Rady zkušeného ďábla

Drazí pokušitelé Sporotoči, Jeduzábel, Pochlívníku a Mrvosilo,

pro váš úspěch je nezbytné být připraveni na pacientovo "finále". Tam totiž - nerad to říkám - mnohdy ztrácíme.
Nepřítel je vždy ochoten odpustit. Na vás je, aby pacient o odpuštění nepožádal.
Nemusí to být proto, že odpuštění podle vlastního úsudku nepotřebuje. Mnohem výhodnější pro nás je přesvědčit ho, že požádat nechce. Třeba proto, že by se mohl ocitnout ve společnosti někoho, kdo podle něj do nebe nepatří.
Správně vedený pacient je jako sochař, který raději rozbije svůj nejlepší výtvor, než aby na stejné výstavě někde v rohu stálo dílo jeho konkurenta.

Váš konzultant Zmarchrob

Drazí nastupující pokušitelé,

právě jste zakončili významnou kapitolu svého neživota. Než vás však propustím, chtěl bych vám dát ještě jednu lekci. Vaši profesoři ji pomíjeli, odbývali ji poukazem, že stojí mimo základní pekelný syllabus.
Znáte pravidla. Potravu přinést, nebo se potravou stát.
Mnozí mladí pokušitelé se nespokojí s rolí, která je jim dána. Snaží se postoupit příliš rychle. A protože na čas vymezený pacientovi mají jen omezený vliv, poohlížejí se jinde.
Každou chvíli ztrácíme nadějné mladé pokušitele, protože se zahleděli příliš hluboko. Nechoďte v jejich stopách. Soustřeďte se na pacienty. Nepouštějte se do hlubin, když umíte sotva chodit po povrchu.

Drahá Jeduzábel,

ačkoliv tvou situaci chápu, radím ti, aby ses krotila v některých svých poznámkách. Tvým úkolem je především vychovávat pro nás svou pacientku, ne hodnotit starší kolegy, kteří mají nárok na tvou úctu. Už proto, že si je nechceš znepřátelit, dokud jsou silnější než ty. Uvědom si, že peklo je vždy zcela objektivní a velmi věcné: jediným měřítkem je úspěch a jediným kritériem úspěchu je získaná potrava - a vlastně nezáleží, odkud byla získána.

Tvůj starý věrný učitel

P. S. Brzy Ti pošlu další instrukce ke Tvému speciálnímu úkolu. Při jejich plnění zejména nezapomeň: nesmí být vystopovatelná zpátky k nám.

Milý Tasemníku,
tvá myšlenka na rozeštvávání dospělých pomocí poznámek dehonestujících výchovu a vychování jejich dětí je bezesporu správná, nicméně potřebuje rozvést.
Jízlivé poznámky na školních hřištích, pískovištích a v prostředcích hromadné dopravy jistotně vykonají své, proč ale nezabrousit rovnou do kalných a temných vod sociálních sítí? U příspěvků adorujících „tradiční hodnoty“, „staré dobré časy“ a zejména „naše mladá léta“ lze úspěšně oponovat nedostatečným sebevědomím a psychickou poruchou takto vychovávaných dětí. Rodiče praktikující respektující výchovu dostaneš okamžitě zmínkou o kázni a poslušnosti. A co teprve takzvané ezomatky! Tady je možností přehršel.
Nakonec se zhádají všichni. Tomu já říkám žeň!
Tvůj Zmarchrob

Drazí pokušitelé Sporotoči, Jeduzábel, Pochlívníku a Mrvosilo,

další účinná strategie vrážení klínů mezi pacienty je princip "říkáš X jen proto, že jsi A". Setká-li se pacient s tvrzením, které je v rozporu s jeho světonázorem, nesmí ztrácet čas jeho objektivním posuzováním. Okamžitě ať přikročí k blahosklonnému "vysvětlení", proč někdo takový zjevně špatný názor zastává. Nijak složitě, osvědčené "jsi muž/žena", "jsi věřící/ateista" postačí.
Pro lepší výsledky můžete občas pacienty postrčit i směrem zcela opačným: nějaká stará paní se díky vám urazí, když se jí lékař pokusí vysvětlit, že ve svém věku už prostě neuslyší některé frekvence.

Váš konzultant Zmarchrob

Drazí pokušitelé Sporotoči, Jeduzábel, Pochlívníku a Mrvosilo,

připomenu vám další z pojmů, které byste měli ve své praxi využívat. Jedná se o pojem "povolený cíl".
Pacienti se chtějí považovat za ty dobré. Zároveň ale chtějí vybít svou - námi živenou - agresivitu. A právě k tomu jim musíte být schopni někoho nabídnout.
Vhodný povolený cíl musí být nesympatický. Má to být někdo, kdo si snad i zaslouží být souzen. Vy pacienta nabudíte, aby ho rovnou odsoudil. A trest vykonal. Patřičně rozvášněný, takže už bude stačit jen lehké ponouknutí a oknem vyletí i nějaký přihlížející, který měl tu drzost protestovat.

Váš konzultant Zmarchrob

Drazí pokušitelé Sporotoči, Jeduzábel, Pochlívníku a Mrvosilo,

určitě jste byli během studií seznámeni se zásadami politicky nekorektního humoru a jeho využití pro naše účely. Nekorektní humor stojí na jednoduchém principu: říkají se věci hrubé, rasistické, sexistické a obecně urážlivé s cílem dělat humor. My vedeme pacienty k opačnému postupu: dělat humor s cílem vyjadřovat se hrubě, rasisticky, sexisticky a obecně urážlivě.
V další etapě jim podsouváme, že okolí, pokud jejich "vtipům" netleská, je upjaté a nemá pro humor smysl.
Ještě později je přesvědčíme, že okolí jejich "humor" odmítá, protože se bojí pravdy, která je v něm skryta.

Váš konzultant Zmarchrob

Drazí pokušitelé Sporotoči, Jeduzábel, Pochlívníku a Mrvosilo,

velmi účinným způsobem, jak mezi pacienty zasévat rozkol, je prosazování principu "My" versus "Oni". Elfové versus skřeti. Bez výjimky. "My" jsme ti dobří, i když občas děláme chyby, necháme se ztrhnout či něco trochu (hodně) přeženene.
Ale oni? Oni jsou vždy ti špatní. Barbaři, mají to v krvi a v nátuře. Kdykoliv některý z nich vykoná něco, co by bylo lze označit za dobré, nic to neznamená. Ostatně to ani dobře nemyslel, šlo mu o vlastní prospěch. I kdyby žili mezi námi, je třeba na ně hledět jako na jed.

Váš konzultant Zmarchrob

Viz obrázek.

Drazí pokušitelé Sporotoči, Jeduzábel, Pochlívníku a Mrvosilo

z vašich úkolů žádnou velkou radost nemám. Za řeč stál tak možná jeden. Nejhorší však je, že přes veškeré opakované vysvětlování pořád nechápete, proč to po vás vlastně chci.
Takže ještě jednou a pomalu: stereotypy nejsou ani tak od toho, abyste do nich pacienty natlačili (když se vám to podaří, je to ale samozřejmě ke zdaru). Stereotypy jsou brýle, kterými je mají vidět ti ostatní.

Chápete? Tak mi jako cvičení odpovězte, co by si o vašich pacientech pomyslelo jejich okolí, pokud by je vidělo stát vedle pryžové stužky uprostřed pustiny.

Váš konzultant Zmarchrob