Vratislaveida

Přilbáč zaútočil podle a nečekaně. Vůbec mu nevadilo, že od protivníka stál skoro dva metry. Vrhl se kupředu velmi dlouhým a hlubokým výpadem, čímž překonal většinu vzdálenosti. Ohnal se Vratislavovi po noze, a v průběhu seku ještě pustil meč pravou rukou, takže ho držel jen za hlavici. Bez problémů tak dosáhl na nepřipraveného Vratislava, který ještě viděl rudě a nestihl uhnout. Ten se skácel k zemi jako hruška a chytl se za kotník.
"No, ještě se tam poškrab, to ti pomůže," ušklíbl se zloduch.
Salvátor stihl vytasit meč a uskočit. Vypadalo to, že se s nepřítelem bude muset vypořádat sám.

Vratislav se Salvátorem a bratrem Pěvcem vyběhli před klášter, kde je uvítala hromada hořících došků a maskovaný muž. Hlavu mu zakrývala robustní přilba, v rukou třímal meč.
"Takhle se setkáte s mnichem, když nemáte povolení vstupu do kláštera," pronesl maskovaný muž temným hlasem, který ještě víc zkreslovala přilba. "Myslel jsem, že se k tobě, Pěvče, nedostanu. Už jsem si chtěl vyholit hlavu na vajíčko, jak to nosí většina mnichů, a vplížit se ti do cely, ale tohle je mnohem lepší nápad."
"Tobě přijde jako dobrý nápad vypálit klášter???" nakrkl se Vratislav.
"Lepší než si myslíš!" zachechtal se přilbák a zaútočil.

"Dobrý den, vy jste bratr Pěvec, že? Našel jsem velmi zajímavou listinu s vaší značkou!" rozrazil dveře cely kláštera Vratislav, následovaný Salvátorem.
"Tu o Svatopluku Krlci, že?" zvedl se z lože mnich. "Ani nebudu zapírat. Napsal jsem ji, přestože to byly samé lži. Dostal jsem za to váček grošů. Urozený pán by se pro takový ani neohnul, ale mnoha sirotkům by změnil život. A když vytáhnete bližního svého z nouze, stojí za to zhřešit, nemyslíte?"
"Skvěle, tak nám to ještě zopakujete před králem a bude pokoj!" nadchl se Vráťa.
"Bůhví jestli!" zavrčel Salvátor. "Cítím dým, a určitě nejde ze svíček!"

"Kam jedeš, Salvátore?" zeptal se Lucius Benátský. "Musíš mě ještě doučovat český jazyk! Stále si pletu botu s robotou a rádce se zrádcem. Za to mi král pěkně vyndal. Nebo vynadal?"
"Vynadal. Dnes ale bohužel ruším všechny plány, protože..."
"Á, ty jsi tady, Salvátore!" vynořil se z poza rohu draze ustrojený muž. "Neměli jsme mít dneska touhle dobou lekci?"
"Zdravím tě, Bocaccio!" uvítal učitele šermu Lucius. "Syn se tváří, že musí odjet."
"Ano. Král mi přikázal, abych doprovodil do jednoho kláštera jakéhosi Krlce. Prý si připravuje obhajobu."
"Snad nemyslíš TOHO Krlce!" nadzvedl se ze židle Lucius. "Toho, co vyšetřuji já!"

Maskovaný muž vyskočil na koně a uháněl od kláštera. Ta helma ho už vážně štvala. Byla to úplná vykopávka, nepohodlná, trochu rezavá a podivně páchla. Byl rád, že si ji už mohl strhnout. Alespoň mu dobře zakryla obličej a zvládl na ni svést svou špatnou češtinu. Už tak mu dalo pořádnou práci se naučit vyslovit Krlec. Ti Češi mají hrozně složitá jména.
Pak začal plánovat. Mnich prý bude mít listinu hotovou do tří dnů. Pak ji stačí dostat do dvorního archivu a později ji králi podstrčit. Karel samozřejmě potrestá Krlce a jeho majetek časem skončí v rukou rádců a družiny.

Byla temná noc. Měsíc se schovával za mraky a jediné světlo v okolí vycházelo z dohořívající svíčky na mnichově stole.
"Stejně nechápu, jak mám popsat toho vašeho Krlce. Tvrdíte, že ho mám líčit jako provdaného. Ale muži se žení, nevdávají," podotkl mnich.
"Vy špatně slyšíte, že?" pronesl zvláštní muž, jehož obličej zakrývala starodávná přilba.
"Máte pravdu, nejspíš jsem se přeslechl. Řekl jste prodaného? Ale to by dávalo ještě menší smysl."
"Jaký je muž, co spáchá zradu?"
"Aha! Proradného! Vy vážně musíte líp vyslovovat..."
"To je helmou. A nezapomeňte, jsem jednatelem skupiny mocných mužů. Pokud nás zkusíte usvědčit, zbavíme se vás."

"Kdo takovou pitomost napsal?" zamračil se Vratislav.
"Mně ta listina přijde celkem přesvědčivá..." zamyslel se Salvátor.
"Protože nevíš, jak je samotný Krlcov nebojeschopný. Ten by tkalcovskou tvrz nedobyl ani za sto let."
"Asi máš pravdu. A jestli tě zajímá, kdo to všechno napsal, tak máš smůlu. Podpis chybí."
"To mě ani nepřekvapuje. Já sám bych se takovou lež styděl podepsat. Když někdo píše, tak jeho prolhanost nezná mezí, ale kdyby to měl zopakovat nahlas, z očí do očí..."
"Nejspíš to psal mnich. Ti se nepodepisují. Hele, tady nechal značku, skřivánka."
"Nu vida, tak já ho najdu a donutím ho zpívat."

"Vskutku strašné věci dějí se v zemích českých, šlechta vede války a rabuje beztrestně. Nejhorší z nejhorších, Svatopluk Krlec, napadl během nejsvětějších svátků velikonočních sousední území, právoplatně náležící pánům z Tkalcova. Obsadil jejich hrad, dědice otrávil. Aby se vyhnul podezření z jeho vraždy a svůj územní zisk ospravedlnil, pod hrozbou násilí donutil Jiřinu z Tkalcova k sňatku. Tímto ohavným činem si zajistil beztrestnost. Pokud takové bezpráví bude nadále tolerováno, nebudou již Čechy bezpečné nikdy a pro nikoho. Bůh žehnej, aby zakročil schopný a spravedlivý král, učinil těmto zvěrstvům konec a znovu nastolil mír v mocenskými boji zpustošené zemi české, amen."

"Takže, kterou listinu potřebuješ?" otevřel Salvátor dveře bibliotéky.
"O tom, jak pan Krlec získal Tkalcov," zamyslel se Vratislav.
"Ta bude nejspíš pod téčkem nebo káčkem..." hrábl Salvátor do regálu a začal číst. "Kterak nechal pán z Tlupova své tchýni jazyk řezat... To nebude ono. Jak trestat nepoctivé tkalce... Od Tk tady už nic není a Kr ani nebylo na seznamu. Je v té listině toho víc?"
"Možná zkus najít něco o svatbách."
"Svateb je tu spousta... Počkej, tohle bude ono: Co zakrývá svatba Svatopluka Krlce... Ty vyšetřuješ vlastního otce? Není to střet zájmů?"
"Kašli na zájmy a přečti to celé!"

"Jistě, Vaše Veličenstvo," odpověděl hlas z vedlejší místnosti a vynořila se známá tvář.
"Proč máš předloktí v obvazu?" zamhouřil oči král Karel.
"Ehm, pořezal jsem se o rozbité sklo."
"V tom případě ti přeji rychlé zahojení. Nicméně, teď provedeš tady Vratislava Krlce sklepením do bibliotéky, ukážeš a přečteš mu všechny listiny, které ho budou zajímat a pohlídáš, aby nic nepoškodil nebo nevzal. A ne že uslyším téct víno proudem. Vše jasné?"
"Zajisté."

"To tady máte tak tenké zdi, že by bylo slyšet i tekoucí víno?" prohodil Vratislav při sestupu do sklepení.
"Tenké nejsou, ale ozvěna je ve sklepě strašně silná."