Tři mušketýři

"Co děláte v mých kasárnách?!" kapitán Jean Armand de Treville se krhavým zrakem přepracovaného muže díval na vysokou postavu v rudém, která se zničeho nic objevila v nekřesťanskou hodinu v jeho kanceláři.
"Přežili jsme. Slíbil jste mi víno."
"Co?"
"Víno. Nebo jste sklerotický?" Kardinál vešel a usadil se v jedniném volném křesle. Trevillově.
"Je šest ráno."
"Ach ano, skvělý postřeh."
Treville byl válečník, věděl, kdy je lepší ustoupit.
"Co pijete?"
"Co máte?"
Kapitán otevřel skřív v rohu a vytáhl láhev.
"Rýnské?"
"Proč ne."
Kardinál tleskl, dovnitř vešel sluha s košem jídla. Položil ho na stůl a odešel.
"Sklenky snad máte..."

"Proč mě nepřekvapuje, pane kapitáne, že vaši muži zásadně nejsou tam, kde by měli být?" kardinál Armand Jean du Plesis vévoda de Richellieu zabodl své oříškové oči do těch arkticky modrých a pak mu prostě vyrval jednu pistoli z ruky.
"A kde jsou vaši gardisté?"zavrčel Treville.
"U krále, kde je jich třeba!"
"A proč tam nejste s nimi?"
"Zachranuji vám krk!"
Richelieu zamířil a vystřelil.
Zasáhl.
Natáhl ruku.
Dostal prach i kule.
"Už mi věříte?"
"Nikdy jsem nepochyboval, že budete lepší voják, než kardinál."
"Urážlivé."
Znova výstřel.
"Pravdivé."
Zásah.
"Když přežijeme, pozvu vás na víno."
"Pozvání přijato."
"Sebevědomý bastarde..."

„Ten vizuál určitě vykomunikujem, outsourcnu to někomu na Bali, ať to má ty správný vajbs. Akorát úplně nefíluju to číslo.“
„Jsme tři...“ pokusil se o vysvětlení René, ale dokonce i jemu ten výlev vyrazil dech.
„Teď jste tři. Tohle je děsně nahajpovanej byznys. V okamžiku, kdy vám budu chtít šérnout logíčko, mi kólnete, že jste přibrali do party nějakýho proaktivního twinka a chcete změnit název.“
„Constance, víš přece, že to spolu táhnem už od vysoké. Vždycky jen my tři.“
„Šůr.“
„Nevěříš? Vytáhni z police toho Kotlera, co tam máš akorát na ozdobu, a já ti odpřisáhnu, že to jméno zůstane.“

To je tak nespravedlivé, pomyslel si d´Artagnan, když se vám povede na poslední chvíli schovat před davem gardistů, a pak vás prozradí blbé slepice.
Odrazil kordem útok gardisty vlevo, propíchl gardistu vpravo, chytil rovnováhu po uklouznutí na slepici a rozhlédl se. Athos se svou přirozenou důstojností stál na kurníku a učebnicově bojoval se třemi protivníky, Aramis uděloval poslední pomazání každému zabitému oponentovi i slepici, Porthos držel v každé ruce jednu nosnici a zuřivými pohyby odháněl útočníky ve snaze dostat se ke svému upadlému kordu.
Jediné pozitivum je, zkonstatoval d´Artagnan mezi výpady, že zítra půjde sehnat pár kousků velice levné drůbeže.

D'Artagnanovi je
a) skoro 20, je to ještě dítě
b) 20
c) 34

Athosovo pravé jméno je
a) nikdo neví
b) Athos
c) Athos de la Fére, každému se tak představuje

Máte-li diskrétní informaci o královně
a) neřeknete to nikomu
b) svěříte se příteli
c) řeknete to své domácí na dvoře, kde to může každý slyšet

Pokud netajíte před světem, že jste hrabě, oblékáte se
a) podle svého stavu
b) jako ostatní mušketýři s důrazem na kvalitní materiál
c) jako bezdomovec

Pokud musíte co nejrychleji donést přívěsky královně
a) prostě je donesete
b) povídáte si s přítelem
c) líbáte se

"Neopeřené ptáče, sotva z venkova přilétlé, potřebovalo by vychování."
"Vy snad mě chcete vychovávat, pane?"
"Kdy si smluvíme lekci? V poledne?"
D'Artagnan pohlédl na soka zpříma, aby dal znát, že nehledá výmluv: "Bohužel, tou dobou nemohu vám posloužit."
"Ve dvě?"
"Pro jistou nepříjemnost budu též zaneprázdněn."
"O čtvrté?"
"Čtvrtou beru," zvolal D'Artagnan. "Nedostavím-li se, vězte, že jsem mrtev."
Cizinec se podivil, ale záhy vyslechl celou historii, jak se našemu hrdinovi přihodilo mít čtvrtý souboj v jednom dni.
"Nebudeme se bít, mladíku. Pokud přežijete odpoledne, dáme si souboj v popíjení portského. Musím slyšet, jak se vám z té šlamastiky podaří dostat."

“Utíkej, Charlesi! Pro lásku Boží! Máš úkol!”
Důstojník se stínem na duši a dopisem v záňadří zmizel v uličkách.
Armand zůstal stát a poslouchal zvuk mnoha přibíhajících nohou.
Vystřelil z pistolí, zahodil je a tasil.
Stopy vykrajují v závějích geometrické obrazce.
Černý mušketýr na bílé pláni.
Povinnost. Přátelství. Precizní pohyby. Postup přesily.
Krev na sněhu přináší osvícení. Tak umírají hrdinové.
Slunovrat!
Adventní zvony.
Krvavá vrána, hostina věčných, neporažené slunce...

Páter dostal list od Jeho Eminence.
Tajemství budou prozrazena. Aliance nebudou uzavřeny.
Válka bude heretiky i Evropu ničit dál.
A ten, kdo neválčí, získá nejvíc.
Přesně tak, jak si přeje kardinál.

„Vítej k mušketýrům, chlapče!“ postarší mušketýr přivítal mladíčka s jemným chmýřím na bradě.
„Je to velká čest, stanout po boku takových legend, jako jste vy,“ rekrut se uklonil trojici kolegů.
„Tady máš uniformu.“
„Červená? Já myslel, že mušketýři nosí modrou.“
„Speciální, pro tebe.“
***
„Je jich tam snad dvacet, co budeme dělat?“ ptal se nováček a klepala se mu kolena.
„Teď přijde řada na tebe a tvoji červenou uniformu,“ odpověděl první
„Jeden na všechny a všichni na jednoho!“ přidal se druhý.
„Směle do nich. My mezitím provedeme takový taktický manévr,“ dokončil třetí.
Sotva trojice zašla za roh, dala se do běhu.

„Ne, tohle po mně po tom všem nikdo žádat nemůže. Nemám dost sil k takovému aktu,“ pravil hlasem tichým, avšak pevným, mladý mušketýr.
„Na mne nehleďte. Víte, že bych za každého z vás ochotně život položil, ale tohle po mně nechtějte,“ zavrtěl hlavou odmítavě Athos.
„Uhmmm…“ málem se udávil svou porcí kuřete dobře živený Porthos. Když si notně zavdal ze džbánku s vínem a byl zase schopen vypravit kloudného slova, zasmušile se podíval na své druhy, řka: „Ode mě by to nemělo cenu.“
„Tolikerých výmluv máte! Tedy půjdu a pomodlím se za nás všechny já sám,“ pravil roztrpčeně pohledný Aramis.