu ho najít... A ty?"
"Eh... pravdu díš, dobrá paní, osud žen je krutý," pronesl markýz de Lafayette a upravil výstřih svého převleku. "Proto se začnu za muže vydávat a vstoupím do armády."

"Zaslechl jsem něco o veřejné nahotě," začal Laurens. Znělo to bezelstně, ale jen těm, kdo ho neznali. "Nemáte pro nás historku, pane generále?"
*mrk*
"To nestojí za řeč," zkusil Washington. Marně.
"Ale notak, Georgi!" odbyl výhradu Laurens a šťouchl generála loktem.
*mrk* *mrk*
Theodosia vyprskla potlačovaným smíchem.
"Je pozdě..." zkusil generál poslední možnost úniku, ale tím rozesmál i ostatní.
"Není, co vyprávět," rezignoval. "Šel jsem si zaplavat. Jednu dámu napadlo, že ukojí svoji zvědavost nejlépe, když mi mezitím ukradne šaty."
"Proboha! Co jste dělal?"
Washington se pousmál: "Co jsem mohl dělat? Sháněl jsem se po fíkovém listu a nejbližším konstáblovi..."

Kdykoliv se Hamiltona ptali, jak se mu podařilo získat nejlepší partii v New Yorku, obvykle odpovídal: "Jsem neodolatelný."
Nakonec ale musel s barvou ven. Horký červencový večer a chladivé víno rozmluvili už zdrženlivější pány...

V sále bylo nesnesitelně. Stála na balkóně úplně sama. Zasněná, vyrovnaná... Krásná. Usrkávala nějaký záhadný zlatavý nápoj. Na Nevisu jsme znali jen guarapu...
Není jednoduché popsat kouzlo cideru ani kouzlo okamžiku.
Pozorovala ho bezelstnýma černýma očima a potom mu nabídla ze své sklenice. Zkusil nasát...
"Ne, ne, to musíš takhle..." naklonila se k němu.
Chutnala jako nejsladší jablka...

"Já přísahám, že netuším, jak ta slámka zmizela!"