Marvel Comics

Probíhala bitva o New York. Thor se oháněl kladivem a srážel mimozemšťany, když si všiml svého adoptovaného bratra. "Loki!"

Jmenovaný se na něj otočil. "Thore! Jdeš právě včas, abys viděl Midgard padnout! Zanedlouho mi bude tenhle svět říkat pane!"

"Nedělej to!"

"Kdo mě zastaví? Tu směšnou bandu, co si říkají obránci, jsem rozdělil. Jsou směšní a nedokáží se shodnout. Tady budu vládcem, jak mi bylo souzeno!"

"Lidé nechtějí jednoho vládce. Tady se o vládu dělí. Přesně jak otec vždycky říkal, rozděl se a panuj!"

"Vážně? To "se" mi asi uniklo," ušklíbl se loki a plynulým pohybem přesekl útočícího vojáka vejpůl.

"Vlastní sestra," zahřímal Thor: "mi vyrvala oko. Jen mi tím pomohla k větší síle."
Odin před něj přisunul pivo: "Něco ztratíš, něco získáš. Jako jsem já obětoval oko za moudrost."
"Démoni," pokrčil rameny Strange.
"Apocalypse mě nakazil technovirem, abych se v budoucnosti nestal spasitelem lidstva... Klon mého vnuka z minulosti..." Dál nikdo neposlouchal. Cablovy historky většinou nedávaly smysl.
"Měla jsem nehodu, přišla o oko, stala se královnou mutantů," ušklíbla se Callisto: "A co ty, Fury?"
"Někomu jsem věřil, a to se mi vymstilo."
Uznale zamručeli.
Fury si oddechl. Pravdu smí znát jen on, Carol, a jeden kocour s ostrými drápky.

Tony Stark stál v domě Doctora Strange v New Yorku a prohlížel si iluzivní obraz kamenů nekonečna. Vedle něj přešlapoval nervózní Bruce Banner a kousek od nich postávali s vážnými výrazy ti čarodějové. Vypadalo to zle, ale Tony si nebyl jistý, jestli to doopravdy bylo tak špatné, jak říkali. Podle toho, co slyšel, byl Thanos fialový obr, který pracoval převážně sám. Nebojovali snad i s horšími?

Svolá ostatní Avengery a společně ho sundají, jako to vždycky bylo. Když se dali dohromady poprvé, porazili boha! Budou to všichni na jednoho. Na jednoho a možná pár dalších. Co by se mohlo pokazit?

Wakandským pralesem zní zoufalé “KUR*AUŽ!”
V odpověď se ozývá veselý mekot.
Koza jménem Trol stojí na kameni uprostřed jezírka a vypadá spokojeně. Bucky je se zbytkem stáda na břehu. Spokojen není.
“Že pro tebe dojdu?”
"..."
“Mazej do chlívka!”
"..."
“Nenávidím tě.”
"..."
“Jen počkej!”
Odhodlaně vstupuje Bucky do jezírka. Je studené. Nevoní nejlépe.
Proč já vlastně nejsem třeba tesařem..?
Trol seskočí z kamene a pilnou čubičkou se vydává k opačnému břehu.
“To si děláš...”
V ten moment kolem proplouvá zbytek stáda sebevědomých wakandských koz.
“... srandu.”
Takhle nějak to musí vypadat, když má člověk děti.
Kristepane.
“A dneska jdete všichni spát bez večeře!”

Genocida je mnohem těžší, než by se mohlo zdát. Ne kvůli morálce, chápete, s tím jsem nikdy problém neměl. Ale sehnat ochotnou armádu, všechno to logisticky vyřídit, aby to opravdu byla půlka obyvatel a třeba ne třetina, to je vyloženě noční můra. A tu armádu musíte přesouvat, je to pomalé až běda.
Ale s rukavicí stačilo jediné lusknutí prsty, jeden úkon a všichni byli pryč. Přesně polovina zmizela v prachu. Vesmír konečně v rovnováze.
Zasloužený důchod a odpočinek, pocit dobře odvedené práce. Vše tak, jak má být.

Popravdě nechápu, proč si to ti Terrané a jim podobní berou tak osobně.

Větší rozlišení tady, klik a go!
Edit:
POKRAČOVÁNÍ tu

„Která z vás,“ zvedl Tony v prstech vlásenku: „nechává všude povalovat tyhle věci? Před chvílí mi jedna vyzkratovala brnění!“

„Mě vlasy drží magií.“ povzdechla si Wanda.

„Nenosím je, nefungovala by mi přilba!“ houkla Carol.

Shuri zatahala za jednu sponku v účesu: „Bez hesla se nehnou.“

„Za ztracenou vlásenku nás v Red Roomu ostříhali na ježka. Mám je všechny do teď.“ Nikdo se neodvážil hádat, jestli Natasha mluví pravdu.

Než stihl Tony cokoli dodat, vstoupil do místnosti Bucky, vlasy zapletené do komplikované změti copánků. Ježily se vlásenkami.

„Může mi někdo říct,“ hlesl: „kdo je to Pinterest a jak ho můžu zabít?“

Loki spokojeně kráčel lesem s pytlem přes rameno, než dorazil ke kusu velké šedé skály. Sundal pytel a zaťukal na kámen. Po chvíli čekání se skála rozestoupila a ven vykoukl kus hlavy malé holčičky.

"Ahoj, Helo," usmál se Loki.

"Čau, tati," pozdravila Hela a ustoupila ode dveří, čímž odhalila svou mtrvou polovinu tváře.

Loki vešel dovnitř a byl málem poražen osminohým koněm, který se mu hnal v ústrety. Na podlaze kolem celé místnosti se vinul obrovský had.

"Děti, řekněte Fenrymu, že jsem doma, mám pro vás nějaké suvenýry z Midgardu. Až tu planetu ovládnu, mohli bychom tam zajet na prázdniny!"

Steve se poskrábal na hlavě. "Thor?" Ten zavrtěl hlavou. "Díky za pochvalu, ale tohle je určitě Clinton."
"Moje to není," ozvalo se z ventilace "jsou na tom rukávy."
"Jste banda sexistů," ušklíbla se Natasha: "to je stoprocentně Carol."
Steve se trochu začervenal.
"Co tu řešíte?"
Všichni odskočili od počítače.
Tony se sklonil k obrazovce. "superheromuscles dot tumblr dot com? Co to je? A proč je tam můj biceps?"
Strhnul se nevěřícný řev.
Tony vytáhl že skříně krabici nářadí a lehce si ji hodil na rameno. Svaly se mu pod tričkem zavlnili.
"Tohle v posilovně nenaženete, saláti. To je od práce."

Duše: “Bože, mám stížnost!”
Pánbůh: “Á, Steve Rogers, naše oblíbená dušička, statečný hrdina, obránce spravedlnosti… Ty ses poved, kluku ušatá!”
Duše: “Pochybuji.”
Pánbůh: “Ale copak? Nějaká reklamace?”
Duše: “Bože, dals mi šedesát kilo, skoliózu a astma. Jak přesně očekáváš že budu bránit spravedlnost?”
Pánbůh (mentorsky): “Silná vůle jest nejlepším prostředkem!”
Duše: “Jdou mi vidět žebra!”
Pánbůh: “A krásná!”
Duše: “Bože, žádám svaly. Aspoň něco. Postranní bicáček. Nenápadný deltoid? Irelevantní trapézek! COKOLI!!??”
Pánbůh: “Hm. Co takhle pěkný zápal plic?”
Duše: “…”
Pánbůh: “STANIŽ SE!”

Pánbůh (spokojeně): “Tak rád pomáhám lidem…”
Pomocný anděl (k Pánubohu): “Někdy jsi vážně svině.”
Pánbůh: “Však já vím.”