Monty Pythonův Létající Cirkus

"'si dáte k pití?"
"Pivo!", ozvalo se jednohlasně od stolu zaplněného zarostlými muži.
"'znám vás vodněkud?" Prohlásila servírka nedůvěřivě.
"Madam, my, tu, prvně!" Ozvalo se opět jednohlasně.
"'kápak já sem madam?" Odfrkla servírka, ale dál se neptala a dala se do čepování. Stále však přemýšlela, odkud je zná. Že by s ní chodili do školy? Ne to nebude ono. Po chvíli se uvědomila, že se nezeptala, jestli si dají něco k jídlu. Učinila tak. Ihned jí došlo, co jsou zač. Vikingové! Bylo však už pozdě, protože se ozýval již jen nepřerušitelný, hlasitý zpěv:
"ham, ham, ham, hamity, ham, ham, ham..."

,,Teď z jiného soudku, muž s třemi zadky."
,,To už jsme dělali!"
,,Dejte tam něco jiného! Šoupněte tam třeba pořad pro zahrádkáře!"
,,Jaro je v plném proudu a tak se podívejme, co si letos vypěstujeme. Ano, vidíte? Zde je první letošní úroda zahrádkářů. Již nám raší ze země. Tady můžete vidět i slaměný klobouček. A tady dokonce celou hlavu. Zeptáme se vykukujícího zahrádkáře. Pane, jak vidíte letošní sklizeň?"
,,Plodně."
,,Tak to je velmi potěšující zpráva pro všechny. Už si pěstujete svého zahrádkáře? Třeba se vám podaří George Harrison. Měli byste brouka a zahrádkáře v jednom. Teď už přepínám do studia."

Líčím na něj pasti už několik let. Mé anonymní inzeráty v Timesech se neshledaly s úspěchem, stejně jako báječné divadelní představení věnované pouze jemu taky nevyšlo. Asi že na něj nepřišel.
Před pár měsíci jsem si kvůli němu zařídil obchod. Dal jsem si opravdu záležet, aby měl tu správnou romantickou atmosféru - žádný smrad sýra, všude čisťoučko a hlavně ta správně svůdná hudba. Věřili byste, že židovská kapela není vůbec levná?
Ale! Již přes týden brousí kolem a já vím, že přijde den, kdy vstoupí dovnitř.
Poté, co mu odmítnu dát jakýkoliv sýr, zcela jistě zahoří touhou prozkoumat se mnou sklad.

„Velení nech na mne,“ zašeptal.
Krčili jsme se na střeše malého řopíku, já a Tom. Dělal mi radost. Z div ne pacifisty se v průběhu války docela vypracoval.
„Velení nech na mne,“ zopakoval. Někdy minulý týden mu přišly zprávy z domova. Neptal jsem se, ale byl pak pár dní zamlklý.
„Velení ...,“ ale to už jsem přikývl a podal mu jediný zbylý granát a významně kývl na čouhající komínek. Vztáhl ruku a pak ji stáhl.
Z kapsy vyndal dopis, postavil se ke komínku a začal nahlas deklamovat :„-Wenn ist das Nurnstuck git und Slotermeyer?
-Ja!
-Feierhund das oder die Flipperwaldt gersput!“