Ze života nutrie

Pro všechny:
Bohužel se musíme rozloučit, tak snad vám nebudu chybět. Zažil jsem v nemocnici spoustu věcí, od těch příjemných až po ty nepříjemné. Zkusil jsem spoustu věcí, udělat kemp - nedopadl, dělat osvětu, a pracovat v nemocnici. Kdyby nebylo první nehody se špatnou stravu, nezkusím pravděpodobně spoustu věcí, a to by mě u některých mrzelo. Kempy nechám asi někomu jinému, ale na osvěty nás můžete volat dál. Děkuji všem, kteří mě poslouchali, a zodpovědně k mým radám přistupovali. Musím se ale k něčemu přiznat. Většina z vás by to nepoznala, ale nemám to vystudované. A zbytek je historie. Díky všem.

"Měl jste v rodině podporu?"
"Ano, táta žije zdravě."
"Jak moc?"
"Cvičí, je to takový biootec."
"Tak je to váš vlastní, tak je to biootec ne?"
"To doufám, ale jí maso, vejce, jogurty, ovoce atd. jenom v bio kvalitě. Prý je to zdravější a má více bílkovin."
"Moudrý muž, a jedl tak vždy, je třeba z vesnice?"
"Ne, z města, ale po tom co jednou z kuřecího za 70 korun za kilo dostal salmonelózu, i když bylo dobře připravené, zkusil biomaso a pak se do toho zbláznil."
"Tak aspoň máte podporu. Nenutím vás do toho, ale klidně biostravu můžete zařadit."

U topolu nad jezerem
spala nutrie pod večerem
a na topole podél skal
zblázněný pacient zašeptal
Nejsem při plném vědomí
měl bych zpytovat svědomí
A tak lékař nemeškal
dokumenty potěžkal
Blázinec měl plno
to mi řekni srno
jak mám umístit pacienty bláznivé
psychiatrie má bázlivé
Pane, co tu básníte ze spaní?
Být básníkem je mé poslání
A ty mi to nutrie nezkazíš
Ničím mě nenakazíš
Zvadlým salátem mě nepotěšíš
naštvaného mě neutěšíš
ty tvoje pokusy marnivé
tvoří z vtipálků bázlivé
A tak skončil příběh nutrie
s zjištěním, že nic old spice nepřebije
Nutrie měla nadání
a říkala to ze spaní.

"Je srdce párový orgán?"
" U lidí ne. Máme jedno srdce, ale to má spoustu částí."
"A co kuře? Maminka kupuje srdíčka a jich je moc."
"No ony jsou dost malé, a kuře by s dvěma takovými nemohlo žít. Takže tam taky ne."
"A je nějaké zvíře nebo člověk co má dvě srdce?"
"Zvíře možná, ale člověk se dvěma srdci není, nemůže se narodit."
"Víte o tom něco víc?"
"Ne, není to můj obor úplně. Znám pouze základy."
"A co si myslíte děti, že je párový orgán?"
"Plíce?"
"Ano, ty jsou velice důležité, proto je máme dvě. Díky za pozornost, děti."

"Co to je za útvar?"
"To je soutok, dvou řek."
"Hele bobr!"
"To je nutrie, ty bobře."
"Maminko, bobl, můžu si ho pohladit?"
"Opovaž se, jinak tě přerazím. Utopíš se, plavat neumíš."
"Může se nutrie krmit?"
"No, ne, ale nakrmí se sama, jestli to děcko se přiblíží soutoku."
"Mamii, auuu, voda studí a bobl žele."
"Co jsem říkala, pojď, zmaluju ti prdel namodro."
"To děcko neumí plavat, skáčem za ním."
Vytáhli jsme dítě, živé, na břeh a maminka nám poděkovala.
Co se dělo dál, nebudu ani vysvětlovat, výchova, výprask, a nikdy jsme je u soutoku
neviděli. Nutrie byly jen rády.

"Děkuji, ten kuřecí steak byl dobrý. Jaké víno se k němu hodí?"
"Doporučuji rulandské modré, výběr z hroznů."
"Tak si ho dáme dvakrát, že?"
"Joo, pak si můžete ty hrozny vybrat zpátky."
"Možná bude rozumnější, aby si pán už nedával, denně se nám tu stávají nehody."
"Dobře, zaplatíme, a půjdeme."¨
"Joo, půjdeme do dalšího sklípku. A dáme výběr hroznů."
"Opravdu raději půjdeme."
"Mami ne, nechej měěěěěě. Jirka koupil to víno."
"To jste přehnal teda. Celou dobu jste nepil a zvládl jste to."
"Andrej zdražil víno! Jdeme si stěžovat."
"Odvezu vás domů, dle obličeje tu brzy bude výběr hroznů. A byl."

Malý chlapeček, jmenoval se Oziáš, neposlouchal maminku. Maminka mu říkala, aby si čistil zoubky, ale on si usmyslel, že se na to vykašle, protože kamarád má taky žluté zuby. Když si malý Oziášek všiml, že mu zoubky začínají černat, lekl se, a běžel k mamince. Maminka rozhodla, že musí teď hned za zubařkou. Paní zubařka se podívala, a pronesla: Chlapečku, dříve si si zoubky nečistil, tak teď ti je vyčistím já.
Oziášek řval, plakal, cukal se, ale nebylo mu to nic platné. Po dlouhé době paní zubařka přestala. Řekla, že vyčistit to nejde, a bude mu muset všechny zoubky vytrhat.

"Boženo, ten debil to zase zpackal, pojď mi pomoct."
"Paní, je vám něco?"
"Uhoď ho, nemá kamarády. Nepostaví se za něj, a nepřijdou na nás."
"Paní, mlátíte do mikrovlnky."
"Ten plasťák se v ní točí."
"O čem mluvíte?"
"Tady máš, patlale!" udeřila paní mikrovlnku znovu.
"Doktore, volejte blázinec."
"Ty dřevo, dostaneš flákanec!" shodila paní konvici.
"Stůjte, budete hospitalizována na psychiatrii."
"Co mi uděláš, když tu nemáš žádné kamarády?"
"Kamarádů si zavolám kolik chci. Pojďte mi pomoct!"
"Au, doktoři i nutrie skončí v zoo! Takovou ostudu nepřežijete!"
"Zatím jste si ostudu udělala vy."
"Všechny vás zažaluji! Pak nebudete mít žádné kamarády!"

"Dobrý, můžete přítelovi vysvětlit zdravou stravu? Sama na to nestačím."
"Kde to sem?"
"Nutriční ordinace."
"No jo, vrána k vráně sedá, nutrie."
"Pane, co jíte?"
"K snídani vepřového giganta s chlebem, svačím rohlík se salámem, obědvám kebab nebo burger, večeřím vepřové s bramborem."
"No, nezdravé to je. Zkusil bych postupně přecházet."
"Co to je?"
"Pufovaná rýže, kukuřičné slupky, svačím to už léta. Jak myslíte že bych vypadal?"
"Dobře?"
"Lásko, prosím, když o tom nic nevíš, nemluv o tom. Taky nic nevím o metalu."
"No tak to zkusím. Ale nebudu jíst žrádlo pro slepice, to mysli."
"No vidíte že to jde!"

"Dobrý den, já sem přišla na praxe."
"Dobrý, pokyny jste četla?"
"Ne, něco je špatně?"
"Uvidíte, tak pojďte."
"Dobrý slečno, nakrájejte nám prosím maso."
"Jasně, není problém."
"Ví ta, co je pracovní obuv?"
"Asi neví, ale hned na to přijde."
"Au, co tu máte za podlahy?"
"Naprosto normální, máte jenom nesprávnou obuv."
"Stály deset tisíc!"
"Ale pracovní boty nemají mít podpatek, ale pevnou rovnou podrážku. A opatrně na ten džbán, ať nespadne."
"Ahhhh, vy debilové, nemůžete tu vodu dát jinam? Ty šaty jsou bílé a stály dvacet tisíc."
"Takže, zítra si vezměte tenisky a kalhoty s topem. Nebudete pak politá."