Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Frances sledovala dalekohledem vzdálenou siluetu silnější fregaty. Rozkazy velely zůstat na dohled konvoji. Chránit ho. Nepočítaly s protivníkem prahnoucím po pomstě. Nemohli se však Hermine postavit na místě. Ne pokud nechtěla dál hrát nekonečnou hru na kočku a na myš v nevýhodném postavení. Neviděla jinou možnost. Nejlépe konvoj ochrání, když ho opustí. Odvede Hermine pryč. Bertrand zaslepený mstou se chytí na vějičku. Staré, rozeschlé bárky pro něj nic neznamenaly. Až padne tma, změní pravidla hry. Kořist se změní v lovce. S trochou štěstí se s konvojem znovu shledají na předem daných souřadnicích. Nejpozději v přístavu. S trochou štěstí nedělá chybu.
„Nech těch zatracejch báchorek. Děsíš kluka,“ utrhl se na Hawkinse dělmistr Robson a naklonil se přes stůl k Tobymu. „Neposlouchej ho. Jak znám kapitána, už má určitě nějakej plán. A až toho parchanta dostaneme, přijdeme si na svý. Už jsi někdy viděl zlatou guineu?“ Toby zaraženě zavrtěl hlavou. Nos si utřel do rukávu. Guinea byla v jeho očích i představách něco zcela nedosažitelného. Patřila víc do říše pohádek než do skutečného světa. „Budou z nás boháči.“ „Dovopravdy?“ zeptal se Toby trochu nedůvěřivě, ale oči se mu zaleskly. Robson přikývl. Že většina chlapů svůj podíl propije za večer v hospodě, neřekl.
Plat řadového námořníka činil v roce 1793 nějakých 11 liber ročně. Námořník první třídy měl roční plat 14 liber. Pro srovnání platy důstojníků byly: podporučík 22,5 liber/rok, poručík 100 liber/rok, kapitán dostával mezi 100 a 336 librami ročně podle toho jak velké lodi velel. S ohledem na to, že se od kapitána očekávalo, že bude dotovat nejen své osobní zásoby potravin a alkoholu (aby měl čím hostit své důstojníky), ale i zásoby střelného prachu a munice nad rámec přídělů a další věci, nebyla to žádná sláva. Námořníci od řadových po důstojníky tak žili především z podílů na kořistném. Za každou zajatou loď jim byla (po různých obstrukcích ze strany úředního šimla) určitá suma. Přesné dělení si nepamatuji, ale mám za to, že to bylo po dvanáctinách (1/12 kapitánovi, 1/12 důstojníkům a tak dále, také šlo něco velení). A nezřídka se stalo, že kořistné vyplacené nebylo. Například proto, že šlo o neutrální loď. Pak mohl kapitán platit pokuty a další výlohy majiteli zajaté lodi. Nebo se to zkrátka jen táhlo, protože úřední šiml je pomalý a zkostnatělý v každém věku. Vyhlídka na kořistné je tak skutečně spíš takovou pohádkou.
Toby je synek chudé pletařky. Frances ho od jeho mámy koupila za pár šilinků spolu s několika páry punčoch. Toliko k jeho povědomí o tom, kolik je vlastně jedna guinea. Kdyby někoho zajímalo, jak to s Tobym bylo, může se podívat sem.
Starý kormidelník Hawkins seděl za stolem, upíjel grog z cínového hrnku a téměř prorocky spustil, až malý Toby vyděšeně hekl: „Věřte mi, tu loď řídí určitě samotnej belezebub nebo kníže pekelnej. Kapitán má pod čepicí a stejně nás našla. A bude nás ta proklatá loď pronásledovat třeba až na samotnej konec světa nebo ještě dál. Protože von si nedá pokoj. Už si vzal jednoho kapitána. Pamatujete? Teď chce i druhýho. Nikdy nás nepřestane pronásledovat. Popluje za náma třeba do horoucích pekel. Dokud kapitána nezabije a potom nás s sebou stáhne až na samotný mořský dno… Nebo dokud kapitán nezabije jeho.“
Prestonova parta na palubě Charlotte odvedla dobrou práci. Konvoj se konečně dal do pohybu. Čtveřice lodí vytrvale ukrajovala míli za mílí hladiny zčeřené západním větrem. Bělavé čupřiny vln laskaly oblé boky pobité mědí. Příď Skřivánka zkrápěla ledová vodní tříšť. Muži a chlapci vyslaní do košů očima vytrvale pátrali v šedomodré dálavě po sebemenší známce přítomnosti silnější fregaty. Dlouhé dny jim však jedinými společníky byli osamělí albatrosi na své nekonečné pouti napříč oceány. Benjamin Milton seděl obkročmo na brámovém ráhně, kam ho vyslal pan Barkley. Nízké zimní slunce nepříjemně oslepovalo. Odvrátil zrak k severnímu obzoru. Pak ji spatřil. Hermine je našla.
Frances pozvala ke stolu kromě svých důstojníků i kapitány vězeňských lodí. Panu Laytonovi bylo jasné, že za tím pozváním je víc než jen zvyk vyžadující od kapitána pohostinnost. „Pánové, máme tady nepřátelskou fregatu a vy se loudáte jak na vyhlídkové plavbě!“ spustila, když ze stolu zmizely pečené ryby i lojový puding. „To je ovšem vaše starost, Doyle,“ protáhl kapitán Grenville. Frances zaměřila pohled na kapitána Slaighta. „Pro příště si Charlotte vymění pozici s Chimérou.“ Slaight nasadil výraz plný nelibosti. „Mně žádnej cucák nebude říkat...“ „Ten cucák ručí za vaši bezpečnost. Je tedy ve vašem zájmu dělat, co ten cucák řekne!“
Drabble utrpělo zkracováním. Kapitáni vězeňských lodí Francesinu skutečnou identitu neznají a tedy v oslovení používám mužský tvar příjmení. Téma beru jako varování, že někdo něco přehnal.
Člun s panem Chapmanem a tesařem Prestonem vyslala k Charlotte nazítří po poledni. Vrátili se až po setmění. Pan Chapman se chmuřil, když za nimi zapadly dveře kapitánovy kajuty. „Je div, že se ten vrak vůbec drží na hladině,“ pronesl, když se na Charlotte zeptala. Preston jeho slova podpořil mnohem nevybíravějším slovníkem. „Dá se s tím něco dělat?“ Preston pokrčil rameny. „Snad bych s chlapci zvládl ucpat to nejhorší…“ V lepším světě by Slaightovi nesvěřili velení ani na říčním člunu. Svět měl však k dokonalosti daleko. Nezbývalo než napravit, co se dá, a doufat, že Charlotte dopluje do nejbližšího přístavu.
Shazovat ze stěžňů jsem nikoho nechtěla, takže jsem padák pojala jako synonymum pro vyhazov z práce/funkce.
Během dopoledne se z neznámé vyklubala velrybářská briga z Harwiche. Frances nechala napnout plachty. Velrybář se pokusil uniknout. Snad se obával, aby ho fregata nepřipravila o nejlepší muže. Snaha vyšla na prázdno. Frances neměla v úmyslu velrybáře obrat. Potřebovala informace. Velrybář však Hermine nepotkal ani neviděl.
***
Večer se posádka sešla na přídi. Už dlouho se palubou nenesl falešný zpěv doprovázený špatně naladěnými skřipkami. Fergus nezpíval. Bafal z dýmky a sledoval cvrkot. Pohledem sklouzl k zádi. Proinnseas stála u brlení. V tmavomodrém kabátě se zlatem na ramenou. Ten výjev mu pořád připadal neskutečný. A přece si uvědomoval, že právě tam patří.
Paradoxy by tam měly být právě dva. Prvním je, že Skřivánek nesebral velrybáři žádné muže. "Obírání" obchodních, velrybářských a jiných plavidel byl také oblíbený způsob, jak vyřešit personální podtlak a nedostatek kvalifikované pracovní síly. Ten druhý paradox je snad zjevný. Proinnseas je irský přepis jména Frances.
Ráno vstala Frances ještě za šera. Na palubě panoval klid. Pozdravila pana Chapmana. Šedivý důstojník pozdrav opětoval. „Charlotte se pořád opožďuje,“ pronesla vážně. Očima sledovala šedivou hladinu oceánu. Obloha na východě bledla. Trojice vězeňských lodí plula roztroušená na mimořádném prostoru. „Celou noc pumpují,“ pokýval hlavou pan Chapman. Slunce se zvolna vylouplo nad obzor. Plachty se zbarvily růžovým nádechem. „Odpoledne vezměte člun a s Prestonem zjistěte, co mají za potíže.“ Jestli se neudrží pohromadě, budou snadný cíl. Odpovědět pan Chapman nestihl. Z ráhnoví se ozvalo zvolání. „Plachta přímo před přídí!“ V prvních paprscích zimního slunce se rýsovala tmavá silueta neznámé plachetnice.
Ranní hlídka trvá od čtyř do osmi ráno. Pohybují se na jižní polokouli, někde okolo čtyřicáté rovnoběžky, je zhruba červenec, takže mají zimu a slunce vychází až těsně před osmou ranní. Preston je na Skřivánkovi lodním tesařem.
První hlídka se překlopila do druhé poloviny. Ticho rušilo skřípění lan a úpění dubového trupu. Fergus zkontroloval konce lan. Z kapsy vytáhl dýmku. Očima padl na Tobyho. Kluk usnul u paty stěžně. Měl by ho vzbudit. Místo toho ho přikryl svou kazajkou.
***
Talíř s nedojedenou večeří se krčil vedle lodního deníku. Frances přecházela po kajutě. Hlava těžkla starostmi. Konvoj svazoval ruce. Jestli je Hermine objeví, nesmí nechat Bertranda vzdát. Pokud zajme on ji... Zaplašila černé myšlenky. Dveře kajuty vrzly. Jones chtěl nabídnout ještě pár topinek. Místo toho sklidil ze stolu. Navzdory neobvyklé hodině připraví čaj. Věděl, že kapitán spát nepůjde.
Na lodi je samota přiznaná pouze kapitánovi. První hlídka trvá od osmi hodin večer do půlnoci.
Mimo seriál Vánoce se mi do seriálu nehodí, takže udělám úkrok k časové linii, kterou jedu v Bingu. Frances se čerstvě vrátila na Skřivánka jako třetí důstojník. Její postavení je ale zatím poměrně nejisté, je ve finanční tísni a navíc má za sebou docela dost nehezké zážitky, které ještě neměla čas ani prostor zpracovat. Tom ví, že není ve "své kůži" a snaží se ji z její ulity vytáhnout...
Vulgární výraz
Frances se snažila upravit si kabát uniformy. Nad stolem se houpala větvička cesmíny. Před sebou měla talíř s nedojedeným švestkovým pudingem a čile kmitala jehlou, když vešel Tom. „Katherine tě zve na Štěpána na oběd,“ oznámil. Frances dokončila steh a zvedla hlavu. „Nejsem zrovna nejpříjemnější společnost,“ ucedila. „Mám vyřídit, že tě rádi uvidí, Fanny.“ Věděla, že to je od Katherine Miltonové pouhá zdvořilost vůči bratrovu příteli. Tom se odmlčel. „Nechceš ten kabát raději odnést ke krejčímu?“ zeptal se. Věnovala mu všeříkající pohled. „Založím tě, jestli...“ „Nejsem kurva, abys mě platil, Tome.“ Nenechá se vydržovat přáteli. Ale pozvání přece jen neodmítne.
Víc vánoční atmosféru z toho asi fakt nevytřískám, Frances je tak trochu (víc) Grinch...
