Rady zkušeného ďábla

Ctění ďáblové, tribunále Odboru pekelné inspekce,

jsem obžalován ze způsobení zvláště závažné újmy peklu tím, že jsem vystavoval svou korespondenci na místě, kde si ji mohli přečíst lidé. Ujišťuji vás, nic není pravdě vzdálenější! Nezapomínejte na základní lidskou vlastnost – nepoučitelnost!
Má aktivita nepovede lidi k nápravě, naopak!
Což nepojedli Adam a Eva jablko, ačkoliv jim Nepřítel výslovně řekl, co se pak stane?
Je nehlubší podivností, že při takovém přístupu lidí jich k nám nepřichází více.
Což mi připomíná...
Poníženě vás žádám: Až spravedlivě posoudíte můj případ, nezavírejte oči před svévolným zanedbáním povinností pokušitele za účelem sobeckého intrikaření proti zkušenějšímu kolegovi...

Drahý strýčku,

předem Ti děkuji za Tvé rady, ať už jde o pacientku, ďábelský neživot vůbec či zásady pekelné politiky. Tvůj zájem o mou budoucnost mě těší.
Nemusíš si však dělat starosti. Dokážu se o sebe postarat. Věnuj raději pozornost vlastní židli, dost možná se pod Tebou pořádně rozhoupá.
U inspekce se nejspíš uvidíme, mám jít svědčit. Předvolání mi přinesl takový roztomilý ďáblík, očividně se zhlédl ve způsobech a oblečení lidských gentlemanů z černobílých filmů. Trochu se podobal mému bratranci a Tvému synovci Tasemníkovi. Prý byli příbuzní, z druhé strany. Rozhodně hráli stejnou ligu, pokud jde o inteligenci.

Tvá Dezinvektila

Drahá Dezinvektilo,

nedostatečně využíváš pokoušecí princip „každý má svou pravdu, ale jen ta má je opravdová.“ Je úplně jedno, že Tvá pacientka se nehlásí k žádnému náboženství. Tento princip je plně použitelný i na nevěřící, jen musíš místo „Písmo“ a „pan farář říkal“ používat výrazy jako „zdravý rozum“ a „vědecky dokázáno“.
Obzvláště připravená musíš být v okamžiku, kdy pacientka potká někoho, kdo její pravdu nesdílí, ale kdo zároveň splňuje její kritéria inteligentního a šarmantního člověka. Rozhodně si nesmí říct: „Jeho pravda je možná stejně platná jako moje.“ Musí myslet výhradně: „Tak zajímavý člověk, a věří nesmyslům.“

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Drahá Dezinvektilo,

když občas pozoruji Tvou pacientku, nemohu se zbavit podezření, že zapomínáš na jednu podstatnou záležitost. Že totiž nejsi jediná, kdo jí radí, kdo se ji snaží vést k určitému cíli. K cíli přesně opačnému, než chceme my.
Navíc, a to je velmi k vzteku, nikdy neuslyšíš, co přesně ten strážný anděl Tvé pacientce povídá.

Tvůj milující strýc Zmarchrob.

P. S. Předevčírem mě nečekaně znovu předvolala inspekce. Mimo jiné se vyptávali na obsah naší korespondence. Asi se teď cítíš náramně sebevědomě, ale na Tvém místě bych si dal velmi dobrý pozor. Vzpomínáš, co jsem Ti před několika dny psal?

Drahá Dezinvektilo,

s ohledem na dvojí podstatu člověka není divu, že mnozí lidé jednu či druhou popírají nebo zavrhují. To nás těší.
Vytvořili jsme pacienty, kteří zcela odmítli podstatu duchovní a pyšně se označují za „pouhá zvířata“. Rádi poukazují na vzorce chování šimpanzů apod., aby obhájili vlastní chování. Často hovoří o „návratu k přírodě“.
Pak jsme vytvořili pacienty, kteří cokoliv živočišného zavrhují a svou zvířeckost touží odehnat. Marně.
Zvláštní skupinou jsou pacienti zaměňující zvířecí podstatu se sexualitou.
Nejpyšnější jsme ale na pacienty, kteří věci nerozumí, zato rádi zařazují své konkrétní bližní do některé z uvedených skupin.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Drahá Dezinvektilo,

nemyslím, že jsem kdy slyšel konkrétní číslo, ale nepochybuji, že ďáblů, od Našeho otce v hlubinách, přes nejrůznější odbory, až po vás, řadové pokušitele, je značné množství. Přesto se skoro nikdy nezastavíme, náš neživot je jedním dlouhým vyčerpávajícím honem za úspěchem. Nemůžeme si dovolit se zastavit, vždyť i krátké chvíle potěšení ze slupnutí kusu řádně prohnilého hříšníka brzy vystřídá ještě větší hlad. To všechno však musíme snášet, neboť jen tak jednoho dne odhalíme tajemství Nepřítele a dobudeme pro sebe Nebe.

Někdy nechápu, jak může Nepřítel všechno stíhat, když je – byť ve trojici – jen jeden.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Drahá Dezinvektilo,

okamžik, kdy žena zjistí, že je matkou, pokušitel nesmí podcenit. Zvláště, pokud je dítě neočekávané, otec neperspektivní (třeba jásá, že si nepříliš nadšenou matku pojistil, nenápadně mizí, nebo alibisticky prohlašuje: „je to jen tvoje volba“) a okolí nepřející.
V hlavě se přetahují tolikrát omílaná slova.
Je jeho. Je jen její. Je to kus jejího těla. Je to lidská bytost. Je to shluk buněk. Je to živý člověk.
Je to právo ženy. Je to zločin.
Ve skutečnosti nám nejde o její rozhodnutí. Chceme hlavně, aby kvůli němu nenáviděla, ať už otce, dítě nebo samu sebe.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Drahá Dezinvektilo,

mladým ďáblům často nedochází důsledek dvojí podstaty člověka (člověk je duch i zvíře) totiž omezenost lidí časoprostorem projevující se v potížích pochopit, že Nepřítel takto spoután není.
Můžeš toho využít, pokud Tvá pacientka dostane chuť na metafyzické úvahy. Doporučuji klasické teze „pokud je Nepřítel všemohoucí, nemohu já mít svobodnou vůli“ a „pokud je Nepřítel vševědoucí, zná budoucnost, tedy budoucnost je pevně daná“. Nesmíš jí však dovolit uvažovat příliš, jinak by si mohla uvědomit, že všemohoucí ≠ všekonající, a že budoucí pro lidi, nemusí být budoucí pro Něj.
Ale nejlepší bude, když nebude přemýšlet vůbec.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Drahá Dezinvektilo,

někoho by to možná překvapilo, ale Nepřítel je má rád, vždyť svým způsobem mezi ně prý patří. Soucítí s lidmi, kteří vidí dál, kteří se nenechávají spoutat viditelnou a hmatatelnou skutečností. Fandí těm, kteří se nenechají zastrašit pesimistickými „realisty“, vydeptat škarohlídy a unavit lenochy. Neviděn a nepoznán nenápadně dodává sílu překonávat potíže, trpělivost s okolím. Raduje se z výsledného objevu, uměleckého díla nebo dokonce jenom výborně odučené hodiny na základní škole.
My, v souladu se svou přirozeností, měníme sny na noční můry. Zpočátku často bez vědomí snícího, nakonec však obvykle s jeho plným souhlasem.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Drahá Dezinvektilo,

ptala ses na naději. Nebudu se zabývat stavem, kdy pacienta přimějeme veškerou naději odhodit. Skrývá nebezpečí: Nemálo pacientů nám uniklo, protože v poslední chvíli, kdy pro jejich pozemské žití bylo pozdě, prohlédli a přijali nabízenou ruku Nepřítele.
Lepší je pacientům občas přikrášlená zrníčka naděje předkládat. Vzbudit pocit, že právě tohle jim změní život, že za tím musí jít, na nikoho a nic nedbat.
My se pak můžeme radovat z rozbitých vztahů, opuštěných povinností, nesplněných slibů…
Znovu a znovu, protože při troše obratnosti pacientovi nikdy nedojde, kolik těch jedinečných příležitostí za svůj krátký život potkal.

Tvůj milující strýc Zmarchrob