Moje články

Rok se s rokem sešel a my jsme se vrhli do moře dobrodružství. Těšila jsem se jako malá holka. Na naše společné večery, náš smích, vtípky, které chápu jenom já.
A ty dny přišly.
Sotva sis mě všiml. Dostalo mě to do kolen. Co se stalo? Udělala jsem něco špatně? Odpovědi se mi nedostávaly. Tys ten pocit jako já neměl. Lhal jsi?
Tak tlustá zeď mezi námi nikdy nebyla. Kde se ta bariéra najednou vzala? Pak došla slova i mě, nevěděla jsem, co ti mám říct.
Byla jsem naivní v očekávání, že to bude sladké. Ta chuť byla zapškle hořká.

Ostatní jsi přesvědčil, že jsi zábavný, chytrý drsňák, který rád černý humor. Všichni tě berou jako osobnost. Boží hovádko. Ale pod tou tvrdou charizmatickou slupkou se skrývá muž, který mi jezdil prsty po rtech. Řekl, že je do mě zamilovaný. Proplétával nohy do těch mých, hladil mě po vlasech... Ukázal jsi na pár vteřin svou pravou tvář.
Umírám touhou tě políbit, říct ti, že bez tebe nedokážu žít. Že to bez tebe nezvládám.
Když se loučíme, usmívám se, jsem přeci vyrovnaná žena. Bez tebe sama pod horkou sprchou bezbranně zabalená do klubka, vypouštím slané potoky jenom kvůli tobě.
Nebuď hovádkem.

Dopředu bylo vše jasné, ty dny jsem už zažil několikrát.
Včera jsem šel spát první já. Prošla kolem mě jako myška. Potají jsem se díval, jak se převléká. Únava byla silnější. Kdyby mi v krvi kolovalo víc vodky, možná bych se přemohl na to ji konečně něco říct. O nás dvou. Nebo něco udělat. Nebo jí udělat.
Zítra šla spát první ona. Naše pohledy se občas setkaly. Ruce nenápadně dotkly. Cítím, jak je ze mě nervózní. Nikdy to nebude jako dřív. "Kamarádi". Vím, že mě miluje. Ví to i ona o mně? I kdyby ano, co pak s moji manželkou..?

"Ještě je potřeba doladit areál." prohlásil náš přechytralý manager.
"Ty vole, za chvíli budeme barvit trávu na zeleno!"
"Nosit dříví do lesa!"
"Já to dělat nebudu, ať si to ta hovada nahoře udělají sami, nemám to ve smlouvě!"
"Máte s tím někdo nějaký problém?"zeptá se vedení.
"Ne, šéfe, všechno v pohodě." odpoví skupinka.
Přes všechna nařízení, která nemají žádnou logiku, systém, nám nezbývá nic jiného, než se podřídit. Malá většina dá jako vyjádření nesouhlasu výpověď a v budoucnosti zjistí, že to může být jinde ještě o dost horší. A někteří z té menšiny se vzbouří a protestují. Zda vyhrají?

Dobrý galaktický podvečír, je tady váš oblíbený pořad Nahnilo!
Dnes si uvaříme mozkovou polévku, kterou nám zaslala doňa Bezpáteřní z Marsu.
Zabere vám to vskutku málo času, neboť v této polévce moc ingrediencí není. Jak by řekla pramáti Prázdná, zvládne ji naprosto každý idiot.
Ze Země vezmeme jednu lebku, do níž nasekáme nohy na plátky, které nejdříve vykostíme speciálním nožem. Ten si můžete zakoupit na konci pořadu.
Zalijeme 2l jakékoliv tekutiny.
Přidáme dva mozky, posypeme měsíčním prachem.
Necháme 1h povařit na Slunci.
Polévku ochutná náš dnešní host.
,,Zdeňku, co na to říkáš?"
,,Ty vole, to se nedá žrát!"

Karel se přihlásit na maraton.
Když viděl všechny ty atlety na startu, vytáhl peněženku, šel za pořadatelem.
,,Za kolik můžu vyhrát?“
,,Za co nejkratší čas!“ vysmál se mu.
,,Karle, ty to zvládneš!“ povzbuzoval se.
Na snědené mouchy cestou si zvyknul, ale tu přilepenou žvýkačku na podrážce vydýchat nedokázal.
,,Do prdele!“ nadával jak upocený špaček.
5km před cílem zakopl a rozflákal si koleno. V tu chvíli mu z kapsy vypadly čtyři tisíce. Přiletěl holub, který ho celou dobu pozoroval, klofl prachy a odlétl pryč.
,,Kup si za to zlatý holubník na Bahamách, neřáde!“ řval na něj.
Od té doby Karel neběhá.

Všichni byli zvědaví na novinku pana Jaroslava Nejezchleba z České republiky, kterou měl zahájit s číslem vycvičených prasat.
,,Už to bude!“ šuškali si gurmáni.
,,… noo a pak jsem omylem drcnul do téj otevřené slivovičky a umlela se i se všemi salámy dohromady.“ popisoval Jaroslav svůj objev.
Když personál odkryl tácy, žádné slivolámy na nich nebyly.
V sále zašumělo.
Tu noc se ztratilo 50kg skvostného salámu.
,,Klíííííd lidičky, nic se neděje! Ještě mi zbylo deset deka salámu ze sváči!“ uklidňoval publikum Jarda.
Policie našla v zákulisí několik spolupachatelů.
Byla to opilá prasátka, která drahocenné pochutiny sežrala.
To bylo salámu konec…

Oheň už pomalu přestal hřát, upřené pohledy do ohně se odpoutaly. Co bude dál? Sud došel.
,,Půjdeme… do jezefčí škáály.“ Napadlo opilou zdravušku.
Po půlnoci banda vyrazila do lesa.
,,Do něčeho jsem šlápla!“ vyjekla Maruna. ,,To bude asi medvědí hov-„ sporťák nedopověděl.
Něco tam bylo.
Stromy ve tmě sténaly, ševelily a byly jako živé věci. Všichni měli pocit, že je něco pozoruje, něco studeného, neúprosného, něco, co je nemělo rádo.
Ať zrychlili, jak chtěli, kroků za sebou se nezbavili.
Strach se dal krájet.
"Někdo mi hrábl do vlasů!" zapištěla Lůca.
"To jsem byl já!" odpověděl hlavas a začal se smát.

Jana se vracela pozdě k ránu z Vagónu.
Na parketě ztratila botu, tak šla bosa.
V uších jí pískalo, nohy měla ulepené od piva, byla hotová.
,,Au!“ zamňoukala. Střep na zemi ji rozříznul chodidlo.
Začalo pršet.
Jana se podívala do svého odrazu ve vitríně, už tak vypadala jak vypraná kočka, jen voněla trochu jinak. Prostě nálada pod psa.
,,Hej, kočičko!“ zařval na ní chlápek v černé bundě a rozeběhnul se k ní.
Zrychlila.
Dohnal jí.
Vzal ji pod krkem, přibouchnul ji na vrata.
,,Ty jsi ale voňavá micinka…“ olíznul jí.
To ale neměl dělat...
Právě si začal s pražskou Catwomen.

,,Pavlo, musím ti něco říct, nebo mi praskne hlava!"
,,Míši, ať je to co chce, nikomu to neřeknu!"
,,Miluju Kubu..."
,,Michaelo! Já to věděla! Mě se teda vůbec nelíbí, nemohla bych s ním nic mít."
Kuba si sedne za židli za Pavlu.
,,Kubiku, vezmi to udělátko, to masážidlo na hlavu!" vybízí ho.
,,Achhh, to je tak příjemný! To je labůžo!"
,,Mám tě rád," řekne Kuba Míše, ,,musím ti ale něco říct... s někým spím..."
,,Ty, jo?! A s kým jako? S Pavlou, ne?!" Míša se rozesměje.
,,No víš... trefilas to..."
,,Cože, jak -"
,,Kam jdeš? Míšo?! Vrať se! Nechci tě ztratit!"

Slunce mě pohladí prvními paprsky. Jarní vánek mě probudil do nového dne, do nového startu. Záleží jen na mě, jaký obraz a jaké barvy použiji na zatím nepomalované malířské plátno. Zda se nechám ovlivnit druhými, aby narušili moji vyrovnanost a emoce.
Nevidím uspěchanost a zahořklost lidí okolo mě. Lidé do mě cestou vrážejí. Zůstávám klidná.
V práci na mě začne řvát a nadávat klient. Řeknu mu, že ho chápu a mrzí situace, ve které je a udělám vše, abych mu pomohla.
Problémy nazývám výzvou, nikoliv neštěstím.
Vážím si maličkostí.
Při usínání cítím vděčnost a pokoru.
Miluju svůj život.
Miluju sebe.

Slámaťa hrála na širé louce na slámovanou.
,,Jauvájs, to fakt bolí Slamouši!“
,,Ty si mi začla jako první vytahávat stébla!!!“ odpověděl Slameničce.
,,Okamžitě ke mně!“ zašustil otec Slam současně se svou Slaměnkou.
Mračna se začala stahovat, v dáli zahřmělo. Hrom se spustil za kopci k vrásčité zemi.
,,Alou domů! Zmokneme, to by byl náš ámen!“
Jenomže v širokém okolí nebyla žádná skrýš...
,,Všichni umřeme!“ zavzlykala slámaťa.
Slaměna změnila směr na hřbitov, popadla pár kabátů ze strašáků nad kopou hrobů, dohnala rodinku, předala jim kabáty.
Tím je zachránila.
Ten den Slaměna promokla do posledního stébla a shnila…
Slam se stal vdovcem.

Nikdo z nás nezná meze druhého. Dokud je "nepozná".
Má ale cenu se se svým pravým já krotit na úkor pohodlí druhých?
Jedná se v tu chvíli o přetvářku, když se někdo stydí, bojí projevit v plné parádě takový, jaký doopravdy je?
Třeba když píšete.
Ve skutečnosti jste třeba kontroverzní, drzí, vulgárnější, máte rádi černý humor. Zkuste takhle upřímně psát!
Většina to nepochopí, odsoudí, vyvede je to z míry.
Takže aby takový člověk v dnešní naparáděné nudné společnosti uspěl, musí být stejný jako většina - předvídatelný.
Ledaže.. by tento individualista žil raději skutečný život s tím málem stejnorodého, kteří ho pochopili...

,,Bude to velký!" promnul si ruce Josef.
,,Zlato, už jsem doma!" oznámila Pepina, když hodila klíče do košíku na botníku.
Pepan ji zavázal oči, odvedl do auta.
,,Pepčó, já se bojím!" vyprskla smíchy.
,,Už tam budem!"
Postavil ji před dům u jezera, rozvázal oči, pozval dovnitř. Všude po zemi byly rudé růže, oheň v kamnech praskal, v dáli hrál Glenn Miller z gramofonu.
Po romantické večeři Pepa Pepinu posadil na kožešinu před krbem, poklekl. ,,Pepinko, vezmeš si mě?"
Otevřel krabičku a hluboce se ji podíval do očí.
,,Pane Bože! To je prsten z masožravky! Ano, stokrát ano! Vezmu si tě!"

Maminka vletěla malé Karolínce do pokoje, která už dávno spala. Řekla potichu s vyděšeným výrazem v obličeji: ,,Rychle, pod postel! Buď hodná!"
Přiložila si prst na rty. ,,Psst!"
Pak už se jen rozletěly dveře, cizí chlápci chytili maminku za vlasy, probodli její tělo židlí k podlaze, polili benzínem a škrtli...
Duchem nepřítomnou Karolínu posadil na postel a zajel svými doktorskými prsty pod její košili. ,,Ty jsi ale sexy kočička..."
Připevnil ji ruce a nohy k posteli. Rozepnul si poklopec.
Už se nebránila. Neměla sílu. Po tváři se jí kutálely slzy. Ty ale nemohl vidět.
,,Prosím, taštičku ne..."
Zašklebil se. ,,Psst!"

Žijete od výplaty k výplatě, ale chcete si užívat života jako milionáři?
Pak jsou naše služby pro vás to pravé ořechové!
JEDEN MILIÓN PŘÍMO NA VAŠÍ RUKU!
A to jenom za jednu ruku, nohu, či hlavu vašeho člena rodiny!
Jako bonus - ruční pilka při dodání blonďaté dětské hlavy velikosti M!

Po dlouhé době se zase všichni sešli! Samozřejmě, že kvůli práci. Večer se proměnil v ráno, když se u další sklenky superhrdinové uvolnili k neprofesionalitě. Mluvili o minulosti, pocitech, sexu... Toho se samozřejmě chytil železný proutník, který Pepper není věrný ani týden. Bruce přiznal, že je zvíře i jindy, než když se z něj stane zelený obr. Natasha nikoho nepřekvapila, když v posteli volí důtky mlátičky. Za to náš kapitán, je stále panic. Bio Thor, který mu nevěřil, si ho vzal do parády. Vlastně odešli spolu všichni stejným směrem. Do asgardské ložnice Lokiho. Co bylo dál? To je přísně tajné...

Ležím sama opuštěná v temnotě ve zvuku ťikotu hodin. Zpoza dveří problikává zelené světlo z chodby. Meluzína piští mezi zpuchřelými rámy oken. Nemůžu usnout. Myslím na tu noc, kdy se to stalo. Proběhne mi mráz po zádech, polknu na prázdno. Kdo to byl a co chtěl? Nikdy jsem nevěřila v peklo. Něco je venku na parapetu. Černý stín, který se pomalu plíží. Srdce mi každou chvílí exploduje. To je on! Zuby mi cvakaji o sebe. Smrad se rozline po pokoji. Jeho dech ze záhrobí... Blíží se. Už je u mě. Jeho nechutný jazyk na mé tváři. Vyzvracím lečo na podlahu.