Minecraft

Sam a Steve se sejdou v hospodě.
Sam je ten v zeleném tričku, Steve ten v tyrkysovém, jinak jsou to podobně hranatí drsní hoši.
„Ti zombíci mi dávaj pořádně zabrat, to ti řeknu,“ stěžuje si Steve.
„Hmm,“ nereaguje na to příliš Sam a radši si přihne piva.
„Nebo ti syčáci, nevěřil bys, co mi provedli včera – ale počkej, jak to teda řešíš ty, jak se těm zatraceným příšerám bráníš?“
„Já to řešit nemusím, já jsem Sam a Sam Ain't Minecraft! Já jsem svobodný software, můžu si dělat, co se mi zlíbí, a dokud si ty příšery nenainstaluju, nemůžou na mě.“

Padla tma ale byl ještě pořád příliš daleko od domova.Co bude dělat? Nepřežije sám noc pod hvězdami. Zkusil najít pár ovcí na vlnu, ale nikde v dohledu žádné nebyly.
Vytáhl lopatu a začal kopat snažíce se ignorovat podivné zvuky, které se ozývaly všude okolo.
Práce mu zaměstnalo tělo, zatímco hlavu naplnily vzpomínky na tichý syčivý zvuk, který se rozléhal nocí. Tehdy ještě byli dva, tehdy se noci nebáli.
Od té noci si hlídal čas, protože hrůza z tichého sykotu a hlasitého výbuchu, který následoval, ho neopouštěla.
Když mu došlo, že syčivý zvuk nepatří do minulosti, pokusil se ještě utéct.

Statečně odolávala. Pokaždé, když jí položil tu neustále omílanou otázku, řekla ne. Pokaždé. Nikdy se nechtěla ani podívat, skutečně se poctivě snažila zůstat u své knihy, svého rozkoukaného dokumentu, u mytí nádobí nebo vaření.
Jednou si řekla, že by mohla udělat výjimku. Jen nakouknout. Jedním očkem, přimhouřeným, aby se to náhodou nezvrtlo. Nakonec nevydržela. Nakoukla.
Vlastně to bylo docela zajímavé. Příště už měla otevřené obě oči. Pak se dokonce dívala dobrovolně. Nevyhledávala to, to si myslet nesmíte. Na takové věci ona nebyla. Rozhodně něco podobného nechtěla zkoušet!
Vydrželo jí to jen do prvního kopnutí, pak už ji od Minecraftu nedostali.