Hippokratova přísaha

Na stole přistály tři krabice s pizzou.
Jednu okamžitě zabral Ron. Hodinu nejedl, čili měl pocit, že umírá.
Druhou otevřela Hermiona. Ani nesnídala, čili byla protivnější než obvykle.
Na třetí se chystal Harry. Čtyřiadvacet hodin nespal a jediné, co pozřel, byla kofeinová tableta a žvýkačka, kterou spolknul, když mu brýle spadly do nevylitého nočníku.
„Pottere, přivezli chlapa, co si nožem na chleba uřízl oční víčko. Přišijete mu to.“
„Nezavoláme chirurgii?“
„Chcete ho odsoudit k doživotnímu nalepování umělých řas?“
„Hm. Až to dokončím, můžu konečně něco sníst?“
„Jestli to dokončíte, máte u mě večeři.“
Potter odhodil krabici a vyrazil za Snapem.

Jeho živel byl vítr.
Jižní, přinášející bouře i mírné obláčky, vůni léta i příslib nebezpečí.
Tomu, kdo se ho pokusil spoutat, rozfoukal vzdušné zámky.
Tomu, kdo se opovážil ho krotit, zadul na válečný roh.
Vždycky svůj a nikdy ničí.
Po každém pádu připraven znovu vstát a rozdmýchat oheň hrdosti ve svém srdci.
Bořící předsudky o sobě samém, před ničím necouval a vrhal se rovnou po hlavě do kdejakého dobrodružství.
Až najednou skončil úplně sám, s lahví skotské, filmem pro dospělé a vidinou dalšího těžkého rána.
Aniž by to postřehl, bezbřehá svoboda ho uvěznila ve spárech alkoholových démonů a všeobjímajícího splínu.

Recepce.

Susan: Osm uříznutejch končetin! Nevypustili Číňani nějakej novej kmen koronaviru způsobující sebedestruktivní chování?
Denisa: Jednou jsem viděla chlápka, co strčil ruku do mixéru. Vypadalo to jako boloňský ragú.
Susan: Do hajzlu, řekni mi, jakej kretén strčí ruku do mixéru?
Na příjem vtrhnou záchranáři.
Záchranář: Doktor Pettigrew. Přišel o ruku.
Snape: A kde ta ruka sakra je?
Záchranář: Tady. (Zdvihne nad hlavu mixér plný rudé masové kaše.)
Snape začíná zvracet.
Denisa: (strká mu pod bradu emitku) Vidíš? Boloňský ragú. Už chybí jenom špagety.
Filch: Do prdele, co je to zase za svinstvo? Běžte s tím do píči, než to rozlijete!

Denisa prováděla novou sestřičku Merry pohotovostí.
„Sesterna – garantuju ti, že tam se za šichtu nepodíváš. Lékařský pokoj – tam je kávovar, jedno kafe stihneš vždycky. Vyšetřovny 1 až 8, osmička je izolace pro případ nakažlivé choroby. Lékárna – přístup na identifikační kartu. Naše šéfka, doktorka Potterová – v práci od rány, v soukromí příjemná. Její syn Harry – medik, moc roztomilej. Doktor Diggory – místní hezounek, nesnaž se, chodí s Changovou z neurologie. Severus Snape – zhmotnění sarkasmu, sestrám ale vždycky poděkuje.“
„A tohle je kdo?“ ukázala Merry na muže v dámských kozačkách.
„To je pan Fletcher, pacient z psychiatrie. Zase někomu ukradl boty. Mundungusi, stůjte!“

„Jak dlouho se postíte?“
„Pětatřicet dnů.“
„Víte, že tělo není na takovou hladovku vybavené?“
„Ježíš vydržel 40 dní!“
Severus se zhluboka nadechl a napočítal do deseti. Pak se ironicky pousmál.
„Umíte i další jeho triky? Na příjmu máme dneska nával. Malá výpomoc by se hodila.“
„Vysmíváte se mé víře?“
„Nikoli. Myslím to vážně. V čekárně je 60 pacientů.“
„Bůh je mocný. Pomodlím se za ně.“
„No, vy naneštěstí nejste Ježíš, takže máte kurděje.“
„Cože?“
„Klid. Teď jsem se zázrakem na řadě já.“ Severus vytáhl z kapsy pomeranč a vrazil mu ho do dlaně. „Jezte to třikrát denně a buďte zdráv.“

„Odeberte to z pravé ruky, tam je lepší žíla.“

„Jehla má být v úhlu 45°.“

„Už byste měla povolit manžetu, ať to lépe teče.“

„Netlačte tolik na ten tampon, dokud je jehla uvnitř!“

„Tak a dost!“ zahřměla vrchní sestra Denisa Creeveyová, když konečně odeslala vzorky do laboratoře a dorazila na lékařský pokoj, aby se posilnila kávou. „Až zase přijde na krev Petunie Dursleyová, vezme si ji někdo jiný. Přísahám, že ještě jednou s ní skončím v jedné místnosti a tou jehlou ji ubodám! Proč vůbec chodí sem?“
„Aby zjistila, jestli ještě žiju,“ odpověděla Lily a zmáčkla na kávovaru dvojité ristretto.

„Mám osobní otázku. Proč vlastně děláte na pohotovosti?“ zeptal se Harry a podal Snapeovi do nastavené dlaně hrozivě vypadající kleště.
Pacient na lůžku se trochu zavrtěl, když ucítil chladný kov, nicméně zůstal v klidu.
„Protože jsem masochista,“ odpověděl Snape, vytáhl pacientovi z konečníku deset plastikových sáčků s bílým práškem a hodil je do nerezové mísy. „Pane Shunpiku, kolik jste toho kokainu převážel?“
„Dvě kila.“
„Souhlasí. Víte, že kdyby ty sáčky praskly, jste na místě mrtvý?“
„Žádnej strach, můj zadek něco vydrží.“
„Tak to jsem rád. V lapáku se vám to bude hodit. Pottere, můžete otevřít dveře a pustit sem policii.“

Na lékařském pokoji se sešlo hejno sester.
„Je ženatej?“
„Všimla sis snad prstenu?“
„Doktoři ho často nenosí. Překáží při natahování rukavic.“
„Není ženatej.“
„A myslíš, že někoho má?“
„Nemyslím si.“
„Co pamatuju, tak ho tady uháněla spousta ženskejch. Žádná nepochodila.“
„To nešel ani na kafe?“
„On kafe nepije.“
„Na skleničku? Prostě na rande?!“
„On nerandí.“
„A jak teda souloží?“
„Chceš si to vůbec představovat?“
„Docela jo. Možná si platí společnici.“
„Spíš nesouloží.“
„Myslíš, že je asexuál?“
„Ne, on je Lilysexuál.“
Sestry se hýkavě rozesmály.
Dovnitř vešla Lily. Severus jí držel dveře.
Sestry zmlkly.
Hermiona schovala rudý obličej za učebnici anatomie.

Vážený doktore Riddle,

dozvěděl jsem se, že hledáte anesteziologa do nového operačního týmu gynekologicko-porodnického oddělení své renomované kliniky.
V letošním roce jsem úspěšně dokončil atestaci z anesteziologie během postgraduální praxe ve fakultní nemocnici St. Phoenix.
Během svého studia jsem měl to štěstí podílet se dobrovolnou prací na chodu porodnického křídla Vaší kliniky jako zřízenec, prostředí je mi tedy dobře známo.
Nyní bych se k Vám velmi rád vrátil jako lékař.
Ke své žádosti přikládám hodnocení doktora Slughorna, který vedl mou praxi, a doporučení doktorů Malfoye, Notta a Mulcibera, s nimiž jsem spolupracoval.

S pozdravem a úctou

Severus Snape, M. D.