Já padouch

"Cože?" podíval se Carl nechápavě svým jedním okem skrz silné potápěčské brýle na Chucka.
"Ehh..." ozvalo se a Chuck si prohrábl své dva vlasy tříprstou rukou.
"Chupitááá la amooore..." zaznělo od Hanka.
"Co?"popotáhl si Carl kšandu od kalhot.
V podobném duchu se konverzace nesla dál a dál, do doby, než přišel Pán.
"Carle, Hanku, Chucku, mám pro Vás práci!" ozvalo se od dveří Pánovy pracovny. Nicméně odpovědí mu byly pouze tři nechápavé pohledy.
"Tak jinak," povzdechl si Pán a vytáhl z kapsy banán.
"Banana? Banana! Jupííí" ozvalo se od tří žlutých potvor.
"Banán to vždy jistí," povzdechl si Gru.

V domě bylo nezvyklé ticho. Což o to, ticho potřeboval ke své práci. Studoval doktorovy plány a s jejich pomocí připravoval vlastní důmyslnou strategii. Podlaha pracovny se plnila lejstry a složitými nákresy.
To ticho začalo být vážně zarážející. Podivně zneklidňující, místo aby přinášelo úlevu jeho pocuchaným nervům. Nikdy tak dlouho netrvalo… zvedl hlavu…
Tři malé holčičky stály před ním a slavnostně mu podávaly jeho drahocenné plány přetvořené šílenou změtí barev v nepoužitelné abstraktní mazanice.
„Co to je?“ zakvílel.
„Přece velikonoce,“ odpověděla Agnes.
„Když jsi nám nedovolil barvit vajíčka a péct mazance, tak jsme ti je aspoň nakreslily,“ dodala spokojeně Edith.