The Unwritten

“Před nedávnem jste tvrdil, že fanfiction je přechodná záležitost. Teď se vydává v časopisech!”
“Jsou to jen cyklostylované fanziny, Pulmanne. Mají sotva několik stovek čtenářů.”
“A jak myslíte, že začínal komiks, vy blázne - a kde je teď? Navíc mezi nimi roste počet ženských autorek. Krajně nebezpečné! Naše společnost musí zakročit dřív, než se to vymkne z ruky!”
“Jak?”
“Zaútočte na samu podstatu psaní. Namluvte jim, že jedna z jeho esenciálních ingrediencí, řekněme, hm… vcítění se autora do postavy, je opovrženíhodná. Najměte autora vhodné parodie. Dejte tomu jevu směšné jméno. Vyšlete přednášející na cony. To by bylo, abychom tomu nezakroutili krkem.”

Ty, kterýs napsal svůj první čtivý příběh, ty, která jsi zaujala svým vyprávěním, dej si pozor. Sledují tě. Čím více čtenářů získáš, čím více posluchačů zasáhneš, tím pozorněji se na tebe upře jejich oko. Neboť záleží jen na příbězích. Jimi se svět tvoří, mění a boří.
Až tvůj příběh dosáhne dostatečného vlivu, až se dotkne mnoha srdcí, navštíví tě. Nabídnou ti, abys vstoupil do jejich služeb. Abys vyprávění přizpůsobila jejich obrazu, pomohla jim v přetváření světa.
Když odmítneš, zničí tě. Protože mocný příběh, ponechaný sám sobě, by se mohl jednou postavit proti nim.
Proč myslíš, že tolik básníků zemřelo mladých?

Tom Taylor to zažil už několikrát, ale nikdy ne tak silně jako u Paní Dallowayové, kterou mu otec vrazil do rukou v sedmnácti. Ten pocit literárního déjà vu, jako by některé věty uměl odjakživa nazpaměť. Olověné kruhy... Od dětství přece v Londýně se zatajeným dechem čekal, až jím prolnou.
Chlapec se vznáší ve vlažné vodě deprivačního boxu. Je v absolutní tmě, na tváři má kyslíkovou masku, v žíle jehlu s opiátem, který ho udržuje na hranici snu a bdění. Vnímá šumění vlastní krve v uších a hlas, který miluje a nenávidí: “...se rozplývaly ve vzduchu.”
Wilson Taylor vytváří Chodce příběhy.

Na záložkách otcových bestsellerů pro děti pokaždé stálo, že postava Tommyho, fenomenálního kouzelnického chlapce, je založena na skutečném synu autora. Tom Taylor si tím byl ale čím dál méně jistý. Ano, Tommy byl fakticky o pár let “mladší”, otec začal první knihu psát, když bylo Tomovi sedm. Tom Taylor ale podvědomě cítil, že otec postavu malého čaroděje nosil v hlavě mnohem dříve, než počal svého skutečného syna. Ano, Tommy byl Tomovi fyzicky podobný, ale tím veškerá inspirace realitou končila. Byl chytřejší než Tom, byl odvážnější než Tom... V den, kdy se Tom přistihl, že Tommyho sám napodobuje, ho začal nenávidět.