Moje články

Povídala jedna moucha druhé drbně mouše
"Maxipes Fík má na boudě nápis: pozor kouše!"
Probíraly novinu, kde že chytil vzteklinu.
Tou dobou i Budulínek namáhal si šišku,
kdo že zakous před setměním starou kmotru lišku.
Liščátka si adoptoval jistý Otesánek,
nesežral je, jen chyt blechy - pro tvůj klidný spánek.
Spočítal si, liščí kůže, že mu hodně vynesou,
princezna se zlatou hvězdou nosí jednu s noblesou.
Princ tak v jídle objevil jen jisté myší ocásky,
ženu hledá přes inzerát, žije sám a bez lásky.
Synek ducha pohádek vrátil otci žezlo,
"za mé služby změn jen co by za nehet se vlezlo.

Hrdina žijící v patnáctém století,
za vstřícnost dočkal se svobody odnětí.
Adamovi Ploskovskému vzbouřili se poddaní,
Dalibor je přijal za své bez vytáček, bez ptaní.
Povídá se, loupeživým rytířem že byl,
hoď kamenem kdo jsi čistý, bez hříchu a vin.
"Já nic, já muzikant", říkal prý s klidem,
na housle fidlával ve věži lidem.
Nouze prý ho naučila na ten nástroj housti,
teď mu tělo v hlíně hnije, běhaj po něm chrousti.
"Housle" tehdy nazýval se také nástroj mučící,
kdo by mučen nekáp božskou - natažený, skučící?!
Housti, tedy přiznat se, proto nutnost byla,
pravda je věc relativní, pouhá pověst zbyla.

Zadky sedí ve věznicích se zvýšenou ostrahou,
ty zadnice vzpurných lidí s vypečenou povahou.
Zadky najdeš na úřadech v pohodlném křesílku,
rozesílaj s potěšením lidem smutnou obsílku.
Zadky městských řidičů osezené bývaj,
v zaprděném křesílku celý den se kývaj.
Zadek naší obvoďačky překynul už přes židli,
zadky mnohých učitelů mokré houby přehlídly.
Zadek paní prodavačky cvaká strachy z loupežníků,
jen já svému zadku říkám, že má neskutečnou kliku.
Všechny jiné zadky pláčou,
nechtěj sedět, radši skáčou.
Kašlu proto - je-li k mání -
na sedavé zaměstnání.
Že však příliš pohybu zadku také neprospívá,
tak už jenom úřad práce jistým líným zadkům zbývá.

Na poslední bílé místo v mapě toho těla
políčil si prostopášník, tvrdil, že to chtěla.
Když se k tomu činu chystal měla už smrt jistou
a to jsem se vždycky cítil býti optimistou.
Postupně ji s potěšením zbavil svrchních slupek,
dostal se až k jádru věci, jímž byl "holý pupek".
Nahou ji tam nechal ležet, chvíli čepel brousil,
nezdálo se, že by oběť před tím činem rdousil.
Měl morbidní potěšení z toho jak ve světle svíčky
její chladné bílé tělo rozřeže si na kousíčky.
Byl to chlapík střední výšky, v obličeji odulý,
toho dne si nožem krájel do guláše cibuli.

"Nejsem dítě", zařval Olle, "nebudu si hrát!"
Lasse s Bossem už ho začli neskutečně štvát.
Do světa se každý vydal,
Lasse krávám mrvu kydal.
Bosse si založil firmičku s chlastem,
bohužel podlehl finančním pastem.
Těžko říct zda bručí nyní v C-dur nebo moll,
soudili ho kdesi v Čechách v kauza Metanol.
Olle ty dva teplé bratry neviděl už věky,
má váženou klientelu a odsává špeky.
Liposukci potřebuje taky Britta s Annou,
Lisa dělá uklizečku a je starou pannou.
Anna vede jistý podnik,
dřív šlapala před ním chodník.
Neklaďte to osudu za hřích nebo vinu,
prostě štěstí neměly děti z Bullerbynu.

Nabrnkla si sobce ve znamení skopce,
když ho měla plné zuby shodila ho z kopce.
Jmenoval se Radek, natloukl si zadek.
Už ji nezval "na obídek", od té doby měla klídek.
Její druhý nápadník - jmenoval se Ruda Fik,
byl sňatkový podvodník.
Prokoukla ho hnedle z kraje,
na co si tu, chlapec, hraje?!
Všechny slipy, ba i gatě
"vyprala" mu v skelné vatě.
Ke špuntu si Tonda Hnát,
čichl často velmi rád.
Tomu tedy prolila šaratici hrdlem -
stylově se loučila i s tím třetím trdlem.
Vůči chlapům vzklíčila v ní oprávněná nedůvěra
a tak radši nechala se zavřít někam do kláštěra.

Madagaskar navštívili jistí badatelé,
pro vědecké účely toť místo dokonalé.
Zdejší akční tučňáci vítali je zpěvem,
což se vědcům zdálo být zajímavým jevem.
O své velké expedici sepsali i knihu,
tučňáky tam naleznete - naložené v lihu.
Happy Feet byl chybou tisku přejmenován na Fooda,
v hospodě to glosovali - že snad zvláštní odrůda.
Když to slyšel místní kuchař, hned ho dal na svoje menu,
"tučňák dobře naložený" restauraci zvýšil cenu.
A co Pingu malý?
Toho do ZOO dali.
Má tam jen bazének maličký
prudí ho uřvané dětičky.
Co příčinou bylo vší té neskutečné krize?
Mediální hvězdy že z nich dělá televize.

Skvělý muž skvělou prý ženu si hledá,
nabídka, která se odmítnout nedá.
Nabízí jí hlavně sebe,
k tomu ještě modré z nebe.
Když slibuje hory, doly,
nemá tucha, co tím míní,
že krom různých jiných věcí
získá taky "skvělou" tchýni.
Příbeh jako z čítanek,
muž byl hrozný mamánek.
Jen telefon brnkl,
hned k mamince frnkl.
Vyprala mu, navařila,
byla na něj tuze milá.
On jí k vůli, za odměnu,
kašlal na svou novou ženu.
Pro syndrom prázdného hnízda,
na synka matka tak hvízdá.
Kdo z vás zve se pesimistou, možná právě míní,
rozvod nebo vražda že se strhne kvůli tchýni.

"Je čas hesel, zadej kódy"
řvát dnes v bance vyšlo z módy.
Kdo chce okrást stát i tátu,
jde si sednout do senátu.
Nebo aspoň do sněmovny
a krmí nás svými h*vny.
Lotrando by možná dneska s ostatními šmejdy
obchodoval s matracemi, obíral tak strejdy.
Sarka Farka, ten by vsadil na přepisy energií,
z nichž pochybné společnosti v dnešní době hezky tyjí.
Rumcajs zase přes internet ukradl by hesla
a peníze inkasoval v klidu doma z křesla.
Loupežník Karaba tunely dělá,
budoucnost čeká ho - bez debat - skvělá.
Kdo dneska nekrade, ten není COOL,
živíš se poctivě? Tož to si vůl.

Rok se s rokem sešel znovu, kachny HNÍZDIT začly,
amatérští literáti novou éru načli.
Zdá se, že je ten správný čas
zažít čtenářský hodokvas,
obléct KALHOTY, košili,
a být připraven ve chvíli.
Vydat ze sebe krev i pot,
měsíc psát jako o závod.
LEVNĚ ti to neprojde, je nutné mozek ždímat,
na stránkách si detailů a podrobností všímat.
Zdá se, že to chce taky klid,
k tomu broukat si tento hit,
mozek třeba i zavařit,
dílo může se podařit,
ZBRKLÝ nemůže člověk být,
když chce DMD velebit.
CINK a v dubnu už bude pryč,
je to zábava a též bič.

Probuď se, maličký, otevři očka,
protáhni pacičky jak naše kočka.
Je ráno, raníčko, zpívají ptáci,
noc vládu pozbyla, šero se ztrácí.
Slunce pluje na své pouti od východu k západu,
probuď se, vstaň pravou nohou, ať máš dobrou náladu.
Kapky rosy duhou hrají,
na sluníčku osychají.
Venku už je bílý den,
tak z pelíšku vylez ven.
Nespinkej, pojď si hrát,
smát se a tancovat.
Je škoda zahálet,
pojď, nesmíš otálet.
Dobré jídlo bříšku dáme,
písničku si zazpíváme.
Zjistíme, zda kvetou kytky,
kdo spí, přijde o zážitky.
Zaplaš zlý i krásný sen,
a přivítej nový den,
je čas vypravit se ven!

Dobře známe tyhle typy,
umí dokonalé vtipy.
Je rychlejší nežli honda
ten prototyp Jamese Bonda.
Vždycky zvládne v pravou chvíli
vsadit úder svému cíli.
Mívá víc životů - jak vaše kočka,
než uhne, střelená kulka si počká.
Může klidně padat z výšky,
aniž hrozí úraz šišky.
Když míří, tak nikdy vedle,
udrží se v každém sedle.
Taky ženský zmákne lehce,
která kráska tohle nechce?!
Vede přece v každém kole,
ještě na to koukáš, vole?!
Dokonalost má své meze,
tahle na nervy mi leze.
Poslední hrdina tohoto druhu
po přesném zásahu žádá si vzpruhu.
Přišla na mě totiž krize,
již odnesla televize.

I když nouzi třel a bídu,
vždycky chtěl jen první třídu.
Ve škole jí dvakrát prošel,
pro svou vášeň by i pošel.
Autem jezdí na jedničku,
chodí jenom v jednom tričku.
První vždycky ve všem být,
v prvním patře má i byt.
Prvího se také ženil,
díky datu zuby cenil.
Potomka jen jednoho,
pak šel radši od toho.
Jeden pokus a pak dost,
hned za sebou pálí most.
Měnit nechce tyhle zvyky,
prý by z toho moh mít tiky.
Až na jedno s tebou skočí,
vraž mu jednu mezi oči.
Snad mu hvězdy prozřít dají,
že i dvě se počítají.

Do bájného města vede jedna cesta,
vyslechtěte zváštní zvěst
o královně zdejších cest.
Na začátku ostrým světlem oslepí a ohluší,
zvuky které najednou se derou lidem do uší.
Cestou se vás dotýkají čísi ruce cizí,
přízraků, co ze zorného pole rychle mizí.
Plazíte se po čtyřech a potom ke své hrůze,
zjistíte, jak obtížná je po té ceště chůze.
Správný směr ti neporadí, dál musíš jít sám,
marně se ptáš, neodpoví, "odkud, kudy kam?".
Utržíš šrámy a občas tě potěší ta cesta královská určená pro pěší.
Zdá se, že na konci smrtelník pojde,
jisté je, že svého cíle vždy dojde.

Třikrát tři pohoří překročil hrdina,
tak každá pohádka obvykle začíná.
Tahle měla jiný konec, tím pádem i začátek,
pojďme v čase odcestovat, kam jinam, než nazpátek.
Žila, byla jedna kráska, kterou silně zblbla láska.
Na zámku svatba se chystala veliká,
po svatbě princeznu postihla kolika.
Jak jinak vysvětlit, proč se tak sprčila
že svého manžela ze dveří strčila?
Život nebyl peříčko, nýbrž samé trní,
princátko byl pěkný lenoch, co celé dny chrní.
Princezna ztratila růžové čočky
namísto děťátek chovala kočky.
Rozvod nikdy nekonal se, i přes řadu čistek,
princka aspoň založila ligu feministek.
A princ?
Dodnes chrní
spokojeně v trní.