Moje články

[Doplňte] se cítil mizerně. Přestože byl dnešek završením jeho celoživotních úspěchů. Přese všechno, co dokázal, se neuměl přinutit k uvědomění vlastní výjimečnosti. Přemítal nad důvody toho dotěrného deprimujícího dojmu. [Doplňte] byl největší hrdina, jakého svět poznal, ale připadal si obyčejný.

Člověk. Muž. Světlé pleti. Válečník. Sirotek, co se vlastní pílí vypracoval. A co vlastně uměl? Ohánět se podlouhlými předměty a vysílat projektily vysokou rychlostí protivníkovým směrem pomocí různě sofistikovaných zbraní.

A všude kolem se hemžili ti ostatní hrdinové. Rohatí, s ocasy nebo křídly. S pestrými barvami pleti, démonskou/andělskou krví a špičatýma ušima, rodinnou kletbou, požehnáním a tak podobně.

On? Standard.

Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Šly k hrobu přemýšlejíce, jak odvalí kámen. Ale kámen byl odvalený a hrob prázdný, jen nějaký muž před ním seděl, a ten jim řekl: „Ježíš je vzkříšený, není tu.“
A pak se Ježíš Marii z Magdaly zjevil a ona si hned řekla, že jí, krucifix, je ten chlap nějaký povědomý.
„Člověče,“ povídá, „vás já odněkud znám! Anebo jste někomu zatraceně podobnej!“

„Ale to–“ chtěl se bránit Boží syn, jenže proud myšlenek té dobré ženy vycházel z mocného zřídla, a tak jen poslouchal.

„…a rány dál dopadaly, bez ustání, dál drtily lebky, žebra a prsty u nohou těch, kteří se odvážili příliš blízko šílence s palicí a postavili se na hromadu mrtvol, která ho nyní obklopovala. Praskání tříštěných údů se mísilo s výkř–“

Cože? Že palice je mallet? A co je teda potom mullet? Aha, dobře, tak znovu:

„…a rány dál dopadaly, bez ustání, dál drtily lebky, žebra a prsty u nohou těch, kteří se odvážili příliš blízko šílence s palicí a účesem na Jágra a postavili se na hromadu mrtvol, která ho nyní obklopovala. Praskání tříštěných údů se mísilo s výkřiky nebožáků…“

Ke konci gymnaziálního studia často nastupuje jakási únava. Ne únava, to je příliš eufemické. Studentovi to prostředí po osmi letech už leze krkem. Ačkoli – ne studentovi. Zbytečná generalizace. Mně to lezlo krkem.
Ve srovnání s osmi lety na gymnáziu se vysokoškolské studium, tedy nějakých 3–6 let, zdá jasně snesitelné. Tedy zpočátku. Obvykle studium přestává být snesitelným při psaní závěrečné práce. A je jistě jen náhoda, že to píšu teď, když mám další takovou závěrečnou práci komponovat.
A teď si vezměte, milí čtenáři, že nějakým způsobem – neptejte se mě, jak je to možné – už i to vysokoškolské studium táhnu sedmý rok…