Moje články

Emily po dokončení studia Bradavic procestovala šest různých zemí v šesti odlišných částech světa a poslední zastávka měla být Austrálie. Návštěva Austrálie patřila bezpochyby k jedné z těch divočejších dovolených, na kterých kdy Emily byla. Mimo to všechno tam ale poznala holku jménem Ruby, kvůli které si pobyt v Austrálii prodloužila, pak za ní do Austrálie jela(vlastně se přemístila) znovu, pak se přemístila Ruby za Emily do Británie(Ruby je taky čarodějka) a celkově spolu chodily rok. Jenže obě mají zázemí v úplně jiné části světa. Šly tedy obě po svém, rozhodně to ale nebylo protože už by spolu být nechtěly.

(Emily a Amalia se s hlasitým PUF objeví kdesi v Británii u jakéhosi domku.)
Emily: To Irsko bylo super! Kdy zase vycestujeme?
Amalia: Co Francie v září? Už jsem koukala na hotel v Le Havre. Blízko u moře, samozřejmě.
(Amalia vytáhne mapu, propisku a zakroužkuje na mapě město Le Havre. Dalších 20 minut si Amalia a Emily povídají o různých zemích a městech a plánují další dovolené. Na mapě se postupně objeví 5 dalších koleček, různé škrtance a změť šipek.)
Emily: Víš jakou máme při cestování výhodu? Mudlové na dovči létají letadly. Musí si lety rezervovat, platit... Nemají to jednoduchý.
(...)

Co taková vzpomínka na objetí v opilosti? Objetí někoho, kdo pro nás něco znamená. Vzpomínka naznačující něco, co by se nám hodilo. Nebo hodilo i naopak nehodilo zároveň. Nevíme, jestli se nám to víc hodí nebo nehodí, ale hlavně nevíme, jestli je to vzpomínka, nebo výplod naší fantazie. A pokud je to vzpomínka z večera, kdy jsme se s někým opili, pamatuje si to ten druhý/ ta druhá? Většina vzpomínek je alespoň částečně ovlivněná naším smýšlením. U vzpomínek si nemusíme být jistí spoustou věcí, ale těm nejvíc smyšleným vzpomínkám stejně budeme věřit nejvíce. Sami sebe dokážeme nejlépe přesvědčit o čemkoliv.

Emily ulehla do postele a začala snít. Šla na útesy, které neznala. Potkala tam ženu v červeném, šla si s ní sednout až na okraj útesu. Zůstaly tam spolu, po několika hodinách ale přišel muž v zeleném, rozzlobil se, když je viděl spolu a vztáhl proti ní hůlku. "Teď jsi má mučenka. Každý den dorazíš na desetiminutové mučení." Povídá. To se Emily probudila a došlo jí, že ty tváře zná. Následující noci se jí zdávalo, jak den co den chodí na mučení. Muž v zeleném ji každou noc ve snu mučil až dokud se neprobudila v okamžiku, kdy ji umučil.