DMD Bonus č. 6 pro 29. 4. 2022. Téma: Sportovní drabble

To se mám natáhnout támhle?
Ano, tam, na ten chyt se ti vejdou celé dva prsty.

Proč tu nemám nic na ruku?
Musíš ji dát na ten stup vpravo.
Vždyť na něm právě stojím!
To se přece nevylučuje.

Kam teď s nohama?
Že by do struktury?
To tu není žádný stup?
Použij strukturu! Vážně to musím opakovat?

A teď jako co?
Pusť se rukama.
Jsem šest metrů nad zemí!
Ty toho naděláš...

***

Někdy ten hlas nenávidím, někdy jsem mu vděčná. Bez něj bych ještě pořád stála na zemi. A místo toho - někdy pomalu, neohrabaně a s pády, ale přesto - lezu.

Tribuny šílí, Sirius si řev fanoušků užívá. Dnešek rozhodne o vítězi poháru. Nebelvír proti Zmijozelu, co může být víc?
Zápas začíná. Pro Siria přestává existovat cokoli kromě dvou potlouků a hole, kterou pevně svírá. Ochránit členy svého týmu a zasáhnout tolik hadů, kolik jen půjde.
„Mám ho!“ křikne na spoluhráče a s širokým rozmachem odrazí míč na brankáře soupeře.
Střelci, vedení Jamesem, fungují skvěle, skóre narůstá. Zlatonka se stále neobjevila.
Náhle Jamese zasáhne do hlavy nepřátelský potlouk. Omráčený padá. Sirius s děsem sleduje svého nejlepšího kamaráda, jak se řítí střemhlav k zemi.
„Ne!!!“ zařve…

…a probouzí se z hořkosladkého snu…

Tenhle turnaj se pořádá každý rok. Vždycky se ho zúčastním, ale ještě se mi nikdy nepodařilo vyhrát. Tentokrát si ale věřím.
Nádech. Výdech.
Natáhnu tětivu a přiložím si palec pod lícní kost. Mířím, odhaduji.
V toulci už nemám žádný šíp. Tohle je poslední šance.
Terč je ode mě vzdálený padesát metrů, musím tedy hodně nadmiřovat.
A především se musím trefit.
Povolím prsty a vypustím šíp na svobodu. Udělá ve vzduchu oblouk.
Za mnou stojí moji protivníci. Čekají, kam šíp dopadne. Všichni do jednoho mi přejí to samé. Nikdo nevěří, že to dokážu.
A tak jim všem předvedu, že mě podcenili.

„Nechci se bít!“ křičí Vilém uprostřed rohaté arény; v helmě zapouzdřený soupeř doráží zprava zleva, bolí a dav šílí.
Okopávej kotníky, i kokta kontaktní a netaktní.
Pravým hákem rubne, až se mu, útočníku!, hlava málem rozskočí.
Druhý je já.
„Sejmi mě,“ prosí se zoufale, „není tu vítěze!“
Knokautuj sám sebe.
Tancují kolem sebe, každý sot solí v otevřené ráně.
Svalí se, počítej, rozhodčí!, jedna, dva, tři, slzy setři, šeptá Dahua, obrana marná, čtyři, pět, šest, žádná lest, jen na srdci šelest, sedm, osm, devět, není nad větu vět, deset, vzdávám se!
„A o tom to je,“ usmívá se bůh, ošetřuje.

Poslední finálový souboj.
„Musíš vydržet!“ poroučím si. Překonávám bolest, únavu. Necítím nohy. Mám toho plné kecky. Už snad ani neudržím fleret. Jsem neschopná taktizovat, kombinovat.
Žene mne jen touha vyhrát.

Útok. Nabodávám se na čepel. Protivnice provedla předbod.
„Sakra!“ Rozhodí mě to. Ona toho hned využije. Au.
Aparát svítí. Další platný zásah.
To mě vyprovokuje k akci.

Tři rychlé posuny. Soupeřka je na konci planše. Palestra. „Sláva!“ Rozhodčí oznámil zásah.
Nováková zase útočí. Instinktivně provedu odbod.
Konečně je vyrovnáno!
Sokyně začne zmatkovat. Začíná prohrávat. Brzy je stav 4:2.
Patinando. Můj výpad ukončil zápas.

Na zlaté medaili se zalesklo vyčerpání.

Coen odpálil míček. Ten chytil bizarní rotaci, obletěl skupinku stromů, cvaknul o přilbu projíždějícího cyklisty a byl by zapadl rovnou do jamky, kdyby se mu za cenu vlastního omráčení nevrhl do cesty vyplašený holub.
Zatímco Coen vybíral hůl, formuloval jsem dogonskou kletbu smůly, ale všiml jsem si, že máme společnost.
„Á, už jdou kašpárci, tak to doťukni, já je pozdravím.“ Vyzval jsem kolegu.

„Noční hlídka, okamžitě vystupte ze Šera!“
„Jak vidíte, jsme v realitě a hrajeme golf. Jaký máte problém?“
„Analytické oddělení zde zaznamenalo třicet dva zásahů do reality čtvrté až třetí kategorie!“
„Dohrajeme a pak to všechno spočítáme, kluci.“

Dva kamarádi, vášniví horolezci zdolávají náročnou kolmou skalní stěnu.
Zatloukají skoby, hledají nejlepší úchyty, pod nimi hluboká propast.
Najednou ten horní povídá: "Ty, Karle, mně se chce na malou."
A Karel na to: "Ne, nechce."
Ten druhý: "Ale chce."
Karel: "Tak zkus autosugesci."
A ten druhý na to: "Co to je?"
Karel: "To je, že si budeš říkat - nechce se mi na malou, nechce se mi na malou."
A ten druhý: "Nechce se mi na malou, nechce se mi na malou, nechce se mi na malou..."
A Karel: "Neteče to na mě, neteče to na mě, neteče to na mě..."

Nejlepší je ta koncentrace. Tělo jede na doraz, srdce divoce cválá, svaly se napínají, ale myšlenky, ty se soustředí. Neexistuje nic kromě téhle chvíle. Ten druhej si někde poletuje, ale já jsem tady a teď, všemi smysly naráz -

(takhle bych dokázal zůstat do konce věků a dál)

- a pak se každej vrátíme zpátky do sebe a on slítne z výšin a já se svalím vedle něho na postel.
“Bože,” vydechne. Jeden z nejděsivějších asgardských válečníků, nyní naprosto odzbrojený, zpocený a neškodný.
“Klidně mi říkej jen Loki,” odpovím. Smích, a šťouchnutí do žeber.
Taky se usměju.
Tenhle zápas se mi povedl.

Diváci byli na svých místech, a porota na Olympu taktéž. Vyzyvatel se přihnal jako namydlený blesk a rozehnal tým soupeřů jako hejno vyplašených slepic.

Nastal problém. Pokud se vyzyvateli nikdo nepostaví, Achajci by mohli vyhrát kontumačně... ale po chvíli se brána otevřela a nastoupil šampión Trójanů.

Zabouřil jásot přihlížejících, a Hermés se v roli komentátora činil. Jenže než porotě stačil přetlumočit Hektorovu výzvu, Achilles se na Hektora zuřivě vrhl. Ten zpanikařil a dal se na úprk. Začal běh na život a na smrt, okolo hradeb Tróje, poprvé, podruhé, potřetí...

Déle už předseda poroty nečekal a přes Athéniny protesty vynesl verdikt.

Zamrzlý rybník pana Rogerse dnešní odpoledne nepozná klid, už totiž nastupují naši úžasní avonleyští chlapci k utkání, které nebude přátelské.
V pletených čepicích hoši z farem, proti nim v červených palčácích chlapci z obchodnických rodin. Místo kotouče se po ledě klouže velká borová šiška.
A už se to rozbíhá, Charlie Slone se svou zbrusu novou holí míří přesně pod rameno Moodyho Spurgeona střežícího farmářskou branku.
Záhy se skóre vyrovnává, Gilbert neomylně trefuje horní roh soupeřovy branky.
Ovšem neraduje se dlouho, Ruby Gillisová naplněná přílišnou radostí z Gilbertova úspěchu omdlévá u postranní čáry.
Jak tohle dopadne? Kdo zachrání krásku v nesnázích?