Skřivánek

Manévr za manévrem odváděl Skřivánek Hermine od konvoje. Z posádek obou fregat byla cítit únava z vleklého boje. Avšak ani jedné se, napáchaným škodám navzdory, nedařilo získat převahu.
„Pane Chapmane, vidíte Chiméru a ostatní?“ zeptala se Frances, když děla na okamžik utichla.
„Ne, madam.“
„Tak nás od ní odveďte.“
Nebude své lidi a svou loď vystavovat dalšímu běsnění pro prchavou vidinu vítězství. Ne když hrají podle Bertrandových pravidel.
„Madam?“
„Slyšel jste dobře, pane Chapmane. Ustoupíme. A budeme prchat.“
Bertrand je bude pronásledovat na samý konec světa. Najde příležitost se mu znovu postavit. Za příznivějších podmínek.
Rozkazy zanikly v tříštění dřeva.

Toby popadl další prachový náboj. Přestože mu srdce bilo jako splašené, rozběhl se zpět k dělům. Oslovil ho kapitán. Nesměl zklamat.
Trup fregaty se otřásal zpětnými rázy. Řev děl připomínal hromobití. Dubové třísky šířily zkázu. Toby se vrhl k zemi. Žaludek se mu obrátil naruby, když spatřil nehybné tělo Michaela Donnellyho.

Zdálo se, že boj nemá konce. Frances s panem Chapmanem dělali téměř nemožné, aby si Skřivánek udržel Hermine od těla.
Její kapitán však nebyl žádný nezkušený zelenáč, ale zatraceně prohnaný mizera.
Dým se na okamžik rozestoupil. Poznala muže na zádi.
Nešlo o konvoj. Ani o Skřivánka.
Tohle bylo osobní.

Vesmírným prostorem poblíž planety Mpumalanga se pohybovala čtveřice vesmírných plavidel.

Na můstku vězeňského frachťáku Chiméra se rozblikala kontrolka přijímače.
„Pane,“ ozval se komunikační důstojník Carden.
„Šifrované vysílání ze Skřivánka. Kontakt s nepřátelskou fregatou. Stáhněte se.“
Kapitán Grenville prstem přejel po límci uniformy.
„Motory na plný výkon!“

Frachťáky značně přesahující obvyklou dobu služby se rozpohybovaly vzduchoprázdnem.

Carden bedlivě sledoval senzory.
„Pane?“ ozval se po chvíli.
„Co tam zase máte, Cardene?“
„Zdá se, že Skřivánkovi je pěkné horko. Neměli bychom...“
„Pane Cardene, jak přesně zněla ta zpráva?“ opáčil kapitán Grenville nedůtklivě.
„Stáhnout se,“ připustil Carden.
„Takže se stáhneme. Boj je starost Doyleové.“

Donnellyho přidělili k osádce Mlátičky Billyho. Robson mu podal vytěrák.
„Víš, co s tím dělat, mladej?“
Strnule přikývl. V zarostlé, týdny neholené tváři měl prázdný výraz.
„Snad tu nebudeš jen do počtu,“ odplivl si Robson.
Donnelly se rozhlédl. U sousedního děla zahlédl Ferguse. Na krátký okamžik se střetli pohledem. Pak se ozval hlas pana Laytona.
„Děla nabít!“
Rozkaz se nesl od úst k ústům. Cupitání bosých nohou plavčíků zaniklo ve všeobecném lomozu.
„Děla vysunout!“
Lafety zarachotily do střílen.
„Pal!“
Děla z obou fregat zahřměla téměř současně. Zčeřenou hladinu zahalil dým.
Skřivánek se otřásl a trup sténal, když ho salva zasáhla.

V přítmí se ozvaly kroky. Stíny se mihla krysa.
Klíč zarachotil v zámku.
„Co to děláte?“ zvedl Donnelly hlavu.
„Potřebuju všechny zdravý ruce. Ber to jako šanci na lepší smrt.“
„A když přežiju?“
Chytal se stébla naděje.
„Neslíbím, že tě neoběsí.“
Dávno nevěřila na zázraky.

Frances vyšla na palubu. Pan Layton jí podal dalekohled. Fragata se blížila. Způsob, jakým byla vedena, jí byl vzdáleně povědomý.
„Připravte děla!“
Nepásla po konvoji. Jejím cílem byl Skřivánek. Měla čtyřicet děl a dychtila ho dostat.
Snad se udrží do tmy. Čekal je dlouhý den a ještě delší noc.
V zázrak, že by zvítězili, nedoufali.

Neznámou plachetnici na obzoru oznámil lodník Bowes během dopolední hlídky.
Po obědě už bylo jisté, že mají tu čest s nepřátelskou fregatou. Hnala se za nimi jako foxhound po čerstvé stopě.
Plán byl prostý. Skřivánek konvoji získá čas na úprk.

Palubou se rozeznělo drnčení bojového poplachu.
Toby měl s ostatními plavčíky nosit prach.
Místo toho se choulil mezi děly. Hlavu si kryl rukama. Němý křik drásal hrdlo.
Kdosi ho popadl za límec.
„Nekřič! Upaluj k prachárně! A nevystrkuj nos.“
Nohy chromé hrůzou. Strnule klopýtal chaosem.

Nebyl jediný, koho zachvátila panika.
Slova vázla panu Pritchardovi v hrdle.
Nebyl připravený čelit smrti.

Po vyplutí z Coraçãu zamířili k východu. Před sebou měli jen nekonečnou rozlohu oceánu a vyhlídku, že pevnou zemi nespatří dřív než na podzim. Do cíle své mrzké pouti doplují snad o Vánocích. Budou-li živly milosrdné.
Přes brlení Charlotte shodili dvě těla zašitá do hamak. Nebyla první.
Nebudou ani poslední.

Po bezmála čtyřech měsících na moři se hrany mezi trestanci z Chiméry a posádkou Skřivánka zdánlivě otupily. Spory se skryly do stínů. Šarvátky ustoupily kradmým pohledům. Přízrak Donnelyho osudu obcházel podpalubím.
Frances to věděla. Poznala poslušnost vykoupenou strachem. Poslušnost bez oddanosti.
Kázeň svázaná drilem, dřinou a důtkami balancovala nad propastí.

Na palubách obou lodí panoval čilý ruch, jaký obvykle provázel nakládání zásob, když se z hlavního stěžně Skřivánka ozvalo volání.
Charlotte a Atlas se blížily k přístavu.

Na stole byly rozložené mapy. Uniformy ve vlhkém parnu dusily. Pot štípal na kůži.
Kapitán Grenville si uvolnil knoflík u vesty.
„Doyle, jestli dobře vidím, vámi navrhovaná trasa je delší.“
„Při vší úctě, Grenville, kolikrát jste obeplul svět?“ opáčila Frances.
Grenville se poškrábal na zátylku. Mezi prsty rozmáčkl veš. K odpovědi se však neměl.
Debata byla u konce. Nikdo jiný námitky nevznesl.
O jednu loď přišli. Udělá všechno pro to, aby byla poslední.

U ostrova Charlotte ani Atlas nenašli. A když se neobjevily ani po nejzazším předem stanoveném datu setkání, zamířil Skřivánek s Chimérou na křídlech pasátu ke Coraçãu. Mohli jen doufat, že ztracené družky nepotkal stejný osud jako nebohou Harpyji.
Že se shledají.

Frances se před návštěvou velitele přístavu sešla s panem Lytonem a lodním hospodářem, aby dali dohromady, jaké zásoby bude potřeba doplnit.
„Musíme sehnat nové slepice,“ utrousila při pohledu na rostoucí seznam.
Pluli zoufale pomalu. Už dobré dva týdny nebyla ke snídani vejce. Poslední ovci porazili před týdnem. Jen koza pořád statečně dávala mléko, takže byla stejného osudu prozatím ušetřena.

Kormidelník vedl Francesin bark k vraku Harpyje tak blízko, jak jen se odvážil. Člun kapitána Grenvilla se držel za nimi.
Preston s rukou na pásce si zbědované torzo prohlížel okem zkušeného tesaře.
„Je to marný. Tu neopravíme ani, abychom ji mohli vzít do vleku.“
„Slyšel jste to, Grenville?“ houkla Frances ke druhému člunu.
„Co navrhujete?“ kapitán Grenville nedokázal potlačit povýšený tón.
„Spálíme ji,“ odpověděla Frances.
„Doyle, vy jste se úplně pomátl!“
„Jsme ve válečném stavu. Chcete, aby padla do rukou nepříteli?“
Těch historek o vracích, které se objevily docela plavbyschopné, už pár slyšela.
Když odplouvali, plameny barvily moře do oranžova.