Moje články

1. den karantény

Nálada je tady skvělá,
zpívá se mnou celá cela.

2. den

Některé emoce malinko vadnou,
úloha baviče nezdá se snadnou.

3. den

Jeden vězeň naříká,
přepadá ho panika.

4. den

Jistá žena poddává se všeobecné nechuti,
ostatním i ten kus žvance adekvátně znechutí.

5. den

I poslední z žen podléhá nebývalým splínům,
přiznávám, že začínám se vyhýbat svým stínům.

6. den

Druhý soused chytl amok a rozmlátil, co se dalo,
v naší cele pohromadě už vůbec nic nezůstalo.

4765.

Pro myšlenku mého rázu je to jak zlý sen,
pusť mě, Bože, z téhle hlavy prosím rychle ven!

KDO? CO? - ON a první pád.
Vykopávám: "Držkopád".

BEZ KOHO? Bez čumilů.
BEZ ČEHO? No bez stylu.

KOMU? ČEMU? - třetí pád,
mně a k zlosti akorát.

VIDÍM KOHO? - Idola!
CO? - jak stěží odolá.

Někomu, kdo ryje v zemi,
a ještě se tomu tlemí.

OSLOVUJI, VOLÁM: "Drahý?!"
Ale marné lásky snahy!

O KOM? O něm snilo se mi.
O ČEM? Ne o pádu k zemi!

S KÝM se setkám? S vlastní Můzou, líčím jí tu story,
S ČÍM se setkám? S nestoudností - řekne "jako sorry".

"Tohle nelze nepoužít", mžikne brvou na víčku,
fotoromán i trapasy - ať maj co žrát v Bravíčku.

Volná plocha pro reklamu, možná právě vaši?!
NENÍ vhodná pro chvalozpěv na instantní kaši.

Tohle NENÍ reklama na novou žehličku,
prací prášek, co nenechá skvrnu na tričku.

Tohle NENÍ reklama na sadu tablet do myčky,
na krmivo pro hladové pejsky nebo kočičky.

Tohle NENÍ reklama na uklízecí prostředky,
pofoukání na bebíčka od růžové tabletky.

Tohle NENÍ reklama na nejnovější lux,
foťák, který stačí zblejsknout tebe, psa i Kux.

Tohle NENÍ reklama na UčíTelku v televizi,
kuchyňského robota či rukodělbu za provizi.

NI nový druh kaktusů,
ale práci za pusu.

A NENÍ to propaganda čistých holinek
tahle báseň oslavuje úděl maminek!

V říši květin zahájeno jest krizové jednání,
slovo si vzal nejdřív kopr, což poněkud zavání.
Vykřikoval: "Lidi často nadarmo mé jméno berou,
do kopru vše posílají a přitom nás s gustem žerou!
Jsme jim dobří tak akorát na zahnání koliky,
klidně dle nás pojmenují koprofilní praktiky!!
Kdysi každý gladiátor promazával námi svaly,
na ochranu před démony byl náš efekt dokonalý!!!
Potom ale přišla krize a s ní císař Kopronymos,
"hovnojmenný", "pokálený" - zřejmě pro svět neměl přínos.
Jak si to ti "koprfíldi" mohli dovolit,
dát stolici zkamenělé název koprolit?
Koprofág nás dorazil, přišel boží bič,
na koprovku zapomeňte, stěhujem se pryč."

Když Lotrandův otec shrnul své poselství krátce,
byla to dost moudrá rada od špatného rádce.

Kdo by tušil, že dovede Lotranda až na scestí
a k profesi učitelské životem se proklestí.

Prázdniny mu záviděli, přitom z nich měl prd,
než vyplnil všechna lejstra, moh z toho mít smrt.

Kolem platu nafoukla se mediální bublina,
ve výsledku dostal tolik, co ostatní spodina.

Jednali s ním vždycky jako "Stímcozavšemůže",
z rozmazlených, tupých spratků vyletěl by z kůže.

Rozhodl se seknout s tím vším školometským drilem,
připravený "nepracovat" novodobým stylem.

K modernímu loupežnictví přispěl slibným tuningem,
na Youtubku vede kurzy "Jak vydělat phishingem".

První česnek konzumoval, špitá se, že uhořel,
druhý láskou k vychytávkám Ládi Hrušky zahořel.
V duchu hesla "hlavně levně" k řezníkovi zašel,
po kuřecích chipsech z kůží stačil lehký kašel.
Třetí pokyn vládní strany nepochopil zjevně,
když chlór coby dezinfekci užil nejen zevně.
Čtvrtý se rozhodl zadýmit plíce,
o pátém, co uchlastal se, v TN.CZ více.
Šestá žena měla v mozku všechno trošku naruby,
konzumací horké vody spálila si potrubí.
Sedmý prášky kombinoval, kloktal kapky do nosu,
osmá v bitvě o ruličky obětí je chaosu.
Devátého klepla pepka nad zásilkou z Číny,
média však o Covidu dál šíří ty špíny.

Duben má být dobou půstu, své o tom ví, třeba Nieztze,
pro sosáky i sosačky zvláště, co se kachen týče.

Třikrát a dost je prevencí progresivní paralýzy,
sosáctví je návykové, způsobuje různé schízy!

Bez drabblení nevydržíš? Nemáš jiné útěchy?
Jsi obětí obsedantně kompulzivní poruchy!

V rychlotestu ověřte si, zda se vás to týká,
"myšlenky mám ulpínavé", postižený říká.

"Řeším pořád stejné téma, mám své rituály,
jsem posedlý/á jednou věcí, co mě v hlavě pálí.

Strach a úzkost pociťuji, když se deadline blíží,
a nutkání refreshovat nesmírně mě tíží."

Našli jste se? Nezoufejte! Pomůže vám půst.
Neriskujte fekálie padající z úst!

Chviličku se zamyslela nad svou ženskou rolí,
proč jí život pořád chystá věci, které bolí?
Krom měsíčních upomínek na porodní bolesti
jsou tu samé: musíš, nesmíš, které život oklestí.

Když výchovné působení přimkne dítě k otci,
když si doma připadáš jak v zasviněném kotci,
když se život smrskne na to, jak odstranit skvrny
a na kupu povinností, cítíš ve všem trny.

Mužský přijde hladov z práce, čeká teplo domova,
hlášku typu: "Ahoj drahý, večeře je hotová."
Přehřátá kontrolka v mozku ti zasvítí,
a ty hned ve dveřích pošleš ho do řiti.

Aspoň, že ty sviňské geny
nechaly nám půvab ženy.

Ženský úděl? Pche, vždyť to maj v životě tak snadný!
Naplnit tři ženské role, k tomu úsměv vnadný.

Milenka, kuchařka, navenek dáma,
část z toho ovládá i moje máma.

Život s ženskou, to je děs,
každou chvíli PMS,
migrény a dlouhé vlasy, co jim rozum krátí,
raději se proto držím vlastních mužských gatí.

Hrdinství je zachovat si zdravý rozum vedle ženy,
ještěže nám Pánbůh vložil do vínku tak tvrdé geny.

Nás chlapy když sejme rýma, máme průběh těžší,
už vidíme funebráka, kterak parte věší.

Muž bojovník, nebo lovec je vždy v první linii,
feministky hořce spláčou, až nás jednou pobijí!

Byl jeden domeček,
v něm bydlel chlapeček.
U domečku smrček,
odrostlejší skrček.
Byla zima, všude bláto,
"neřežme ten stromek, táto.
Společně rok po roce
slavme všechny Vánoce."
Přísahal by, že ten smrk
spiklenecky na něj mrk."
Každoročně smrk se činil,
v zimě zdobil, v létě stínil.
Držel vlhkost, krásně voněl, podporoval podhoubí,
ptačím párům chránil hnízda, doufal, že se zasnoubí.
Když byl starý, mrkl znovu, chlapec už své věděl,
pokácel ho, a stůl z dřeva vzešel za pár neděl.
Ze zbytků naštípal úhledná polena,
smrček ho zahříval na stará kolena.
Zatímco duch smrku odcházel komínem,
semínko nového zasadil se synem.

Na políčku v jetelíčku, kde potůček pramení,
sosák leští pubertálně dva čmeláčí kořeni.

Čmelda býval přelétavý, s radostí si vrznul,
po poslední epizodě úsměv mu však zmrznul.

"Sotva píchneš, hned bys chcíp?
Měls to, hochu, provést líp."

Zatímco spal, sladká byla pomsta jisté Medulienky,
zadnici mu vyholila na chlupaté bílé trenky.

"Bráchové ho snadno najdou podle bílé zadnice,
dotáhnou ho klidně po zlém až před brány radnice."

Ze sňatku však rychle sešlo, kolegové drží basu
a bráškové ráno našli s bílým zadkem celou chasu.

Tento den je památeční pro rod zemních čmeláků,
neboť od té doby létaj bez barevných tepláků.

"Kážou vodu, vínem ale prolévají huby,"
ten nahoře měl rouhání vážně plné zuby.

"Je na čase, aby se jim připomněla víra,
by pokoru znovu našli, přepošlu jim vira."

"Ať pobyt v přírodě vzácným se stane,
semknou se v rodinách..."

"Ano, můj pane."

"Starých a nemocných začnou si vážit,
po kráse, mamonu, přestanou bažit.

Vrať uznání učitelům a též zdravotníkům,
sraz důvěru v sebe sama někam ke kotníkům.

Vzkaž jim, že jsou přemnožení, skoro jako krysy,
svět nebude nikdy stejný, jako býval kdysi.
Smrť má rád smrt z vyděšení a chce vás mít na triku,
dopřejte mu proto radost, zachovejte paniku!"

Rok dva dvacet žádá upload, napadl ho virus "Covy"
tenhle zvláštní způsob jara přines zákon náhubkový.

Dovolte mi na to téma jednu krátkou doušku,
krávy, ptáci, ni prasata nenosili roušku.
Buďme rádi, že nás vláda nezačla hned střílet,
módní trend jsou trenky na ksicht a selfíčka sdílet.

V učebnicích dějepisu potomci se časem dočtou,
Koronavir z Číny přišel evidentně Českou počtou.

Lidi místo čokolády a lahvinky chlastu,
vykoupili toaleťák, z mouky dělaj pastu???!

Panikáři do průvanu měli by být věšeni.
Brzy dojde na kolíčky! Propadávám zděšení.

Proklínám to zpropadené netopýří žrádlo,
kdo by řekl, že nebude, na co věšet prádlo?!!!