Velhartická jízda

Zatímco všichni ostatní trénovali, aby získali ukradené koně zpět, Tomáš se toulal kolem tábora. K Velhartickým lvům se přidal stejně jen proto, aby měl co dělat. Nedávno se totiž nejspíš praštil do hlavy a od té doby si nic nepamatoval. Nevěděl, kdo je, takže si vybral jméno podle obce, kde se probral. Jeho život před tím byla kapitola sama pro sebe, ke které se očividně ještě nedočetl.
Došel ke zbrojnici a uviděl tam ležet meč. Úžasný, dlouhý meč, který nejspíš používal jeden z poražených lupičů. Vtom si vzpomněl, jak se jeho malé dětské ruce kdysi k tomu samému meči natahovaly.

Michal sledoval, jak se Hrubián činil. On sám by s těmi dětmi dávno vytřel podlahu, ale Hrubiánovi jeho pomstu nevymluvíte.
"Dost mu to trvá," poznamenal Tětiva.
"Všiml jsem si," odpověděl Michal a dal koni další jablko s vývarem z muchomůrky. Sice si chtěl koně nechat, ale potřeboval je malátnější, aby jim bylo jedno, kdo na nich jede.
"Už jednoho bude mít!" zvolal nadšeně Tětiva. Když se ale Michal otočil za Hrubiánem, uviděl jen, jak ho podsekává Ondřej.
"Nebude. No nic, chlapi, jde se do útoku!" zavelel Michal a zdvihl meč. Půlka loupežníků se rozběhla směrem k táboru. Ta postradatelnější půlka.

Matěj se plížil lesem. Musel opatrně, jelikož byl k loupežníkům poměrně blízko. Tohle si původně chtěl vzít na starosti Ondřej, ale toho si Bušek zavolal na poradu, že ho prý bude potřebovat jako pomocníka. Matěje už trochu štvalo, že Ondřej slízne všechnu smetanu. Pak ale uslyšel hlasy.
"Dobře jsi nám pomohl," podal vůdce lapků hlídači koní měšec. "Už mám vlastní jízdu, teď se mi nikdo nevyrovná."
V tu chvíli tasil a hlídače koní podťal.
"Zrádci a jidášové si nic jiného nezaslouží!" pronesl loupeživý rytíř a odkráčel. Lapkové ho následovali. Matěj se podíval na váček ležící na zemi. Přetékal kočičím zlatem.

"Nejdřív jsem Velhartickou jízdu rozdělil, protože nebylo dost koní..." seděl zamyšleně Bušek. "Teď už nemáme koně žádné. To je život bez rukávů..."
"Budeme muset ty jezdce převychovat na pěšáky..." prohlásil Jan. "Jen to musíme udělat uctivě, aby se neurazili."
"Horší je to, že teď koně mají loupežníci," pronesl ponuře Ondřej. "Sice obětovali půlku členů jako vějičku, ale s koňmi jsou dvakrát tak nebezpeční."
"Už vím, kde je hlídač koní!" přihnal se Matěj. "Loupežníci ho získali váčkem peněz, on se k nim prostě přidal, a ještě jim ty koně pomohl odvést."
"Takže měli vše vymyšlené dopředu!" pochopil Bušek. "Úplně nás převezli!"

Ondřej vykryl několik úderů a tomu poslednímu se vyhnul. Lupič mu neškodně promáchl mečem před obličejem a zůstal nekrytý. Ondra toho využil a sekl lapku přes rameno. Ten přemožený bolestí poklekl, načež ho Ondřej dorazil ránou hlavicí.
Rozhlédl se, jestli nějaký jeho druh nepotřebuje pomoc v boji. Zjistil, že lupiči jsou v překvapivé početní nevýhodě, takže už si polovina Velhartických lvů v klidu váže obvazy, čistí rány vývarem z babského ucha a ta druhá polovina zadupává zbytek nepřátel do země.
"Myslel jsem, že jich je víc," vydechl Matěj.
"Bylo jich víc," prohlásil Ondřej a zadíval se k vyprázdněné koňské ohradě.

Hrubián zaútočil na Matěje. Ten úder vykryl a začal se s nepřítelem přetlačovat. V tom měl lapka velkou výhodu, protože byl mnohem silnější.
"A mám tě!" zařval, ale uvědomil si, že něco je špatně. Stál proti němu totiž jen jeden oponent, druhý se někam ztratil. Než se stihl ohlédnout, Ondřej mu podťal hrdlo ze slepého bodu, kam Hrubián kvůli obvazu na hlavě neviděl.
Ondřej s Matějem se jako jeden muž otočili a vyběhli varovat ostatní do tábora, následováni rozohněnými lapky.
***
Strhla se mela. Každý s někým šermoval, vzrostlí chlapi se prohazovali plachtami stanů, jako by to byla okna. Boj vrcholil.

Ondřej s Matějem couvali a kryli se před Hrubiánovými ranami. I když mu občas zkusili seknout po rukách, nikdy na něj nemohli dosáhnout bez rizika, že jim vzápětí usekne hlavu.
"Máme štěstí," prohlásil Ondřej. "Ostatní lapkové ho poslechli a opravdu mu nepomáhají."
"Jenže my se s ním musíme nějak vypořádat a zavolat si na zbytek posily." odpověděl Matěj. "Kde je sakra ten hlídač koní?"
"To neřeš. A dělej větší odsuny, musíme se přiblížit k tábořišti, abychom pak nemuseli utíkat daleko, až ho sundáme."
"Ale jak?"
"Dám ti nápovědu. Co má na mé straně a na tvojí ne."
"Obvaz!" pochopil Matěj.

Ondřej s Matějem vzali meče a vyšli ze stanu.
"Při dnešním cvičení budeme běhat po kolena v řece," prohlásil Matěj. "Posilní nám to nohy. Pojď, obudíme zbytek jednotky."
"Hele, jízda už je vzhůru," šťouchl ho Ondřej. "Už krmí koně. Pojďme se zeptat, kdy bude snídaně."
Když ale přišli k ohradě, zjistili, že koně motají nohama a jsou obecně hodně malátní. Horší bylo, že jablka jim nedávali přátelští jezdci, ale banda lapků.
"Nechte mi je oba!" zařval Hrubián a vytáhl největší meč, který Ondra kdy viděl.
"Zatraceně!" ulevil si Matěj a tasil meč. Ondřej udělal to samé a zaujal obranný postoj.

Banda lupičů seděla roztroušená po vesnici. Sice ji vypálili už před měsíci a nic v ní nezbylo, ale stále sloužila jako místo na srazy.
"Našel jsem tábor těch otrapů, co na nás vymysleli nedávno léčku," prohlásil Tětiva.
"Je tam i ten skrček, kvůli kterýmu musím nosit tohle?" ukázal Hrubián na pásku, kterou měl ovázanou přes oko.
"Je, předcvičuje tam ostatním nemehlům."
"Tak mi, pane, už prosím vás dejte ten obrovský meč ze zbrojnice. Já toho zpanošilého parchanta rozseknu v půli."
"Jestli cvičí, je dobrý nápad se jich zbavit, než se začnou zlepšovat. Zaútočíme za úsvitu," prohlásil vůdce Michal z Chotěšova.

https://qph.cf2.quoracdn.net/main-qimg-40404a6f256cd8f919428f0cb7225e92…
https://i.pinimg.com/originals/6c/75/e2/6c75e2668605a528109bd3b6a20c6e3…
https://i.ytimg.com/vi/BR5cclMCJr8/maxresdefault.jpg
https://www.thearma.org/essays/newstancepics/Ars.jpg