Múza a její mladý spisovatel (originální fandom)

“Filip Kopr,” přečetla si z materiálů Předsedy zkušební komise, kterému seděla na stole. “Tak ty seš Filip? Hezké jméno,” prohodila směrem k mladému spisovateli, jež se zrovna snažil vykoktat odpověď na otázku zkoušejícího. “Ale no tak,” zasténala Múza, “ty seš hrozný panikář, víš to? Vždyť to všechno umíš! Učil ses místo abys psal básničky!” řekla trochu vyčítavě. “Ale tady toho pro tebe moc udělat nemůžu… I když...” usmála se potutelně. “Pane předsedo zkušební komise, napadl mě výborný konec pro ten román, co píšete po večerech.”

“Mě to stačí,” postavil se náhle předseda. “A-, pane Kopre,” vyhrkl a vyběhl z místnosti.

“Říkám ti to naposled,” pronesla Múza rozčileně, ”jdi spát.”

Mladý spisovatel nervózně rázoval po pokoji.

“Vypadáš, že každou chvíli omdlíš! Máš školu, práci na full-time, dívku, staráš se o babičku a vypomáháš bráchovi, nemůžeš ještě po nocích psát. Ano, uznávám, většinou jsem to já, kdo tě drží vzhůru a nutí tě tvořit. Nemůžu za to, že mě baví tě trápit, ale odsaď pocaď. Musím chránit svoje investice. Když mi vyhoříš, nic s tebou nezmůžu. Takže žádný nápad dokud si neodpočineš."

Mladík přešel k nerozestlané posteli, sesunul se na ni a usnul.

Múza si opřela čelo o dlaň.

“Ty mi dáváš.”

Opírala se o stěnu a sledovala, jak její mladý spisovatel už několik hodin brouzdá po internetu a shání dárek.

Přistoupila k němu.

Blikající reklamní banner hlásal: “Jak na randění? Hlavně levně! Nejlevnější dárky, které můžete…”

“Tak na to hned zapomeň,” odfrkla si. “Podívej, tohle je mimo moji parketu, já jsem Múza se zaměřením na literaturu, ale toto je prostě čirý nerozum. Pochop, dárek nemusí být drahý... ”

Mladík otevřel novou stránku.

“...ale měl by vyjadřovat zájem…”

Prémiové Belgické pralinky.

“...že ti na té dívce záleží, chceš ji potěšit a že ji máš rád…”

Dárkové balení.

“Máš ji rád?”

Vložit do košíku.

Múza využila chvíle, kdy se mladý spisovatel opíral v křesle a sedla si mu na klín.

Začala číst.

Nezkrotný živel s něhou mořské pěny,
těžko popsat vnitřní sílu ženy,
když k bouři začíná se schylovat,
údělem žen je se obětovat.

"To není nejhorší, akorát to není pravda. Ženy nejsou mučednice, ženy jsou-”

Rychle seskočila na zem, když se mladík prudce napřímil a začal horečnatě psát.

"Vidíš, že to jde," řekla s úsměvem a dala mu pusu na spánek.

Nezkrotný živel s něhou mořské pěny,
těžko je popsat vnitřní sílu ženy,
když k bouři začíná se schylovat,
údělem žen je milovat.

Ležela na posteli a hleděla do stropu.
“Mě celkem baví s tebou pracovat, ale to ti povídám, s tím psaním budeme muset něco udělat,” řekla Múza. “Nápad není všechno, víš?”
Mladý spisovatel seděl u stolu a ťukal do klávesnice.
“Mohl bys zkusit třeba nějaký kurz. Trénovat psaní doma je důležité, ovšem není od věci si k tomu něco nastudovat.”
Vstala, přešla k mladíkovi a zvědavě mu nahlédla do monitoru.
“Mrk, smrk, ptačí brk. Já hrk. A pak frnk, o klobouk brnk,” četla. “No vidíš! Jako Dada dobrý!" řekla povzbudivě s trochu křečovitým úsměvem. “Jen škoda, že to mělo být haiku.”

Ležel na posteli a zíral do zápisníku.
Přisedla si.
“Vypadáš otřesně, jako kdybys týdny nespal. Co píšeš?” Nakoukla mu přes rameno.
“Ach, veršované drabble… Zamilované…” Komentovala. “Máš krásné vlásky, zahrnu tě spoustou lásky…” četla nahlas. “Ewww. To nemůžeš dát ani do Pardubického Pramínku, natož na Sosáky. A už vůbec ne dívce! Skutečně chceš psát? Nechtěl bys radši do IT? Tam můžeš psát kód, k tomu žádné básnické střevo nepotřebuješ. Hmm? Ne? No dobrá,” povzdechla si Múza a pohladila mladíka po vlasech.
Ten zavřel unavené oči a hlava mu klesla na polštář.
“Trochu se prospi, já zatím do rána něco vymyslím.”

“Ty se tím snad bavíš!”
“Bavím, sestřičko,” zachichotala se. “Vidíš to zoufalství? Vrásku na čele, pot na spáncích… Začíná panikařit a paniku je třeba co? Zachovat.”
“Není neetické ho takhle trápit?”
“Ale jdi. Seš moc měkosrdcatá. Podívej, napouští vanu… Štrachá v šuplíku...”
“Co to...?”
“Gumová kachnička!” vykřikla. “Tahle práce mě nikdy neomrzí!” Smála se a otírala si slzy. “Čím chceš být jenou ty, sestřičko?”
“Ráda bych se vyškolila na Klid, možná Smíření.”
“Říkám. Měkosrdcatá.”
“Tak už ho netrap.”
“Dobrá.” Múza otočila oči v sloup a poslala vzdušný polibek směrem k mladému spisovateli.
“Mám to!” ozval se z koupelny vítězoslavný řev.