Série scifi/fantasy novel novozélanské autorky Tamsyn Muir.
Sleduje dobrodružství rytířky Gideon Nav a nekromantky Harrowhark Nonagesimus z Devátého domu, které jsou povolány na První dvůr, protože císař hledá nové Lyctory - nesmrtelné nekromantky a císařovy pravé ruky.
Spoilery na první knihu
Byla to v podstatě náhoda, znouzecnost.
Nebýt Isaacovi nemoci, byly by teď někde v první linii, v bitvě, na kterou trénovali už od narození.
Místo toho vysedávali v císařově polorozpadlém paláci, spíš chodili než nechodili na lekce, snažili se pochopit, co se po nich vlastně chce, a poslouchali (Mágne, néé, prosím, nemluv o mě) staré historky z vlastního dětství.
Trénovali na boj, ne na tyhle nesmyslné hádanky a schovávačky.
Využívali to, co mohli - hlídejte si záda a držte oči otevřené - a učili se za pochodu to, co jejich trenéři nemohli předpokládat. Všechno ostatní byla improvizace.
Ani jedno je neochránilo dost.
Spoiler na druhou knihu a lehce morbidní scéna, pro fandom typická.
Recept na polévku, který jsi dostala od Ianthe, zněl jednoduše - nakrájet cibuli, nechat ji osmahnout na dně hrnce, přihodit nějakou zeleninu, maso a samozřejmě sůl.
Proces vaření nebyl tak jednoduchý - jednak kvůli tvým nulovým zkušenostem, ale také kvůli Ortusovým nekončícím pokusům zabít tě. Párkrát jsi ho chtěla do hrnce hodit, ale odolala jsi. Měla jsi svůj plán. Vlastní tajnou přísadu, která všem vyrazí dech.
I když jsi ke konci zpanikařila a přidala moc vody, polévka byla hotová a Bůh spokojený. I Ortus byl překvapený. Kostní morek, který se v něm zformoval v kostlivce, mu dozajista vyrazil víc než jen dech.
Pro divné téma divný fandom :D Bez znalosti druhé knihy moc dávat smysl nebude.
Naznačený kanibalismus, mluvení o kostech a jiné nechutnosti. Pokud znáte fandom, víte o co jde.
Naježila kosti kolem svého hrudního koše jako ostny na svojí ochranu. To jí většinou dávalo pocit bezpečí. Teď jakoby se všechno kolem ní smálo její bezmocnosti. Nebylo horšího zjištění, než že Bůh byl k ničemu. Opravdu jí nevěřil, nebo byl tak naivní? Nebo sám přikázal její smrt?
Měla pocit, že jí mozek vytéká z lebky. Nespala. Nejedla.
Když něco neudělá, skončí i se svými ostny v kremační peci. Nezbude z nic, než popel.
Byla dcera Devátého domu! Neskočí jako zvíře chycené do pasti.
Když proti svému nepříteli nemůže použít jeho kosti... použije svoje. Podá mu je na talíři s úsměvem.
Ať si tu nové fandomy nezakládá jen Tenny.
Další zprávu našla v kapse hábitu krátce po snídani. Opatrně papírek rozložila.
Oprav si ty líčidla!
Otočila ho.
(A hlavně s nikým nemluv)
Odfrkla si. Tohle četla od rána zatím jen asi padesátkrát. Zapadla do nejbližší koupelny. I v poloslepém zrcadle viděla, že má barvu rozpraskanou jak stoletou omítku, nejspíš od snídaně. Jenže to by musela jíst polévku brčkem. Rychle líčidlo zase rozetřela do relativně rovnoměrné vrstvy a vyběhla zpátky na chodbu.
"Kde si byla, Gumo?" Harrow nervózně poklepávala nohou: "Na minutu tě pustím z očí…"
"Taky tě mám ráda, můro," zašklebila se Gideon.
Barva se znovu zvrásnila a popraskala.
